říjen 2015

------------------------------------------------------------------------------------
new
 
Russell Morris - Red Dirt-Red Heart (2015)
Styles:  acoustic blues, delta blues,  slide guitar, americana, electric blues
Label:  Chugg Music (released 23/10, 2015)
 
 
Tracklist:
01 – Cut You Loose 03:03 
02 – I Go Around 03:58 
03 – Bennelong 03:53 
04 – Goanna Man 03:35 
05 – Lonesome Road 02:31 
06 – Alice 04:02 
07 – Kadaitcha Man 04:49 
08 – God Loves A Sinner 03:55 
09 – Moondyne Joe 04:21 
10 – Tiger Snake 03:47 
11 – Ben Hall 04:15 
12 – Pemulwuy 03:49 
13 – Nullabour Sand 02:05
 
 
Russell Norman Morris (born. July 31, 1948) je držitelem mnoha hudebních ocenění a má v současné době pověst jednoho z nejplodnějších australských bluesmanů. Má za sebou kolem dvacítky vydaných alb, buď sólových, nebo se svým Russell Morris Bandem a Russell Morris & The Rubes.  Teď právě vydal svoji poslední desku do své pomyslné bluesové trilogie. 
První se jmenovala "Skarmouth" a druhá "Van Diemen's Land". CD "Red Dirt Red Heart" je finále jeho vysoce ceněné bluesové trilogie. Na albu ho doprovází zpěvačka Nardia Rose a Steven Forster se svým Bandem.
Russell se na australské hudební scéně pohybuje 40 let. Začínal s popem, měl i několik komerčních hitů. Prorazil v roce 1969, kdy mu producent Molly Meldrum vydal psychedelickou skladbu "The Real Thing". Za dobu svého působení pracoval s celou řadou profesionállů (Cher, Bee Gees, Linda Rondstadt nebo Beach Boys). V roce 2012 vydává první část zmíněné trilogie "Skarkmouth" a 2014 "Van Diemen's Land", která navazuje tam, kde předešlá končila. Stejné je to i v případě druhého a třetího alba. Svými autorskými písněmi Russell Morris vypráví úžasné a slavné příběhy z historie Austrálie. Vytváří tím hudebně historický dokument, za použití blues a rocku.
1. část 'Skarkmouth' pojednává o době kolem roku 1900, kdy do Austrálie proudily davy přistěhovalců. 'Van Diemen's Land' je spíše o jednotlivých postavách, vězeních, trestaneckých osadách, stávkách, kolesových parnících na řece Murray a o tragických událostech první a druhé světové války. 
Všechna 3 alba produkoval Mitch Cairns. Toto nové obsahuje 13 vlastních Morrisových písní.
V případě soundu alba, nás čeká jízda hlavně s příchutí Delty. Elektrickým blues je pouze úvodní "Cut You Loose". Pak se budeme toulat s rezonátorem a občasnou foukací harmonikou převážně po plně akustických, či poloakustických končinách. Výborným šlapajícím rockin' blues je však jedenáctá "Ben Hall". 
Toto CD je hodně vyrovnaným a soudržným dílem, což vynikne hlavně v případě, že si posluchač pustí celou zmíněnou hudební trilogii pěkně od začátku. Pak si řekne: "Pane jo, to tady máme zase jednu fajnovou australskou bluesovku na třetí".
 
 
------------------------------------------------------------------------------------
new
 
Balkun Brothers - Balkun Brothers (2015)
Styles:  blues-rock, rockin' blues, slide guitar, electric delta blues, funky blues, psychedelic, explosive, high-energy blues
Label:  Dixiefrog (October 13, 2015
Members:   Steve Balkun (guitar/vocals) and Nick “The Hammer” Balkun (drums/percussion/vocals), Caleb Battersby (bass)
 
Tracklist:
01. Been Drivin' - Balkun Brothers
02. I know What Ya' Did - Balkun Brothers
03. She Got It All - Balkun Brothers
04. Control Yourself - Balkun Brothers
05. Cold Heart - Balkun Brothers
06. Pawn Shop - Balkun Brothers
07. Mean Town Blues - Balkun Brothers
08. The Painkillers - Balkun Brothers
09. Bapadubap - Balkun Brothers
10. Jail Bird - Balkun Brothers featuring Dave Keyes
11. Storm For The Devil - Balkun Brothers
12. Rainy Day Front Porch Blues - Balkun Brothers
 
Balkun Brothers je již zavedená, především blues-rocková kapela, pocházející z Hartfordu, Connecticut (USA). Založili ji v roce 2010 dva bratři Nick a Steve Balkun. Balkun Brothers jsou kritikou nazýváni světlem amerického rockin' blues. Kapela přináší syrový, hutný, energický a přitom svěží zvuk, který posluchače pěkně válcuje.
Má své kouzlo nejen pro příznivce tvrdého blues, ale s chutí si kapelu dá i bluesový konzervativec. Míchá totiž skvěle tradiční styly delty a elektrického blues ve všech jeho podobách, spolu se silným moderním rockovým přístupem. Tím si vytvořili zvuk a styl, který je jim vlastní a dosti nezaměnitelný. Kapela tím jak fúzuje a křižuje v bluesových vodách, je spolutvůrcem dnešního moderního kvalitního blues a tlačí jeho hranice do budoucnosti. Přesto všechno, je zvuk kapely hluboce zakořeněn v bluesové tradici. Při živých vystoupeních i ve studiu BB plynule přecházejí mezi blues, rockem, funkem, deltou a psychedelií. Změny tempa a nálad jsou tak samozřejmé, že je posluchač bere se vším všudy.
V rodném Connecticutu se stali držiteli mnoha hudebních ocenění. Získali např. 3x za sebou cenu nejlepší bluesové kapely v Connecticutu a jednou dokonce nejlepší kapely bez rozdílu žánrů. V roce 2013 si je z mnoha jiných, jako svého supporta, vybral sám Joe Bonamassa.
Pilně objíždějí Státy a učinkují na mnoha amerických bluesových festivalech. Stáli na pódiu spolu s Johnny Winterem, Bonamassou, Jamesem Cottonem , Popa Chubbym, Ericem Sardinasem etc. 
Tomuto albu předcházelo CD "ReDrova" a EP "God Bless Our Falout Shelter". Nejnovější "Balkun Brothers" bylo produkováno a zaznamenáno s pomocí Popa Chubbyho v Evropě letošního roku a producentem byl sám Popa.
Vlastní deska působí velice soudržným dojmem. Na tom mají plnou zásluhu sami protagonisté. Kytarista a zpěvák Steve Balkun má pevný hlas a ví úplně přesně, jaké riffy a kdy je má začít chrlit na posluchače. Podporován je bubenickým esem v podobě svého bratra Nicka a těžké basy Caleba Battersbyho celé dílo dotahují k dokonalosti.
12 titulů alba demonstruje přesně to, co bylo zmíněno výše. Než si posluchač v hlavě srovná, cože to vlastně je za styl, který právě  kapela hraje, ta mu už dávno utíká jinam. Deset skladeb je autorských, čtyři jsou převzaté. Třetí řádně nabroušená "She Got It All" je kupodivu původně od countryového Kenny Chesneye. Většina milovníků Johnny Wintera ocení v podání Balkun Brothers jeho "Mean Town Blues". V bluesrockový nářez je přetvořen hit Judast Priest "The Painkillers". Vrchol desky však přichází s jejím závěrem. Desátá původní "Jail Bird" a jedenáctá, rovněž původní "Storm For The Devil", spolu s jedinou, plně akustickou, poslední "Rainy Day Front Porch Blues", jejímž autorem je dávný bluesový a gospelový zpěvák Willie Johnson, jsou těmi nejsilnějšími na desce.
Máme tady prostě co do činění s dvěma bratry, kteří nekompromisně vystrkují svoje bluesové drápy a určitě o nich ještě uslyšíme.
 
 
------------------------------------------------------------------------------------
new
 
Front Porch Roots Revue - Sugar Cube (2015)
Styles:  juke joint blues, americana, roots & blues music, swingin' blues, delta blues, modern electric blues
Label:  self released
Members:   Gord Matthews - lead guitar, mandolin. backing vocals, Ron Rault - bass and vocals, Thom Moon - drums, David "Crawdad" Cantera - harmonica and vocals, 
Front Porch Roots Revue family and guest:  John Rutherford, Brent Parkin, Doug Andrew, Karla Anderson, Rachelle Van Zanten, J.R. Shore and Ron Casat
 
Tracklist:
1. Eye of the Hurricane  (4:22)
2. Good Things Comin'  (6:07)
3. Cordella  (4:19)
4. She Doesn't Like My Cadillac  (3:59)
5. Changes  (5:15)
6. Tell Me Where I Am  (5:14)
7. Caveman  (3:43)
8. Long Train  (4:21)
9. Cheatin' (5:01)
10. Sugar Cube  (3:19)
11. Must've Been the Devil  (2:39)
12. Tears of Mine  (5:06)
13. Do Right Woman  (5:02)
 
Unikátní a výrazně kořeny bluesové hudby silně ovlivněná je kapela z Alberty v Kanadě, která si říká "Front Porch Roots Revue". Název přiléhavý, neb na této hudební verandě nám v jejich podání defiluje přehlídka kořenů tradičního i současného severoamerického blues. Počínaje delta blues, přes juke joint blues, bluegrass, country blues, folk blues, swingin' blues, až k modernímu elektrickému blues.
Tato kanadská skupina jednoznačně navazuje na odkaz Helmova Bandu, i když v poněkud více bluesovější podobě.
Psal se rok 1970 a mladý hudební nadšenec Ron Rault se ocitnul poprvé v životě na chvějícím se McMahon Stadium v Calgary, na koncertě 'The Band'. Stál pár metrů od nich a s nábožnou úctou vnímal každý jejich tón. To ho jednou provždy nasměrovalo tam, kam dnes došli Front Porch Roots Revue.
"Mám pocit, že mluvím za všechny v kapele, když říkám, jsme byli všichni hluboce ovlivněni Bandem, to znamená hudbou, která přesahuje žánry", říká. "Oni měli nepopsatelný vliv na naše hudební utváření a vnímání populární hudby obecně. Nestálo nás absolutně žádné úsilí, abychom se naučili jejich písně. Studovali jsme kořeny této hudby a zjistili, že se skládají především z blues, bluegrassu, gospelu, R & B a soulu. Nemohu dát ruku do ohně za to, jakou že to přesně produkujeme hudbu, ale jsem nadšený z toho, jak se naše skupina vždy ponoří do sebe, při každé interpretaci toho, co děláme."
A že je tento hudební zápal na tomto albu jednoznačně cítit, to je více než zřejmé. Ten spolu s bezchybnou interpretací a mimořádným aranžérským vkusem, dělá z této desky dílo, chvílemi silně připomínající první alba amerických 'Delta Moon'. Album nemá vyloženě slabého místa, je stylově pestré a poslechově mimořádně přívětivé.
Album začíná nádhernou verzí ""Eye of the Hurricane" (Jerry Fuller), oscilující mezi delta blues a country blues. Countryrocková původní "Good Things Comin´" s doprovodnými vokály Karly Anderson a Rachelle Van Zanten, které svými hlasy doprovází většinu skladeb tohoto CD, přidržuje v bluesové poloze nervní Canterova harmonika. Ani se nechce věřit, že "Cordella" 3 píseň alba není zavedeným bluesovým standardem. Opravdu skvostné autorské delta blues s mandolínou, harmonikou a preslyovsky znějícím Canterovým vokálem. Na západním pobřeží se ocitáme s jump rockabilly bluesovkou "She Doesn't Like My Cadillac". Do mississippské delty nás opět vrátí "Changes". Můžeme tady ocenit nápadité prolnutí mandolíny a slide kytary. Nádherné kytarové vyhrávky na nás, mimo jiné, čekají při poslechu opět původní "Tell Me Where I Am". Velkým bluesrockovým nářezem je, světe div se, "Caveman" původem od psychedelických 'The Cramps'. Doba kamenná je tady cítit z každé noty. V delta soundu plyne "Long Train", opět původní titul FPRR. Kvalitativní celistvost alba lehce narušuje funky-soulová "Cheatin´" a kupodivu také i titulní "Sugar Cube", což je instrumentální věcička, připomínající spíše soundtrack k nějakému filmu. Kvalitu alba záhy zachraňuje a opět vysoko zvedá  "Must've Been the Devil" (Otis Spann, Jack Owens) v delta kabátě a nádherné pomalé hypnotic blues jako od Otise Taylora "Tears of Mine". Tečkou za deskou je country-folk bluesová verze "Do Right Woman" Arethy Franklin, zazpívaná Karlou Anderson.
Nezbývá, než vřele doporučit toto mimořádně kvalitní, žánrově mnohovrstevnaté album kanadských Front Porch Roots Revue a zaposlouchat se do něj, nejlépe na dřevěné verandě vašeho domu, máte-li ji k dispozici.
 
 
------------------------------------------------------------------------------------
new
 
Thirsty Mamas -  I've Been Down (2015)
Styles:  blues-rock, rockin' blues, electric delta blues, boogie, harmonica blues, hard drivin' blues, dirty blues, smoky vocals
Label:  self released
Members:  Hans Torlée (guitar, slide, lap steel), Vicente Hernando (bass), Mike Jaedke (harps), Stefan Schneider (vocals) and Josef Euler (drums)
special guest:  Isabel Soarés (backing vocals, track 15)
 
Tracklist:
01. The River (4:01)
02. Hellhound On My Trail (3:50)
03. I've Been Down (5:44)
04. Personal Jesus (5:16)
05. Kickout The Jams (3:40)
06. Cat Rag (4:42)
07. No Time To Cry (2:51)
08. Gravel Road (5:07)
09. Forty Four Blues (3:30)
10. Wine Whiskey Women (1:56)
11. Tell Me What's Wrong (2:48)
12. A Quitter Never Wins (4:17)
13. My Heard Flies Back To You (3:32)
14. Grinning In Your Face (1:46)
15. I've Been Down (Full Dresser Rock Version) (5:40)
 
Putujíce po různých spletitých cestách blues, rocku a jazzu, se nakonec v létě roku 2006 tato pětice muzikantů z Hamburku, mající dohromady okolo 250 let, setkala, aby vnesla čerstvý vítr do severoněmecké bluesrockové scény.
Těchto 5 členů hamburgské kapely 'Thirsty Mamas' hraje s obrovským nadšením a dovedností výbušné a divoké blues, která balancuje mezi tradicí a moderním 'contemporary soundem'. 
Členové kapely v 80. a 90. letech vystudovali, hráli profesionálně v rozmanitých souborech, cestovali po světě, vybudovali si profesionální kariéry a založili rodiny. Smyslem vzniku 'Thirsty Mamas' je vlastně uskutečnění snu této pětice. Tím snem je možnost interpretace hudby, kterou mají nejraději a která je v mládí nejvíce ovlivnila - BLUES.
Nesnaží se co nejpřesněji interpretoval převzaté písně, jak starých mistrů, tak třeba ZZ Top, Erica Claptona, nebo Johnny Wintera. Kostra písní, spolu s teplem, které v sobě tyto standardy nesou, je s obrovskou aranžérskou instrumentální invencí a dovedností obalena hudebními nápady tohoto kvintetu. Písně ve své původní formě jsou sice nenahraditelné, ale nelze je donekonečna jen a pouze standartizovat. To si kapela plně uvědomuje a věci hraje tak, aby posluchači byla zřejmo, že sice například poslouchá Roberta Johnsona, ale aby zároveň ocenil i neotřelé přístupy a nápady kapely.
Nejnovějšímu albu "I've Been Down" předcházelo stejně výborné CD "3 Past 9", které vyšlo v roce 2011.
Poslední CD obsahuje 15 titulů, z nichž pouze úvodní bluesrockově šlapající otevírák "The River" a šestá "Cat Rag", je autorským dílem. Ten pak střídá poloakustická Johnsonovka "Hellhound On My Trail", s důrazem na výbornou harmoniku Mika Jaedkeho. Třetí je titulní slow blues "I've Been Down" (Kevin Eubanks / Ellis Blacknell Jr. / Joe Louis Walker). "Personal Jesus" je často, nejen bluesmany, interpretovaná věc od britské elektronické kapely Depeche Mode. V případě TM působí velice bluesově opulentním dojmem a Depeche Mode v nich už nehledejte. Svoje zastoupení má na albu i svižná verze skladby "Kickout The Jams", jedné z prvních amerických garážových skupin MC5. Jako skoro ve všech titulech, tak i v originální neotřelé "Cat Rag" se zaskví výborná harmonika Jaedkeho. Kupodivu blackmetaloví 'Cover Cradle of Filth' se svojí skladbou "No Time To Cry" byli předlohou pro stejnojmenné odsýpací boogie Thirsty Mamas. Do elektrického delta blues je z její akustické předlohy Mississippi Fred McDowellova přetvořena píseň "Gravel Road" (Gravel Road Blues). Nespočet bluesových umělců mělo ve svém repertoáru "Forty Four Blues" aka '44 Blues' (Roosevelt Sykes, Memphis Slim, Little Feat, Ry Cooder, Johnny Winter etc.). Avšak hlavní bluesová persona, která tento song, pocházející někdy z 20-tých let minulého století proslavila, byl Howlin´Wolf. V případě TM je podán v hodně autentické syrové howlinwolfovské verzi. Pijácké blues "Wine Whiskey Women" skvělého černého harmonikáře Papa Lightfoota, býval majstrštykem kapely 'Dr. Feelgood' a na desce je samozřejmě spříležitostí blýsknout se, pro Mike Jaedkeho. Slabší chvilku si soubor vybral s rocknrollovou "Tell Me What's Wrong" (Johnny Ray Allen / Tommy Malone). "Vše odpuštěno", konstatuji při vroucím slow blues "A Quitter Never Wins" (Jonny Lang, Tinsley Ellis). Skladba je protkána výbornou kytarou Hanse Torlého a zemitým vokálem Stefana Schneidera. Typická neworleánská záležitost "My Heard Flies Back To You" je třináctou v pořadí. Tuba či trubka je zde nahrazena foukačkou, nicméně Mardi Grass sound si skladba ponechala.
Přichází závěr alba a s ním i jeho vrchol, v podobě bohužel pouze minuty a třičtvrtě trvající, Son Househo "Grinning In Your Face". Nádherný zpěv Schneidera je citlivě zarámován kytarou, harmonikou a tleskáním.
15. songem je bonus třetí písně alba "I've Been Down", v plné koncertní verzi s doprovodným ženským vokálem a bohatější aranží, nežli tomu je u řadového titulu.
Nemohu si pomoci, ale už poněkolikáté musím na tomto místě vyzdvihnou některou z německých bluesových kapel, v tomto případě Thirsty Mamas. Oproštěni od jakýchkoli vnějších komerčních tlaků, si tento kvintet, hudbou existenčně zajištěných chlápků, dělá radost vlastním vydáváním alb hudby, kterou mají její členové rádi a je to ve výsledku setsakramentsky poznat.
 
 
------------------------------------------------------------------------------------
Cleveland Blues Music -  Rattle Snake Shaker (2013) EP
Styles:  male/female dirty swamp rock'n stomp blues duo
Members:  Ihaia W Pirere aka Cleveland - electric guitar, acoustic guitar Cole Clarke, three string cigar-box, resonator, banjo, electric slide violin, vocals, Andrea J Norden aka Bam Bam - drums
Label:  Indie (released on 17/9, 2013)
 
Tracklist:
01.  Sunday Morn
02.  Like A Rolling Stone
03.  Ain't No Friend Of Mine
04.  Rattle Snake Shaker
05.  F.L.F. Suckin' The Fat
 
Psanec & Anděl, tak se na svých stránkách obrazně pojmenovalo toto fantastické australské male/female duo z West Woombye z australského Queenslandu. V tomto dvojčlenném složení - kytary-muž/ bubny-žena, dnes působí stále více podobně zaměřených seskupení (např. rovněž australští Hat Fitz & Lara Robinson)
Frontman Cleveland se na albu prezentuje těžkými valivými dirty riffy a jedna z nejtalentovanějších australských bubenic Bam Bam ho doprovází chirurgicky přesnými bicími, znějícími jako lidský tlukot srdce. To vše je umocněno lehce modulovaným vokálem Clevelanda. Ve výsledku toto výtečné swamp bluesové duo zní jako mašina jedoucí z kopce a celkově tak vytváří jedinečný high-energy prožitek z poslechu tohoto pouze 19-ti minutového alba. To obsahuje verze Dylanovy písně "Like A Rolling Stone", "Ain't No Friend Of Mine" amerického kytaristy Masona Jenningse, "Rattle Snake Shaker", píseň Fleetwood Mac (Rattlesnake Shake) a 2 originální skladby "Sunday Morn" a "F.L.F. Suckin' The Fat".
Dvojice se pod názvem 'Cleveland Blues and The Red Eye Junction' dala dohromady v lednu 2010. V roce 2012, již pod nynější hlavičkou 'Cleveland Blues Music' vydává vynikající debutové album "Rich Man Poor Man", obsahující 12 skladeb.
Dvojice vystupuje na koncertních pódiích s podobně zaměřenými australskými 'bluesovými skvosty', jako je Dallas Frasca,  Ash Grunwald, Claude Hay, Jeff Lang, Xavier Rudd,  Mason Rack, The Fumes... Poctivě hraje po hospodách, klubech a festivalech v rodné Austrálii a získává si stále více příznivců. Jak by také ne, vždyť jejich senzační šlapající muzika vás umyje a očistí od hlavy až k patě, rozhoupá vás a umím si představit, že dokáže posluchače svým chytlavým energickým zvukem dostat na stoly, kde budou křepčit v blaženém nepředstíraném nadšení.
Škoda jen, že informací o tomto, stále ještě mladém seskupení, je k dispozici velice pomálu. Nezbývá, než se těšit na jejich další, doufejme stejně skvostné album, jako ta předešlá a na snad více informací o protagonistech.
Velice doporučuji si klepnout na připojený odkaz, skoro 40 minutového záznamu jejich vystoupení, z australského televizního pořadu Collage Arts & Music z roku 2012, který obsahuje jejich noční set z Esplanade Hotelu v Melbourne.
 
 
------------------------------------------------------------------------------------
new
 
Half Deaf Clatch - The Life And Death Of A. J Rail (2015)
Styles:  resonator delta blues (UK based acoustic slide stomp blues machine), acoustic blues, bottleneck slide guitar
Label:  self released Half Deaf Clatch (October12, 2015)
Members:  Half Deaf Clatch solo
 
Tracklist:
01. Old Time Soul (2:18)
02. Boxcar Bulldogs (4:17)
03. 1927 Flood (4:55)
04. Boneyard Bound (5:49)
05. Long Gone Friends (3:16)
06. Revelation Road (4:20)
07. Make Your Own Way (4:32)
08. 1930 Drought (4:06)
09. No Hallelujahs (3:00)
10. The Ballad of A.J Rail (5:03)
11. Singing with Old Scratch (3:51)
12. The End (2:18)
 
Několikanásobný finalista "British Blues Awards" z roku 2013, 2014 a 2015, zpěvák a hráč na resonator guitar a banjo, říkající si Half Deaf Clatch (aka Red Burley), právě vydal svoje poslední plnohodnotné album "The Life And Death Of A. J Rail". Tomuto poslednímu albu předchází z uplynulých let ještě 4 EP desky a další 4 plnohodnotná alba. Na všech se striktně drží svého zavedeného, skvěle zvládnutého delta blues, syrového downhome music a dalších souvisejících hudebních kořenů americké hudby.
CD verze tohoto alba je limitovanou edicí digipacku a prvních 100 prodaných alb má vynikající barevný A5 booklet.
Přesto že je Burley Brit, nabudete při poslechu jeho alb dojmu, že se musel narodit někde na jihu Spojených Států a ne v anglickém Hullu a že brázdil Ameriku křížem krážem spolu s takovým Seasick Stevem. Nejen na tomto novém albu, Burley maluje svými texty fantastické obrazy o dobru a zlu, těžkých časech, prachu silnic a cestování a vypráví příběhy o životě a smrti. Tato témata jsou nedílnou součástí i všech jeho předešlých alb. Tento bluesman nikoho nenechává na pochybách o šíři svého talentu a invence, kterými udivuje svoje bluesové fanoušky. Snad i proto je vítaným a zvaným účastníkem mnoha bluesových festivalů, nejen v Británii a Evropě, ale bluesoví příznivci o něm vědí i ve Státech a zvou si ho na svoje prestižní bluesové festivaly.
A co je nejcenější ? - všech 12 titulů alba je originálními písněmi Half Deaf Clatche. Deska je mnohovrstevnatým dílem, kde delta blues je hlavním stavebním kamenem alba ("Boxcar Bulldogs", "1927 Flood", "Revelation Road", "Make Your Own Way", "1930 Drought"). Dalším prvkem jsou temné bluesfolkové balady (titulní "The Ballad Of A.J Rail ", "Boneyard Bound", "No Hallelujahs", "The End"). Zbytek obstarávají písně s banjem v old-timey kabátě ("Old Time Soul", "Long Gone Friends", "Singing With Old Scratch").
Když se pozorně zaposloucháme do zakouřeného 'nemocného hlasu' a kytary Half Deaf Clatche, dojdeme ke zjištění že je vlastně spojením dalších dvou stejně hudebně zaměřených skvělých současníků. Jedním je skotský bluesový bard Dave Arcari a tím druhým plamenný bluesový americký kazatel General Gypsy Carns. 
Pokud je možno o někom výše zmíněné vyslovit, je to myslím jasná pozvánka k poslechu tohoto CD, hlavně pro milovníky delta blues.
A jen tak na okraj, lehké popíchnutí pro velectěné dramaturgy největšího bluesového festivalu v tuzemsku 'Blues Alive' v Šumperku. V době, kdy se koná výroční 20. ročník tohoto festivalu, si dovolí bluesovému národu předhodit pod hlavičkou 'Historie československého blues" Ondřeje Havelku a Jiřího Suchého. Bože chraň nic proti nim, mám veliký respekt k tomu, co dosud předvedli a předvádějí na hudebním poli, ale dát zrovna tyto dva do krabičky BLUES, je myslím veliká troufalost, ba co dím přímo drzost. Pokud zrovna tito 2 pánové mají představovat něco, jako historii československého blues, navíc jako hlavní hvězdy pátečního večera, pak tedy už ničemu nerozumím a jsme na tom s československým blues, jak jistě tušíte, velice mizerně.
Toto vše zmiňuji jen a pouze proto, že se po Evropě potuluje spousta podobných a stejně dobrých bluesových muzikantů, jako je třeba Half Deaf Clatch, kteří by mimo toho, že by byli samozřejmě finančně daleko akceptovatelnějšími, by navíc plně splňovali hlavní zadání festivalu, který se vydává za bluesový. 
 
 
------------------------------------------------------------------------------------
new
 
Marshall Okell ‎- Sipping On Rocket Fuel (2015)
 
Styles: blues-rock, hard drivin' blues, dirty blues sound, shuffle, slide guitar, delta blues
Label: Only Blues Music
Members: Marshall Okell - Vocals & Guitar, Nicolas Lemits - Guitar, Ben Cox - Drums, Tracey Stephens - Bass 
& friends 
 
Tracklist:
01. Amsterdam (3:27)
02. Spill My Spice (3:13)
03. I'll Do Anything (Feat. Julia Parker & Leesa Gentz) (3:29)
04. Road Warrior (Feat. Nicolas Lemits) (3:59)
05. Blue Lagoon (3:20)
06. Devils Out (Feat. Nicolas Lemits) (5:23)
07. Sipping On Rocket Fuel (Feat. Julia Parker, Leesa Gentz & Nicolas Lemits) (2:59)
08. Feel The Pinch (4:19)
09. Tell Me (3:27)
10. Spartan Dreaming (Feat. Julia Parker & Luke Ferguson) (4:02)
11. Carry On Carry On (Feat. Kristy Lee, Donna Hall, Julia Parker, Lessa Gentz & Eric Erdman) (6:15)
 
Marshall Okell za 10 let svého muzikantského působení, nabízí na svém 4. řadovém albu posluchači hluboký, surový, dirty bluesový zvuk, který vás chytne pod krkem a pak vás následně zklidňuje medově sladkou hudební medicínou.
Příhodně pojmenovaný po dvou hudebních vzorech svého otce Marshall Dawson Okell (Jimi "Marshall" Hendrix a Johnny "Dawsonon" Winter), se narodil 13. dubna 1979 skoro v rockové aréně, s kytarovým pouzdrem pod postýlkou. Jeho táta Glenn, byl kytaristou v rockové kapele a toto prostředí mělo zákonitě největší vliv na život chlapce, zvláště když se vzbouzel s Hendrixem, Winterem a Muddy Watersem a usínal s Little Feat a AC/DC a byl navíc zasazen mezi neustále tepající zesilovače svého otce. Nemohlo se stát  jinak, než že budoucnost Marshalla byla tímto působením dopředu nalinkována.
Vyrůstal na vzdáleném pobřeží Nového Jižního Wallesu, v prostředí místní surfařské a hudební komunity. Tady na plážích parku Byron Bay Ballina strávil mladý Australan spolu se svým 10 W kytarovým kombem a stejně smýšlejícími kamarády spoustu času, buď ve vodě při surfování, nebo hraním na kytaru s přáteli. 
Jeho předem určený hudební život počal v 11-ti letech, kdy založil svoji první kapelu ‘The Immortal Flames’. Následovala pak celá řada hard-rockových a punkových kapel, kde působil, aby se Marshall, již ve svých 19 letech etabloval na hudební scéně jako zkušený hudebník, který spolupracoval s desítkami kapel a vystupoval na všech možných i nemožných hudebních podiích regionu.
O rok později se Marshall rozhodnul rozšířit si své hudební obzory a se svými "Marshall & Fro" zahájil expanzi i do ostatních míst obrovské Austrálie. Dal se s velkým nadšením do psaní nových písní a zpívání a rozvíjel pilně svůj zemitý slide kytarový zvuk. Se svým obrovským talentem se tak stal synonymem kvality a uznávaným umělcem.
Navíc vedle své hudební kariéry dokončil bakalářské studium společenských věd a na střední škole v Southern Cross od roku 2006 vyučuje místní domorodé děti.
2011 se rozchází s "Marshall & Fro" a svoje další působení dělí mezi domov a život na muzikantských cestách. Začalo jeho nové období hudebního sebezkoumání. 
Rok 2012 ho vystavuje těžké zkoušce. Otec umírá po prohrané bitvě s rakovinou. To vše je ještě umocněno tragickou smrtí svého blízkého přítele, koproducenta Briana "Birdy" Burdetta, který byl zabit při natáčení Marshallovy třetí desky. Po něm posmrtně pojmenoval Marshall toto album "Birdy". Vlivem prožitých emocí a bolesti je "Birdy" albem oduševnělejším a hlubším, nežli alba ostatní. Cítíme z něj spíše vliv Paula Simona, či Jamese Taylora. 
Ve svých 33 letech Marshall tráví většinu své hudební kariéry na silnici a jeho nepřetržitý řetězec živých vystoupení nakonec vyústil do strhujícího, přímočarého, šlapajícího hudebního projevu, jaký dokáže z podobně zaměřených muzikantů předvést jen nemnohý. Má skvěle propracované živé pódiové show, kdy potřebné rekvizity převáží z místa na místo 5 velkých dodávkových vozů. Dokáže odehrát 7 nočních vystoupení v týdnu a více jak 200 koncertů ročně. Vystupoval s Johnem Butlerem, Benem Harperem, Wolfmother, Buddy Guyem, The Cat Empire, Jeffem Langem, nebo Xavierem Ruddem.
Bývalý zlobivý frontman kapely "Marshall and The Fro", Marshall Okell, se vrací 2 roky po vydání alba "Birdy", aby učinil návrat k hudbě svého mládí, kdy kombinuje svůj vztah k legendární kapele Little Feat a The Allman Brothers se soundem generace Woodstocku, hlavně Jimi Hendrixem.
Album vznikalo ve studiu jeho rodného města Byron Bay, v Novém Jižním Walesu.
Některý materiál nového CD 10 let ležel v Marshallově šuplíku, aby byl nyní vyndán na denní světlo a s pomocí svého přítele z univerzity Matty Cumminse, který se zabývá tvůrčím psaním, byl přetaven do tvaru tohoto alba.
Podíleli se spoluhráči a přátelé, například z kapely "The Hussy Hicks", Leesa Gentz ​​a Julie Parker, které se ujaly doprovodných vokálů.
Tématem desky jsou jednak drogy a alkohol a na jakém dně se může našinec ocitnout jejich nemírnou konzumací a jak těžkou cestou pak musí projít, aby ze sebe setřásl jejich vliv, jednak popis bezstarostného života na pobřeží a také v neposlední řadě odrážejí téma prožité bolesti ze ztráty blízkých.
Hudebně je to bluesrocková smršť, plná kytarových sól, tu ala ABB, tu Jimi Hendrix a k tomu občas výborná slide kytara. Skladby jsou plně autorské, krásně aranžersky vyzrálé, interpretačně vycizelované. Za sebou má frontman šlapající spoluhráče, evidentně dýchající stejný vzduch jako on.
Stylově je album velmi rozmanité. Od soundu šedesátek, výborného delta blues, přes lehké názvuky reggae, shuffle a dusajícího boogie. To vše je navíc ještě obetkáno mnou již mnohokráte zmiňovaným, neuchopitelným 'Australským Kouzelným Bluesovým Oparem'.
Jednou větou, máme tady co do činění s jedním skvělým plně autorským bluesrockovým albem australského zpěváka a kytaristy Marshalla Okella, který nezřízeně pije z poháru onoho inzerovaného 'raketového bluesového paliva'.
 
DISCOGRAPHY:
2005 – Thongs (EP)
2007 – Marshall and The Fro – Self titled (album)
2010 – Marshall and The Fro – Friends For Life (album)
2012 – Marshall OKell – Sugar (EP)
2013 – Marshall OKell – Birdy (album)
2015 – Marshall Okell – Sipping On Rocket Fuel (album)
 
AWARDS & ACHIEVEMENTS
• WINNER OF BEST BLUES & ROOTS AT THE OZ MUSIC AWARDS 2012 WINNERS OF ALBUM OF THE YEAR SONG OF THE YEAR, BEST MALE VOCAL,     BEST PROTEST & BEST BLUES AND ROOTS ARTIST AT THE NCEIA DOLPHIN AWARDS
• TWO TIME FINALISTS IN THE INTERNATIONAL SONG WRITING COMPETITION.
• REGULAR TRIPLE J AND ROOTS & ALL AIR PLAY – OVERSEAS AIRPLAY IN: EUROPE, JAPAN, CANADA AND THE US.
• SONGS FEATURED WITH BILLABONG & SURFING LIFE.
• DISTRIBUTION THROUGH P-VINE RECORDS IN JAPAN AND ONLY BLUES MUSIC IN AUSTRALIA.
• WINNER OF THE BLUES OVER BYRON BUSKING COMPETITION.
• HIGH ROTATION ON ZZZ COMMERCIAL RADIO LISMORE/NORTHERN RIVERS WITH 3 SINGLES IN 3 ALBUMS OVER A 6 YR PERIOD.
• PERFORMED AT WOODFORD FESTIVAL, BYRON BAY BLUES FESTIVAL, THE GYMPIE MUSTER, THE QUICKSILVER PRO SHOW, QUEENSCLIFF MUSIC FESTIVAL, APOLLO BAY MUSIC FESTIVAL, FESTIVAL OF THE SUN AND PEATS RIDGE MUSIC FESTIVAL.
 
 
------------------------------------------------------------------------------------