srpen 2015

------------------------------------------------------------------------------------

new

Janky-Them Grackles (2015)  

Styles: hill-country blues, juke joint blues, delta blues, dirty blues
Label: Janky (all released)
Members: Janky alias Scott Lindsey - guitar, vocals, bass, organs, some drum, "Deacon" Jeff Stone-harmonica, Sal Torme - drums (tracks 2,4,5,10,12,14), Landon Kirksey - harmonica (track 3), Harry Hoggard - harmonica (track 11), macie Elizabeth - quest vocals (track 6)
 
 
Tracklist:
1. Yo Ear to Here (Intro)   1:06
2. Crazy Ain't No Excuse  4:20 
3. Louisiana Beer Stains   5:09
4. The Devil Came Betwixt Us   5:09
5. You a Libertine  3:49
6. I Believe   6:04
7. Them Dogs Are Comin'  6:13
8. Too Much Jonesin'   5:07
9. Lord Don't Like It   5:11
10. Black Water Roots   3:56
11. My Pops Talks Jukes   11:28
12. Keep Runnin', Mississippi  6:15
13. Reverend Km Williams Jam   3:53
14. Gonna Get Up On My Way   7:03
 
Právě mi na stole přistálo jedno výborné, ještě horké CD zvoucí se "Janky - Them Grackles (2015)". Je cele dílem pozoruhodného mladého hudebníka, říkajícího si Janky a.k.a. Scott Lindsey. Janky pochází z Shreveportu, LA. Po mnoho let se velice aktivně podílel na dallaské hudební scéně, než zakotvil v Mississippi a začal se zajímat o odkaz bluesových legend.
Album je pouze s vyjímkou písně "Lord Don't Like It", která pochází od Blind Willie McTella a textu jednoho z titulů z pera Washboard Jacksona (Trainreck), Jankyho plně autorským. Zmíněná formace Trainreck vystupuje buď samostatně, nebo doprovází ikonu žánru Reverenda KM Williamse, mentora Lindseye. Celá tahle mississippská banda spřízněných duší je velice organickou množinou všech možných hudebníků, vyznávajících stejný bluesový styl. Ta se při nahrávání alb a při vystoupeních všemožně mísí a proplétá. Nejinak je tomu i v tomto případě, kdy Janky vystupuje jak pod svojí hlavičkou, dále jako člen podobného, avšak více rockovějšího seskupení 'The 1969s'. Navíc někdy působí u Reverenda KM Williamse nebo v 'Traireck'. A aby toho nebylo málo je i příležitostným členem juke jointové formace s názvem stejným jako je název tohoto alba, tedy 'Them Crackles'. Není divu, že si Janky svoje CD takto pojmenoval, vždyť mu zde hraje trio harmonikářů, kteří se v 'Them Grackles' objevují. 
Je v tom všem sice pěknej hokej, ale tak to v této branži někdy chodí, zvláště když je i na americké poměry muzikantů podobného zaměření jako šafránu.
Je více než zřejmé, že je Janky ukotven pevně v bluesových kořenech a uctivě se dotýká odkazu velkých legend jako Son House, Blind Lemon Jefferson, Mississippi Fred McDowell, John Lee Hooker, RL Burnside, Junior Kimbrough nebo žijící KM Williams. V současné době se blues pro posluchače někdy dosti vzdaluje od svých kořenů. Spousta lidí skutečné blues vlastně ani nikdy neslyšela. Ve vší úctě, Buddy Guy, B.B. King, Eric Clapton, Stevie Ray Vaughan a mnozí jiní ty kořeny tedy opravdu nejsou. Měli a mají staré mistry v lásce, vycházejí z nich, ale to co nabízejí je již moderní forma blues. Bohužel zbytek dnešních autentických černých mistrů Jihu má tu smůlu, že si jich až na vyjímky někdo všimne většinou skoro těsně před jejich skonem. A černých mladých následovníků mnoho není. Většina černých hudebníků se většinou zprasí a vydává se provozovat úplně jiné žánry, rap, hip hop a jiné kraviny. A ti co zbývají se často uchylují k experimentům, například s etnickou africkou hudbou, a to pak posluchače opět vzdalují od bluesové podstaty. A proto to dnes převážně musí zachraňovat bílá hudební komunita. A Janky je příslušníkem tohoto společenství. Nemá však v úmyslu znít úplně stejně jako jeho předlohy, to by navíc ani nebylo možné. Dává do svého projevu to, co od něj lze očekávat, takzvaný bílý přístup. Zní to blbě, ale je to však velice přínosná skutečnost. Pro zájemce o rurální autentickou formu blues je hudba bílých hudebníků tohoto bluesového stylu předstupněm, po němž může vnímavý zájemce vystoupat až k úplným kořenům blues. Je opravdu těžké, ba zcela nemožné, se jako bluesové holátko při poslechu desek naráz zamilovat do většinou silně praskajících písní Blind Lemona Jeffersona, Charlie Pattona nebo Roberta Johnsona. Pokud chce někdo něco podobného podstoupit, není lepšího mezičlánku, jakým je třeba Janky se svým senzačním albem 'Them Grackles'.
 
------------------------------------------------------------------------------------

new

Bryce Janey-Delta Road (2015)  

Styles:  rockin' blues, blues-rock, guitar blues, Texas style, excellent pyrotechnic guitar, blues power trio, hard-drivin' blues, delta blues
Label:  Grooveyard Records
Members: Bryce Janey - guitar, vocals, Dan "DJ" Johnson - bass and Eric Douglas - drums, Perry Welsh harmonica on "Delta Road"
 
Tracklist:
01. Keep Marchin' On (6:10)
02. The Old Guitar (5:08)
03. Delta Road (4:39)
04. Shake The Walls (With Foot Stompin' Music) (5:24)
05. Feel Like A Stranger (6:03)
06. Better Off The Blues (5:02)
07. Lonesome Highway (5:03)
08. World Of Trouble (5:39)
09. Same Old Thing (4:23)
10. Time Doesn't Wait (4:35)
11. Hellhound On My Trail (4:04)
 
Během krátké doby vyšla během letošního léta 3 podobná, bluesrockovou energií nabitá alba, 'Jay Jesse Johnson-Set The Blues On Fire', 'Craig Erickson-Sky Train Galaxy' a jako poslední 'Bryce Janey-Delta Road'. Všechna 3 jsou vrchovatě našlapána skvělou bluesrockovou kytarou, ale poslední album Bryceho Janeye má v sobě přeci jen ještě cosi navíc. Má STYL. Pod tímto slovem si lze představit lecos, ale v tomto případě je to jistá noblesa s přidanou špetkou jižanského koření. Vše se také možná dá vyjádřit všeobjímajícím, blíže neobjasnitelným, ale pro ty kteří vědí, jasně srozumitelným slovním spojením 'six string guitar Mojo'. 
"Delta Road" je již Bryceho 10. studiovým albem, když ještě k tomu vydal jedno koncertní a několik dalších CD se svým otcem BillyLee Janeyem pod hlavičkou The Janeys.
Bryce je jako jeden z mála amerických kytarových talentů své generace hluboce zakořeněn v blues, kdy ho hlavně ovlivnili takoví umělci jako Jimi Hendrix, Robin Trower, Eric Clapton, SRV, Johnny Winter, Rory Gallagher, Billy Gibbons, či Tony Spinner.
Jako všichni brilantní hudebníci, napříč hudebními žánry a styly, začal i Bryce Janey svoji hudební kariéru brzy, a to ve svých 13-ti letech, ve svém rodném městě Marion v Iowě. Spolu se svým otcem BillemLee hrajícím na kytaru a matkou, která hrála na bicí, společně založily rodiné blues-rockové trio s názvem 'The Janeys', se kterým pak vystupovali v letech 1991-1995 na regionální i národní úrovni od Chicaga až po Los Angeles.
Od mladí Bryce sdílel hudební pódia s desítkami bluesových hvězd, včetně Buddy Guye, Delberta McClintona, Blues Traveler, Johnny Wintera, Elvina Bishopa nebo Koko Taylor. 
Své debutové album "Practice What You Preach" vydal roku 1995. V té době ještě zároveň působil v The Janeys. Hned toto první album získalo 5 hvězdiček bluesového magazínu 'Blues Acces' a skvělé recenze v prestižních 'Blues Revue' a 'Living Blues'.
Pokud víte o čem jsou Bryceho alba, můžete si představit co od něj lze očekávat. S tím však, že každá jeho nová deska není jen bezduchým omíláním předešlého, ale Bryce při svém talentu vždy dokáže překvapit něčím novým. Narozdíl od některých svých současníků při své hře, obrazně řečeno, nezačíná Hendrixem a nekončí SRV, ale generuje do ní spoustu dalších podnětů, ať už je to odkaz amerického jihu, rockenrolové generace, nebo rockové hudby 60. a 70. let. Stejně tak je tomu i v případě novinky 'Delta Road'. 
11 titulů alba je z Bryceho pera, s vyjímkou titulní 'Delta Road' (Joe Romagnola), 'Lonesome Highway' (Rory Gallagher) a 'Hellhound On My Trail' (Robert Johnson). Na albu Bryceho pohání jeho dlouholetá špičková rytmická sekce ve složení: Dan "DJ" Johnson na basu a Eric Douglas na bicí. Nejchytlavějšími kousky jsou dozajista titulní 'Delta Road' a Johnsonovo 'Hellhound On My Trail'. U Johnsonovy skladby si můžeme vzácně vychutnat Bryceovu vyzrále podanou verzi s resophonickou kytarou. Tady se srdce milovníka delta blues rozbuší o něco rychleji a našinec si pomyslí, jak by asi mohlo vypadat Bryceho cele akustické album. Ale třeba se již příště dočkáme podobného počinu. Tomu by mohl nasvědčovat jak název alba stávajícího, tak poslední titul na albu, standard Roberta Johnsona. U ostatních titulů si příjdou na své hlavně milovníci Hendrixe, SRV nebo Robina Trowera. Mohou si plnými doušky vychutnávat jeho excelentní hard drivin' blues. Avšak s několika vyjímkami a těmi jsou čtvrtá v pořadí "Shake The Walls (With Foot Stompin' Music)" s Bryceho slide kytarou a předposlední "Time Doesn't Wait", což je skvělé slow blues té nejvyšší katagorie.
Prostě a jednoduše, album Bryceho Janeye "Delta Road" je top prémiovou ukázkou klasické světové blues-rockové kytary. Neváhejte a i vy se vydejte na cestu po 'Delta Road'.
 
 
------------------------------------------------------------------------------------

Jason & Ginger-Jokerville (2011)  

Styles:  acoustic blues, delta blues, female vocals, slide guitar, blues-folk, ballads
Label:  Lost Canyon Records
Members:  Jason Fickel - guitar, vocals,  Ginger Curry - vocals
 
Tracklist:
1 All Your Bad Habits (Rubbed off on Me) 3:34
2 Lucky One 3:18
3 One Thousand and One 2:53
4 Get What You Pay For 3:58
5 Jokerville 4:26
6 Come Find Me Sleeping 3:38
7 Beautiful Lithuanian Wife 2:36
8 Can't Live No Place 4:01
9 You Won't Find Me 3:55
10 Monon Train 4:47
 
Debut tohoto amerického akustického dua je kombinací akustického blues, delta blues a folku. Kansaský zpěvák-skladatel-kytarista Jason Fickel byl blues očarován již v teenagerském věku. Jako mladík zamířil na jih do Mississippi, kde se učil blues od takových mistrů  jako byli James "Son" Thomas a Othar Turner. Později se odebral naopak na sever na Rhode Island a pak do Chicaga, kde se dál pilně zdokonaloval v muzikantském řemesle. Jeho skvělá akustická a slide kytara, spolu s výbornými vtipnými a ironickými texty, vše navíc znásobeno brilantním a bohatým zpěvem Ginger Curry. Jason Fickel má navíc na svém kontě vydaných několik výborných sólových alb, která jsou mixem blues, moderního folku a roots rocku.
Ta se narodila v Kentucky a vyrostla na bohaté tradici southern baptist gospelu, když zpívala již jako dívka v kostele při bohoslužbách. Její hlas komunikuje se širokou škálou hudebních stylů. Od gospelu, delta blues, až k folkovým baladám. 
Hudební partnerství Jasona a Ginger je učebnicovým příkladem jednoho z nejvděčnějších bluesových zdrojů, a to vztahem mezi mužem a ženou.
Jejich debutové album má těchto atributů bohatě. Zpěv Ginger Curry, spolu s kytarou Jasona Fickela vás zasáhnou v dobrém slova smyslu na těch správných místech. 
Pro bluesového příznivce jsou samozřejmě nejpřitažlivější skvělá delta bluesová čísla "All Your Bad Habits (Rubbed off on Me)", "Lucky One", "Can't Live No Place" a "Monon Train", ve kterých nejvíce vyniká zpěv Ginger a Jason tady může předvést svoji dokonalou kytarovou slide techniku a někde i svůj kvalitní vokál. Druhá polovina alba jsou folkové balady, někdy najazzlé jako třeba "One Thousand and One", jindy až lehce nasládlé ("Beautiful Lithuanian Wife", "You Won't Find Me"). "Get What You Pay For" je roots akustická záležitost, na které se zpěv Jasona střídá se společným dvojhlasem spolu s Ginger.
Sečteno podtrženo je tento debut velice pozoruhodný vyzrálostí obou protagonistů, jak v interpretační, tak skladatelské rovině. Jejich další dvě společná alba jsou v tomto směru ještě pozoruhodnější, ale to snad až někdy příště.
------------------------------------------------------------------------------------

Robert Johnson Jr.-Do You No Harm (2013)  - single

Robert Johnson Jr.-Ain't No Man (2014)  - single

Robert Johnson Jr.-Bring Your Love (2014)  - single

Robert Johnson Jr.-Boy They Gonna Own You (2014)  - single

Styles: delta blues, acoustic blues, dirty southern soul music, americana, singer
 
Představuji 4 z dosud 7 vydaných singlů umělce vládnoucího jménem, které mu může závidět celá bluesová obec, Roberta Johnsona Jr, působícího v Charlotte v Severní Karolíně. Hraje většinou v triu s basou a perkusemi. Jeho hudební projev je spojením všeho určujícího z americké hudební tradice a historie. 
"Do You No Harm" singl z roku 2013, kde je doprovázen Garry Harperem na basu a Michaelem Ronem na conga, je píseň odrážející v textu dny jeho mládí. 
"Ain't No Man" je singl položený více v soulu, country a southern-rocku, avšak je stejně chytlavý jako singl předchozí. Opět je doprovázen výše zmíněným doprovodem a stejně jako předešlý je obohacen doprovodným ženským vokálem Pam Taylor.
"Bring Your Love" nám ukazuje další z tváří Johnsona Jr. Píseň je více slowly, přidávají se varhany, kytara je akustická, rytmus zajišťují decentní perkuse a projev je typicky deep sothern soulový.
"Boy They Gonna Own You" je kombinací southern rocku a delta blues. Skladba je nejvíce rocková z představovaných, chvílemi se neočekávaně přetavuje v nefalšované delta blues.
Pokud by plnohodnotné album bylo souborem tak pestrým a posluchačsky vděčným jako tyto singly, nezbývá než se na ně těšit.
Muzikant s takto zavazujícím jménem to bude mít na hudební scéně pravděpodobně velmi složité. Ať bude chtít, či nikoli, bude podvědomě poměřován se svým nesmrtelným předchůdcem. Jeho fanoušci jsou četní a jeho široce rozvinutý talent přitahuje široké spektrum lidí ve velké věkové škále. Jeho sound s všeobjímajícím názvem 'dirty southern soul music' je dnes čím dál více rozšířená forma spojení blues, jazzu, folk rocku, soulu a rocku, obohacená v textech o pravdivé příběhy, o které se chtějí autoři těchto písní podělit s vámi posluchači. 
A co je tak zvláštního na Robertu Johnsonovi Jr. ? Že toto všechno je mu vlastní, je to v jeho krvi. On to píše, on to hraje a on to zpívá.
 

-------------------------------------------------------------

new

Noah Wotherspoon Band-Mystic Mud (2015)

Styles:  blues rock, modern electric blues, slide guitar, electric delta blues
Label:  self released Noah Wotherspoon Band
Members: Noah Wotherspoon - Guitar/Vocals, Rob Thaxton - Bass, Brian Aylor - Drums
 
 
tracklist:
1. What's Gonna Become of Me

2. Two-Face Woman
3. Goin' to Mississippi
4. Highway Song
5. Troubled
6. Natural Fact
7. Rock n' Roll Placebo
8. Woke Up Without You
9. Dead Man's Shoes
10. Meant to Suffer
11. Out of Mind
12. Oahu Train Rag

 

Noah Wotherspoon Band je trio z jihozápadního Ohia. Kapela spatřila světlo světa v roce 2009 a její lídr, zpěvák a kytarista Noah Wotherspoon je vyznavačem blues od svého teenagerského věku. Pochází z Daytonu v Ohiu a bluesové kytaře propadl ve svých 11-ti letech, kdy mu jeho bratr pořídil první kytaru. Začínal na Stevie Ray Vaughanovi, později objevil Muddy Waterse a Howlin' Wolfa. V 16 letech už jamoval na pódiu s Bobby Blue Blandem, Leonem Russellem, Latimore nebo Bozem Scaggsem.

Od té doby hráje po celé zemi na mnoha vystoupeních. Objevil se na Chicago Blues Festivalu, The Blues Masters at the Crossroads Festivalu v Salinas, sbíral 'Top Ten' umístění v hodnocení renomovaného bluesového hudebního časopisu 'Living Blues Magazine'. Ve svých dvaceti letech se z Wotherspoona vyvinul plodný skladatel, propojující unikátním způsobem různé hudební vlivy, originální styly, a to vše je ve výsledku zakořeněno v bluesové tradici. Sdíllí pódia a studia s takovými osobnostmi, jako je Hiram Bullock, Cedric Burnside, nebo John Hammond.

Noah si získává svoje příznivce podmanivou slide kytarou a neotřelými melodiemi. V roce 2015 Wotherspoon obdržel cenu jako nejlepší kytarista na International Blues Challenge a kapela se umístila ve finále na druhém místě. 

Noah Wotherspoon má mimo své kapely ještě další hudební aktivity. Vydal album "Noah + The Rescue Radio", na kterém se věnuje alternativní hudbě. Wotherspoon je znám nejen pro svoji výtečnou bluesovou kytaru, ale napsal a nahrál v průběhu let mnoho alternativních skladeb zkoumajících hudební propojení stylů od alternativního, indie, popu, rocku, psychedelie, až k Lo-Fi a experimentální hudbě.

Jeho dalším hudebním počinem bylo v roce 2012 vydání 5 skladeb na EP s názvem "Carolina Songs", kde se spojil s éterickou zpěvačkou Jessi Bair. Album je přehlídkou appalachian blues, alt country a americana.

V roce 2002 vydal svoje debutové album "Noah Wotherspoon & The Stratocats-Buzz Me". Deska je svěží směsí country rocku a blues. Kdo má rád Toma Pettyho, ten si příjde na své.

V letošním dubnu vydal toto své zbrusu nové studiové album s názvem "Mystic Mud". Obsahuje 12 titulů, které jsou kolekcí obsahující senzační electric delta blues ("Goin' To Mississippi", "Oahu Train Rag"), dirty blues ("Two-Face Woman"), slide guitar blues ("What's Gonna Become of Me",  "Highway Song"), slow electric blues ("Troubled"), rockin' blues ("Rock n' Roll Placebo", "Meant to Suffer"), ale třeba i mellow blues "Out of Mind".

Vše je prostoupeno nadprůměrnou kytarovou hrou Noaha Wotherspoona, která dává zapomenou na někdy lehce nepřesvědčivý vokální projev. Vše nasvědčuje tomu, že je na světě další mladá kytarová bluesová hvězdička, řadící se po bok již dříve narozených a podobným osudem obdařených Kenny Wayne Shepherda, Ainsley Listera, či Jonny Langa. Nezbývá než si přát, aby nezapadla a přinesla bluesovým příznivcům ještě další stejně povedená alba, jako je toto.

www.youtube.com/watch?v=ferbpNyAMyU

----------------------------------------------------------------------------------

new

Bones Shake-Kicks (2015)

Styles: juke joint blues, dirty blues, garage rock, Lo-Fi, punk blues, trash blues, alternative, psychobilly
Label: Abattoir Blues Rec. (February 22, 2015)
Members:  Drums – David Sheffield, Guitar – Andrew Sheffield, Vocals – David J. Brennan
Written By – Bones Shake
 
tracklist:
[2:56] 1. You Should End It All
[2:43] 2. Pig Sty
[3:18] 3. Gut Bucket
[2:29] 4. Flying The Flag
[3:15] 5. I'll Be Your Girl
[1:28] 6. Hoist The Flag
[3:16] 7. Stash
[4:58] 8. Mean Season
[2:09] 9. Oh My Lord
 
Trio z anglického Manchesteru dělá na své debutové desce všechno, aby spasilo svoji duši. Andrew Sheffield drsně mučí kytarové struny bottleneckovými riffy, David Sheffield neomaleně buší do bicích a vše završuje David J. Brennan svým drsným garážovým vokálem. Tenhle druh kostrbatého blues v současnosti předvádí spíše americké bandy, ale tato britská trojice jim zdatně sekunduje.
Všechny tituly jsou z dílny Bones Shake. Jako u všech kapel tohoto typu, je i zde, jako hlavní zdroj, ze kterého kapela čerpá punk (v tomto případě např. britští The Clash...) a hlavně vliv RL Burnsida a Juniora Kimbrougha. Tito dva bluesmani z Delty se dočkali zadostiučinění a uznání až skoro na sklonku svého divokého života, kdy některé punkově založené kapely, jako Jon Spencer Blues Explosion, North Mississippi Allstars, nebo 20 Miles pochopili, jak moc mohou obohatit svůj projev spojením punku, garážového blues, hill country blues a juke joint blues. Z tohoto přístupu se zvláště poslední roky zrodilo nepřeberné množství nových kapel a je nesporné, že posunují blues v 21. století dalším novým velice žádoucím směrem. Pro bluesové puristy je tento nový styl akceptovatelný pro jasně patrný odkaz delta blues na straně jedné a pro mladou generaci svým dravým drsným rockovým projevem na straně druhé. Dělají proto velice záslužnou práci tím, že nabízí mladým lidem, ochotným naslouchat novým hudebním podnětům, alternativu k dnešní většinové hudební nabídce, která většinou zohledňuje úplně jiné atributy, než ty které by měla muzika přinášet a beztrestně kazí všeobecný hudební vkus. Bohužel této nové situace, která hýbe současným blues si v našich končinách prozatím nevšimnul nikdo. Ani kapely, ani hudební kritici, kteří tak maximálně zaregistrovali duo The Black Keys, které je komerčně velice úspěšné a už dávno není tak zajímavé, jako na svých prvních albech. Úlitba komerčnímu hledisku je často na tvorbě umělců velice znatelná a jen málokdo se nedá touto mašinérií sešrotovat.
Už první skladba alba Bones Shake "You Should End It All" vám dává jasný vzkaz: nebudeme tě šetřit a nedáme tí vydechnout až do konce. Protřepeme ti vydatně kosti, propláchneme mozek a zanecháme tě očištěného svému osudu. Ten kdo pochopí a dokáže ocenit, jak je tato muzika prosta jakéhokoli kalkulu a jaké nové hudební prožitky dokáže otevřít vnímavému a dychtivému posluchači, ten budiž šťasten. O to aby muzika přinášela opojení jí samotnou, o to musí jít hlavně a především, a to je její smysl. Od toho co se dnes za to 'správné a jediné´ pokládá, od toho nás Bože chraň !!!
 
------------------------------------------------------------------------------------