březen 2015
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BLIND JOE HILL (One-Man-Blues-Band)-First Chance (1983) vinyl
Styles: one man band, Chicago blues, harmonica blues
Label: L+R Records (Recorded March 27, 1983 at In House Recording, North Hollywood, Ca., USA)
Tracklist:
A1 Big Butt Woman 4:08
A2 Lickin' Gravy Baby 3:59
A3 Wake Me Up In The Morning
Written-By – Jimmy Reed 3:24
A4 Highway 13
Written-By – Jimmy Reed 3:40
A5 Darling, I Love You 4:48
A6 Blind Joe Special 2:15
B1 First Chance 6:52
B2 P.D. Blues 5:06
B3 I Can't Do What I Used To Do 4:45
B4 You Got Me Dizzy - Written By Jimmy Reed 2:39
B5 I'm Travellin' 4:13
Blind Joe Hill (vlastním jménem Joseph Hill, narozen 7. ledna 1937 Dunbar, West Virginia, zemřel 17. listopadu 1998 Los Angeles) byl americký bluesový hudebník, který hrál sólo (zpěv, harmonika, kytara a bicí). Hill vydal pouze 2 sólová alba, z nichž toto je druhé v pořadí. Jeho projev je podobný Jimmy Reedovi, však také nadarmo nemá na albu 3 převzaté skladby právě od něho, Joe Hill Louisovi a Dr. Rossovi. V roce 1985 byl součástí turné "American Folk Blues Festival" po Evropě (1 jeho skladba je na výběru, který mapuje toto turné).
Amerika má dlouhou tradici one-man-blues-bandů, prvním byl pravděpodobně při svém putování po americkém jihu v roce 1924 písničkář Daddy Stovepipe. Joe Hill Louis pokračoval v tomto trendu po druhé světové válce a bluesmani jako byli Dr. Ross, Jesse Fuller, Juke Boy Bonner a Driftin' Slim, ti všichni měli v rukou kytaru, kolem krku držák s harmonikou a před sebou buben. "Harmonica" Frank Floyd se ani neobtěžoval tím, aby vyndával z úst harmoniku. Zpíval koutkem úst při hraní na harmoniku, která mu koukala z pusy jako doutník. Blind Joe Hillovi se téměř podařilo, aby tuto tradici přenesl do 21. století, bohužel o necelé 2 roky to nestihnul.
Když mu bylo 8 let, jeho rodina přesídlila z Dunbaru do Akronu v Ohiu. V polovině 50. let byl Joe zasažen hudbou vycházející z Chicaga, zejména deskami Jimmy Reeda. Aby se naučil na kytaru založil kapelu "The Hideaways". Časem už byl ale unavený a ve stresu, způsobeným hráči jeho bandu tím, že často chodili pozdě, nebo vůbec na vystoupení. Joe se rozhodl dělat všechno sám. Jeho výborná harmonika podobná té Reedově a kytara a zpěv vycházející z chicagské bluesové tradice mu přinesly popularitu a stal se oblíbaným v klubech měst a obcí po celém Ohiu.
O oko přišel po nehodě ve svých 17, glaukom později zasáhnul i druhé oko, takže oslepnul zcela. Joe odchází do Chicaga, kde dostal příležitost hrát v klubech a pravidelný čas v hudebním pořadu "Big Bill Hill Radio Show". V roce 1975 George Paulus zaznamenal Joa v chicagském studiu a nahrávku vydal label "Barrelhouse Records" pod názvem "Boogie in the Dark". Na začátku 80-tých let Joe přesídlil na západní pobřeží. V roce 1982 se objevil na "Long Beach Blues Festivalu". Následující rok Joe natáčí toto druhé sólové album pro "Bellaphon Records", kde má mimo tří výše zmíněných písní Jimmy Reeda kompletně vlastní materiál.
Joe pokračoval se svým vystupováním po západním pobřeží, až zemřel na konci roku 1998. George Paulus o něm řekl: "Blind Joe hraje poctivé blues rukama, nohama, svým hlasem a svým srdcem. Co víc si může člověk přát."
www.youtube.com/watch?v=aUjH3SoL1LE
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
ROBBEN FORD-Into The Sun (2015)
Styles: mix genres, fusion, pop
Label: Provogue (released 31.3. 2015)
Members: Robben Ford-guitar, vocals, Brian Allen-bass, Wes Little-drums,
Guest Appearances By: Keb’ Mo’, ZZ Ward, Warren Haynes, Sonny Landreth, Robert Randolph and Tyler Bryant
Tracklist:
01. Rose of Sharon
02. Day of the Planets
03. Howlin' at the Moon
04. Rainbow Cover
05. Justified (with Keb' Mo' & Robert Randolph)
06. Breath of Me [with ZZ Ward]
07. High Heels and Throwing Things (with Warren Haynes)
08. Cause of War
09. So Long 4 U (with Sonny Landreth)
10. Same Train
11. Stone Cold Heaven (with Tyler Bryant)
Kariéra nejplodnějšího z klanu Fordů Robbena (nar. 16.12. 1951), se odvíjí od jeho 13 let, kdy se začal učit na kytaru pod vlivem jeho tehdejšího vzoru Mika Bloomfielda. V 18 letech se přestěhoval do San Franciska, kde Fordové založili "The Charles Ford Band" (jméno kapely je po jejich otci, který byl kytarista) a Robben s ním spolupracoval na 5 albech. 2 z nich byla miněna jako pocta Michaelu Bloomfieldovi a Paulu Butterfieldovi. Robben Ford hrál běhen své kariéry s Jimmy Witherspoonem, Milesem Davisem, Georgem Harrisonem, Philem Leshem, Bonnie Raittovou, Clausem Ogermanem, Michaelem McDonaldem, Bobem Dylanem, Johnem Mayallem, Gregem Allmanem a mnoha dalšími hudebníky. Patří mezi přední bluesové a jazzové hráče na elektrickou kytaru. Je znám především svou zběhlostí v rozmanitých hudebních žánrech a schopností vkusně je kombinovat. Pětkrát byl nominován na cenu Grammy. V roce 1977 byl zakládajícím členem "Yellowjackets". Současně si budoval sólovou kariéru. Sám sebe našel v roce 1992, kdy se vrátil ke svým kořenům k blues. Vytvořil svoji novou skupinu "Blue Line", se kterou následně natočil několik bluesrockových alb ("Robben Ford & the Blue Line" 1992, "Mystic Mile" 1993, "Handfull of Blues" 1995), která patří k tomu nejlepšímu v jeho bluesové diskografii. V roce 1999 vydal skvělé CD "Supernatural". 2002 se upsal společnosti "Concord", u které mu vyšlo další skvělé album "Blue Moon", v roce 2003 "Keep on Running" a "Truth" v roce 2007. Začal spolupracovat s dalším výborným kytaristou Larry Carltonem, který žije v Tokiu. Podílel se jako host na Carltonově albu "Larry Carlton's Live in Tokyo". Pak přišlo album "Soul on Ten" 2009 a v roce roce 2013 Ford u firmy "Provogue" natočil studiové album "Bringing It Back Home", skládající se převážně z blues a R & B titulů. Později téhož roku zrealizoval během jediného dne v Nashvillu album "One Day in Nashville", které vyšlo v únoru 2014.
Robben Ford má na svém kontě více jak 40 alb, která natočil pod svojí hlavičkou, nebo na nich spolupracoval. K tomu lze přiřadit ještě několik DVD, buď z koncertu, nebo instruktážních.
Poslední Fordův počin "Into the Sun" je možná pozitivní deska, ale nic pro bluesové puristy. Pokud si před puštěním alba přečteme obsazení s radostí zjišťujeme, že tam figurují jako hosté třeba Keb'Mo', Robert Randolph, Sonny Landreth nebo Warren Haynes. Skutečnost je však o něčem jiném. I když před nedávnem byl ohlášen návrat ke kořenům a Ford to několika alby potvrdil toto je jasný odklon od bluesových příslibů, i když blues slouží možná jako odrazový můstek ke změně k horšímu. Robben sáhnul do své bezedné studnice stylů a vytáhl směs rocku, jazzu, popu a blues ve velice moderním, chce se říci módním, kabátě. Ford razí heslo, že pokud jste otevřeni všem vlivům, vznikají velké věci. Tady tomu tak není ani náhodou.
Na podporu tohota alba se bude navíc ještě konat velké "Into the Sun Tour", během něj se Ford objeví 29.4. 2015 i u nás v O2 Aréně. Jako support s ním jede Krissy Matthews.
Nové album mimo "Same Train", která je ozvláštněná foukačkou, pěkné pomalé "Rose of Sharon", "Justified" kde je s Fordem s Keb'Mo' a "Howlin' at the Moon", které se o blues lehce otřely je zbytek, alespoň pro mne nezajímavý.
I když Robben Ford za svoji bohatou kariéru vyprodukoval překrásná alba, toto je bohužel asi to jeho nejhorší. Dá se charakterizovat, jako mnoho povyku pro nic a můj dojem je, že bylo spíchnuto pouze pro potřeby blížícího se turné, aby oslovilo hlavně mimobluesové publikum, se záměrem zvýšení návštěvnosti turné.
Alespoň pro mne obrovské zklamání.
www.youtube.com/watch?v=9Ud7A8OrU4Q
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
REVEREND KM WILLIAMS-The Truth (2015)
Styles: juke joint blues, delta blues, hill country blues, Texas blues, blues gospel
Label: self released
Tracklist:
01. Survive (5:00)
02. Give Me Another Chance (4:11)
03. Nobody But You (6:14)
04. Somebody To Love (4:09)
05. I'm The Lord's Child (4:40)
06. Howlin' In My Pathway (3:52)
07. Breakin' My Heart (4:57)
08. Jump Up For Jesus (3:47)
09. Lay My Heavy Burdens (3:51)
10. God Moved On The Water (5:57)
Rev KM Williams se narodil v Clarksville,Texas,19.října 1956, jako Kelvin Mark Williams. V 7 letech se Williams setkal v texaském Dekalbu a následně dostal několik kytarových lekcí od bluesmana který je legendou, samotného Elmore Jamese. Po absolvování Clarksville High School v roce 1975 narukoval do amerického námořnictva k ponorkám. V roce 1980 se KM obrátil na víru a podle jeho vlastních slov, "Přijal božskou inspiraci a schopnosti", aby uměl skládat blues a spirituály, hrát na kytaru, a harmoniku. Po propuštění z amerického námořnictva v roce 1981 se přestěhoval do Clevelandu v Ohiu, oženil se a začal hrát na kytaru na mších místní kongregace baptistické církve. V roce 1995 se stal kazatelem 'Boží církve v Kristu'. Krátce potom se rozvedl a přišel bohužel i o práci. Dělal příležitostné práce, aby se vůbec uživil a v noci vystupoval se svou kapelou "KM Williams and The Blues Train" po hospodách a klubech. Mimo to ještě prováděl na ulici svá kázání. V roce 1999 se stěhuje zpět do Texasu, kde se podruhé oženil. Dostal šanci vystoupit v texaském pořadu "On-Air Radio Show" v "KNON Radiu 89.3FM" a díky tomu v roce 2000 točí své první album vlastních písní "The Reverend of Texas Country Blues", za které sklidil nadšené kritiky od nejprestižnějších bluesových časopisů. Hned následující rok vydává druhé album "Sanctified Boogie". Od té doby začal být zván na prestižní festivaly a absolvoval nespočet vystoupení po klubech. Od roku 2000 do dnešního dne vydal 14 alb.
Novinka "The Truth" je moderní Texas / North Mississippi country blues & boogie s velkým vlivem delta blues. Kapela hraje ve stylu podobném RL Burnsidovi, Junior Kimbroughovi, Blind Willie Johnsonovi, Robertu Belfourovi a Robertu Johnsonovi. Toto Williamsovo výborné blues a moderní spirituály, obsažené na tomto albu, to je zásah přímo do srdce, duše vnímavého posluchače.
Na desce se podíleli mimo Reverenda KM Williamse (kytara a zpěv) i nově obnovené "Trainreck Together" (Washboard Jackson-percussion, washboard, Deacon Jeff Stone-harmonika, Scott Lindsey-basa, JW Hammett-bicí, Mississippi Rose-percussion a dopr. zpěv, Blue Lisa-dopr. zpěv. Toto patrně asi nejlepší album KM Williamse, s jeho 12 originálními skladbami budete určitě milovat.
www.youtube.com/watch?v=L7GBK_n1X7I
www.youtube.com/watch?v=RpLW-OHQ9cI
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
STONE THE CROWS-Stone The Crows (1970)
Styles: modern electric blues, blues rock, psychedelic blues, female vocal
Label: Polydor (nahráno 1969, vydáno 1970)
Pesonnel: Colin Allen – bicí, perkuse, Maggie Bell – zpěv, Jimmy Dewar – baskytara, zpěv, Les Harvey – akustická a elektrická kytara, John McGinnis – varhany, klavír, klávesy
Tracklist:
1. „The Touch of Your Loving Hand“ (Jimmy Dewar, Les Harvey) 6:03
2. „Raining in Your Heart“ (Jimmy Dewar, Les Harvey) 5:08
3. „Blind Man“ (Josh White, Jr.) 5:11
4. „The Fool on the Hill“ (Lennon–McCartney) 4:09
5. „I Saw America“ (Daevid Allen, Colin Allen, Les Harvey, Mark London) 17:28
"Stone the Crows" je eponymní debutové album stejnomenné skotské bluesrockové skupiny, vydané na etiketě Polydor 1. ledna 1970.
Bluesová a "progressive soul" kapela se zrodila v dělnickém prostředí skotských hospod koncem roku 1969. Skládala se ze zpěvačky Maggie Bell, vůdčí osobnosti basáka, zpěváka a skladatele Jimmy Dewara, bicích Colina Allena (hrál s Johnem Mayallem), výborného kytaristy a skladatele Les Harveye a klávesisty McGinnise. Dohromady je dal manažer "Led Zeppelin" Peter Grant. Přes příznivé hodnocení kritiky se však nikdy nepodařilo pořádně prodat jejich hudbu širšímu publiku. Mimo toho, přišli o dva klíčové členy hned na začátku jejich kariéry, z nichž Les Harvey byl tragicky zasažen 2. května 1972 při koncertu ve Swansee elektrickým proudem a Dewar záhy odešel do rodící se skupiny Robina Trowera.
Přínos kapely pro žánr však byl obrovský, hlavně díky hlasovému potenciálu Maggie Bell. Je držitelkou několika ocenění "Winner of Several Top Girl Singer Awards in Britain". Její hlas, velice podobný Janis Joplin, ji pasoval na místo její nástupkyně po smrti Janis. Ačkoli hlas Maggie neobsahoval až tolik emocí jako hlas Janis, byl mu nejpodobnější ze všech tehdy působících zpěvaček.
McGinnis a Dewar odešli v roce 1971 a byli nahrazeni Ronniem Leahym a Stevem Thompsonem (ex John Mayall). Po Harveyho nečekaném úmrtí se místa sólového kytaristy ujal Jimmy McCulloch. Protože byl Harvey hlavním skladatelem kapely a partnerem Maggie Bell, vedla tato událost téměř k rozpadu "Stone The Crows". Nakonec se kapela rozešla v červnu 1973, po 4 vydaných albech.
Toto album obsahuje pouze 5 skladeb, z nichž poslední "I Saw America" má více jak 17 minut. Autory 3 originálních skladeb desky jsou výhradně Les Harvey a Jimmy Dewar. Zbytek alba, 2 převzaté věci "Blind Man" (Josh White Jr.) a "The Fool on the Hill" (Lennon, McCartney) desku doplňují.
Sound skupiny v sobě nese převážně vliv končícího bluesového britského boomu a stejně tak končícího psychedelického období 60-tých let minulého století. Můžeme obdivovat především úžasný zpěv Maggie Bell a dlouhá kytarová bluesovo-psychedelická sóla Les Harveye. Je škoda, že skupina nikdy nedošla zaslouženého uznání širší veřejnosti a její alba se velice špatně prodávala, přestože byla odbornou kritikou velice hýčkána.
www.youtube.com/watch?v=vttTrXKIiAA
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
A.K. McLEOD-Spiritual Fire (2014)
Styles: blues rock, contemporary blues, rockin' blues
Label: self released
Personnel: A.K. McLeod - guitar, vocals, G. Modesto - bass, Darrin Jamieson - drums
Tracklist:
01. I Ain't Superstitious (4:13)
02. Spiritual Fire (3:17)
03. Shame On You (4:23)
04. St. James Infirmary (3:29)
05. Troubled Times (4:53)
06. Mr. Highwayman (3:36)
07. You're So Fine (3:33)
08. The Thrill Is Gone (5:09)
09. Born Under A Bad Sign (3:32)
10. Between Sinners & Saints (4:20)
Kanadské bluesrockové power trio, vedené A.K. McLeodem, kytaristou, zpěvákem a skladatelem působícím v kanadském Hamiltonu, Ontario. Původem je Indián, jeho národ pochází z rezervace "Six Nations Reserve and the Moose Cree First Nation" v Moose Factory v Ontariu.
Jeho hudební projev je směsí stylu 70-tých let britského bluesrocku a ohnivého texaského blues. Dle jeho slov je ovlivněn mnoha bluesovými hudebníky ( Joe Bonamassa, Kenny Wayne Shepherd, Jimi Hendrix, Stevie Ray Vaughan, Eric Johnson, Robben Ford, Ronnie Baker Brooks, Free a Bad Company).
Sdílel pódia s řadou umělců, včetně Jack De Keyzera, Harpdog Browna, Jace Martina, Inez Jasper, Dereka Millera, Davida Wilcoxe, Crystal Shawandy etc. Je vítězem dvou hudebních cen ( ("First Runner Up ’08 and Grand Prize ’09, Aboriginal Canada “We Got Talent” Competition").
Vyniká svým "high-energy" stylem, chytlavými kytarovými riffy a kvalitními úpravami originálních písní starých bluesových klasiků, které pak dokáže interpretovat s ohnivou zručností. Rytmika v podání Modesta a Jamiesona na basu a bicí, výborně zapadá do soundu kapely.
Tomuto albu předcházelo vydání dema "You Better Mean It", které obsahuje 3 skladby.
"Spiritual Fire" obsahuje mimo převzatých klasických blues "I Ain't Superstitious" (Willie Dixon) "St. James Infirmary" (traditional), "The Thrill Is Gone" (Roy Hawkins, Rick Darnell) a "Born Under a Bad Sign" (B. Jones, W. Bell), vlastní materiál. Na úvodní "Spiritual Fire" skladbu v texaském stylu ala SRV, či KW Shepherd, navazuje "Shame On You", což je pomalé elektrické blues. "Troubled Times", "Mr. Highwayman", "You're So Fine" a "Between Sinners & Saints" lze charakterizoval jako hodně tvrdé bluesrockové kousky. Vrcholy alba jsou pro mě však všechny 4 převzaté klasické tituly.
A.K. je vyspělým kvalitním bluesovým kytaristou, který se může kvalitou hry směle zařadit po bok těch již zavedených.
Kapela na albu odvedla kvalitní práci a výsledkem je energické rockin' blues, které ocení hlavně příznivci tvrdší formy bluesového projevu.
www.youtube.com/watch?v=n5KDOC-zqdU
www.youtube.com/watch?v=n5KDOC-
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
JERETT SAMPLES-Just Gotta Mean It (2015)
Styles: funky blues, modern electric blues, hop-a-billy-blues
Label: self released (6.1. 2015)
Musicians: Jerett Samples - guitar, vocals, Heather Thomas - drums, vocals
Tracklist:
01 - Last Shot [00:03:09]
02 - Chris T's [00:02:11]
03 - Can't Get Right [00:02:20]
04 - Over Her Heart [00:03:03]
05 - Just Gotta Mean It [00:02:48]
06 - Beneath The Skin [00:04:32]
07 - Make Believe [00:02:55]
Tato pouze kraťoučká 21 minutová deska smíšeného dua ze Seattle, WA, nás má údajně přenést do světa funky blues a rockabilly.
Ale až tak přesně tomu není, což posluchač zjistí záhy po uplynutí CD.
Jerett Sample a Heather Thomas daly dohromady duo v roce 2014 a album je jejich prvním. Sample je výborný, technicky zdatný kytarista, mající za sebou hraní a vystupování již od dětství, což je podobné i u Heather, se kterou se zná od mala. Pochází ze Seattlu. Mimo tohoto dua Jerett vystupuje s jazzově zaměřenými "The Hoyer Brothers".
Heather Thomas se začala zajímat o hudbu a hlavně bubínek když ji bylo 7. Měla ráda rytmus hudby a tanec. V 5. třídě už hrála bubny ve školní kapele. V 7. třídě začala brát lekce na bicí. V 9. třídě již byla členkou kapely, která hrála blues a jazz. V ní už působila se svým přítelem Jerettem. Na střední škole pokračovala lekcemi na bicí u Joshe Woodmana a spolu s tím se sama učila hrát na bubínek sóla a duety. Na vysoké v hraní pokračovala a jezdila každý týden po 3 roky do Seattlu jamovat do klubu, kde na bubny doprovázela obrovské množství různých muzikantů.
Učinkovala ve více jak 40 seskupeních, aby se nakonec přidala ke svému starému příteli Jerettu Samplesovi a natočila s ním toto album.
Album začíná lehce funkovou popůvkou "Last Shot", druhá "Chris T's" bluesový kousek s funkovými názvuky a sólem Jeretta. "Can't Get Right" je skladba zahalená v texaském hávu, opět lehce funky. Pomalá "Over her Heart" toho o blues moc neví. Pátá věc je dosti nezařaditelná "Just Gotta Mean It" s výraznými bicími. Slow blues "Beneath The Skin" je asi nejsilnější skladbou alba, Sample v ní vystřihnul skvělé kytarové sólo. Poslední "Make Believe" je svižná punk-blues rocková záležitost.
Obdiv u posluchače jistě musí zákonitě vzbudit neuvěřitelné bicí Heather Thomas. Aby žena hrála takto brilantně technicky na bicí se jan tak nevidí. Je vidět, že tato bubenice má za sebou obrovskou průpravu.
O Jerettu Samplovi se dá konstatovat, že ja výborným kytaristou a nevalným vokalistou. I když je CD velice krátké a materiálu na poslech je pomálu, album působí dosti nevyrovnaně. Kritika desku řadí mimo jiné k rockabilly, netuším jak k tomu dospěla.
www.youtube.com/watch?v=jora5DJUW84
www.youtube.com/watch?v=MjxlpZJehyY
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
MARCO MARCHI & THE MOJO WORKERS-Here and Now (2015)
Styles: modern electric blues, contemporary blues, acoustic blues, New Orleans sound
Label: self released Marco Marchi & the Mojo Workers (15.1. 2015)
Members:
Marco Marchi; kytara zpěv
Fabio Bianchi; tuba, elektrická «Tabasco» basa
Toby Stiftner; bicí, washboard
Marco Simoncelli; harmonika, klávesy
Claudio Egli; harmonika 2,7,9,10
Richard Boradnax; zpěv 4
Lukas Hofmann; saxofon 5,8
Tracklist:
01 - Take A Look At Yourself [00:04:20]
02 - Diving Duck Blues [00:06:03]
03 - Sunday Morning [00:04:36]
04 - Just A Closer Walk With Thee [00:04:26]
05 - One More Chance With You [00:03:30]
06 - Sitting On Top Of The World [00:03:14]
07 - Kind Hearted Woman [00:04:01]
08 - All Of Me [00:03:35]
09 - The Big Tree [00:04:58]
10 - Cigarette Blues [00:04:09]
11 - Relax Baby [00:05:05]
12 - Your Feet's Too Big [00:04:23]
13 - Amazing Grace [00:03:38]
"Marco Marchi & The Mojo Workers" je švýcarská bluesová kapela s mnohotvárným přístupem k blues. Hrají evropské blues s repertoárem jak současným, tak zahrnujícím blues 20'-50' let minulého století. Od ragtime Piedmont stylu, delta blues, New Orleans sound, country blues až po rané Chicago blues.
Band vede Marco Marchi (nar. 18.1. 1958). Ten byl založen v létě 2009. Název bandu odkazuje na Muddyho skladbu "Got My Mojo Working". Kapela hrála kde se jen dalo (odehrála 400 živých koncertů doma ve Švýcarsku, Evropě a USA) a rychle rostla její popularita hlavně ve Švýcarsku, jak u posluchačů tak ji kladně přijala i kritika. První deska "Listening To My Soul" vyšla 2010 a měla příznivé kritiky. V lednu 2011 přišel hráč na tubu Fabio Bianchi. Na podzim roku 2011, kapela vyhrála švýcarské "Blues Challenge" v Ženevě a v roce 2012 se stali prvními švýcarskými účastníky "The International Blues Challenge" v americkém Memphisu. Předvedli akustický set, který byl diváky velice dobře přijat. V listopadu 2012 vyšlo druhé CD "My Old River", na nemž se objevily jak původní, tak převzaté skladby renomovaných amerických bluesových umělců. V lednu 2015 spatřilo světlo světa toto jejich třetí album "Here and Now".
Na něm si Workers rozšiřují interpretační a hudební obzory zaměřením na neworleánské bluesové rytmy. Ale z alba rovněž cítíme Mississippi blues první poloviny minulého století, spirituály, cajun, kreolskou hudbu a inspiraci prvním chicagským elektrickým blues z počátku padesátých let. Je to tavící kotlík zvuků a rytmů, kde se mísí široká škála tradičních klasických stylů a vše je násobeno technickou virtuozitou kapely. První "Take A Look At Yourself" je typická louisianská dupárna, akustická "Diving Duck Blues" Sleepy Estese rovná se skvělá harmonika, swingující kytara a tuba. Třetí "Sunday Blues" je delta blues jak se patří, "Just A Closer Walk With Thee" naopak opět svěže swingující kousek.
5 věc "One More Chance With You" je zase z úplně jiného soudku, šlapající jazzy blues doprovázené saxofonem Lukase Hoffmanna. Přichází "Sitting on Top of the World" verze folk-bluesového standardu Waltera Vinsona a Lonnie Chatmona. Skvěle podaná je Johnsonovka "Kind Hearted Woman". Vše se opět mění s dixilendovou jazzůvkou "All of Me". "The Big Three" je "contemporary blues" s dominantní harmonikou. Ve stylu "Fabulous Thunderbirds" se odvíjí "Cigarette Blues". Album ukončují 3 skladby z koncertu "Relax Baby" opět v jazzovém hávu, střídá předposlední "Your Feet's Too Big", což je další věcička neworleánského střihu s pobrukující tubou. Poslední jemné instrumentální podání tradicionálu "Amazing Grace" toto album uzavře.
Lze konstatoval, že tito pánové mají výborně zvládnuté všechny bluesové styly. Nejsem ale zrovna příznivcem takového přístupu k tomuto žánru. Myslím si, že když chce muzikant pomocí blues něco sdělovat, má tak činit stejnými, nebo hodně podobnými vyjadřovacími prostředky. Pak to myslím má tu pravou sílu. Nevím, že by se některý z bluesmanů mississipské Delty někdy obracel třeba k dixilendu. To je ani ve snu nenapadlo.
Ale možná se pletu.
www.youtube.com/watch?v=Cqi6cgnRWdg
www.youtube.com/watch?v=SBstNu5leD8
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
THE GROUNDHOGS-Scratching The Surface (1968) vinyl
Styles: electric blues, blues rock
Label: Liberty
Members: Bass – Peter Cruickshank, Drums – Ken Pustelnik, Harmonica, Vocals – Steve Rye, Vocals, Acoustic Guitar – Tony McPhee
Tracklist:
Side A:
A1 Rocking Chair 4:06
A2 Early In The Morning 4:47
A3 Waking Blues 2:23
A4 Married Men 4:34
A5 No More Doggin' 4:52
Side B:
B1 Man Trouble 6:22
B2 Come Back Baby 3:49
B3 You Don't Love Me 4:07
B4 Still A Fool
The Groundhogs je britská rocková skupina, založená koncem roku 1963. Prapočátky vzniku skupiny sahají do roku 1962, kdy bratři Pete a John Cruickshankové založili skupinu "The Dollar Bills". Ve stejný rok se do skupiny připojil Tony McPhee. Skupina se koncem roku 1963 přejmenovala podle písně „Groundhog's Blues“ John Lee Hookera. Skupinou prošlo mnoho dalších členů, v současné době zde z původní sestavy zůstal pouze McPhee. Kapela začala s blues a R & B poté, co její členové viděli Cyrila Daviese a "The All-Stars" hrát v Marquee klubu v Londýně. Setkali se rovněž s John Lee Hookerem, který si je velice oblíbil a prohlašoval o nich, že jsou nejlepší britskou bluesovou skupinou. Už v roce 1965, ještě před vydáním debutu, Hooker a McPhee spolu natočili album s názvem "The London Sessions" a v roce 1971, to už z celou kapelou "Hooker & The Hogs". Za dobu svého působení mimo JLH band spolupracoval ještě s celou řadou dalších významných bluesových osobností (Jo Anne Kelly, Dave Kelly, Champion Jack Dupree, Eddy Boyd, Big Joe Williams, John Dummer Band, Dick Heckstall-Smith etc.)
"The Groundhogs" se stali kultovní progresivní bluesrockovou kapelou, charakteristickou improvizovanými ječícími kytarovými sóly. Tony "TS" McPhee byl největším talentem "The Groundhogs", kdy vynikající kvalita jeho vlastních skladeb spolu s fenomenální kytarou udělali z "The Groundhogs" další s legend britského bluesového boomu. Kapela z níž zůstal pouze McPhee existuje dodnes a pod názvem "T.S. McPhee & The Groundhogs" vydávají výborná čistě bluesová alba, hlavně spolu s černým harmonikářem Billy Boy Arnoldem. vedle toho Tony McPhee vydal celou řadu sólových, převážně akustických alb.
Debut obsahuje mimo převzatých skladeb Muddy Waterse "Still A Fool" a Willie Cobbse "You Don't Love Me" cele vlastní materiál. V reedici z roku 1990 byly k devíti původním skladbám přidány 4 bonusové ("Oh Death", "Gasoline", "Rock Me" a "Don't Pass the Hat Around").
www.youtube.com/watch?v=mzGao71FbfA
www.youtube.com/watch?v=pAMxovJHVIs
www.youtube.com/watch?v=UAnlGtYwsNQ
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
SEAN MICHEL-Electric Delta (2013)
Styles: Heavy blues rock, contemporary christian music, slide guitar
Label: self released Sean Michel (2.4. 2013)
Members:
Sean Michel-guitar, vocals, Alvin Rapien-second guitar, Seth Atchley-bass, Bradley Batterton-drums and friends: Greg Batterton-harp, Annalisa & Sharon Nutt, Lauren Hodges, Noah James Mitchell-backing vocals
Tracklist:
01. Mississippi Mud 03:09
02. Unbelievable 02:55
03. Nobody's Fault But Mine 02:52
04. The Curse Is Broken 03:51
05. Hosea Blues 04:25
06. While I Run This Race 03:18
07. The River Song 07:00
08. He Is The One 03:13
09. Everything I Had 04:23
10. Death Knockin' 04:44
11. Lord I Wait 04:11
"Evangelium a rock'n'roll", tak charakterizuje svoji hudbu tento mladý impozantní Ezaul, kytarista a zpěvák Sean Michel. A také tak bezvýhradně koná. Sean Michel (nar. 21.8. 1979 v New Orleans) je hudebníkem z Bryant v Arkansasu. Jeho rodina počátkem 90-tých let přesídlila z NO právě do městečka Bryant v oblasti Little Rocku, Arkansas. Pochází z hluboce věřící rodiny a věřícím je dnes i Michel.
Známý začal být po svém vystoupení na "American Idol Season 6" v roce 2007, kde porotu ohromil svým acapella podaním písně Johnny Cashe. Přitom už před tím 2 roky jezdil se svou kapelou po koncertech a vystoupeních.
V roce 2009 se seznámil se svým nynějším kytaristou Alvinem Rapienem, který byl členem stejné náboženské kongregace jako Sean. Z jejich spolupráce vzniklo Seanovo první album "I Know I've Been Converted", na kterém je ztvárněno několik starých duchovních písní, spolu s originálními skladbami. Album nikdy nemělo oficiální datum vydání, stalo se dostupné ve fyzické kopii na konci roku 2009 a digitálně 2010. V roce 2009 ještě Michel cestoval 2 měsíce sólo po Indii. 2010 byl pozván do Chile po tamním velkém zemětřesení, aby pomohl svými vystoupeními získat peníze pro postižené. Dvojice tam odjela rozšířená už o baskytaristu Setha Atchleye. 2011 se přidal 4 člen kapely, bubeník Bradley Batterton. Michel je častým účastníkem festivalů, zaměřených hlavně na moderní křesťanskou hudbu, jako je např. "Cornerstone Christian Music Festival".
Album "Electric Delta" uvádí skladba "Mississippi Mud" s pustošícími riffy, přesnými bicími a dominantním zpěvem Seana Michela. Druhá sotva 3 minutová "Unbeliavable", opět s výrazným riffem, jako z dílny "Black Keys". Převzatá Blind Willie Johnsonova "Nobody Fault But Mine" je jedním z vrcholů alba a provedením přesně vystihuje jeho název. Následné "The Curse Is Broken" a sedmá "The River Song" naznačují, že jejich hnacím motorem je delta blues spolu s R&B náznaky. "Hosea Blues" je další blues rocková pecka, podpořená slide kytarou. Šestý a osmý track "While I Run This Race" a "He Is The One" jsou oba plamennými moderními spirituály, kde jim bicí spolu s tleskáním dodávají tu správnou atmosféru. Pokračujeme k "Everything I Had" a "Death Knockin' ", které jsou obě opět v souladu s názvem alba, jako 2 moderní elektrická delta blues.
Druhým vrcholem alba je závěrečná "Lord I Wait", začínající kdesi v temnotách, postupně se však posunující blíže ke světlu. Ne nadarmo je to Michelova nejžadanější píseň.
Známá témata tradičních akustických spirituálů jsou zde posluchači předložena v elektrické podobě. Výsledkem je živý a surový set melodií, který svojí naléhavostí si ani trochu nezadá s tradičními spirituály. Fanouškům dua Kaiser / Mansfield nezbývá než doporučit, aby si tuto opravdu krásnou desku přiřadili k nim do svého nejužšího výběru.
www.youtube.com/watch?v=pLkevfC5ARc
www.youtube.com/watch?v=aVMSAcciFPkwww.youtube.com/watch?v=nBj2OjIblng
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CHICAGO BOB HESS-Long Way From Chicago (2014)
Styles: modern Chicago blues, electric blues, contemporary blues, blues rock
Label: self produced
Musicians: Chicago Bob Hess on guitar and vocals, Dan "King Tone" O'Reiley on the saxophone, Earl Truett on drums, Butch Bowen on bass guitar
Tracklist:
1. Sugar Man (5:09)
2. Funk In E (4:06)
3. Graveyard Dust (4:37)
4. Nowhere Train (3:32)
5. Go Away Mr. Blues (5:24)
6. She's Gone (3:02)
7. Long Way From Chicago (6:51)
8. Old Man Santa's Got The Blues (3:48)
Chicago Bob je veteránem bluesové scény Severní Karolíny, na které se pohybuje bezmála 40 let. Jako mladý, když studoval na střední škole, tvrdohlavě cvičil na kytaru tak usilovně, že mu neustále krvácely konce prstů. Za svoji kariéru kytaristy vystřídal 75 modelů různých kytar, mezi nimi i několik unikátních, velmi drahým kousků, například 1983 Fender Stratocaster.
Mezi jeho úspěchy nepochybně patří udělění ceny "The Grand Strand Blues Legacy Award 2011" a uvedení do "The Blues Hall of Fame 2014" Severní Karolíny. Zahajoval svým vystoupením koncerty B.B. Kinga, Jeffa Becka, Doobie Brothers, Delberta McClintona, Alberta Kinga o mnoha dalších nemluvě. Bez dechu vzpomíná na Jeffa Becka. "Poštěstilo se mi setkat na jedné zvukové zkoušce s Jeffem Beckem. Seděli jsme spolu na gauči v zákulisí," říká Hess, "A oba jsme měli své kytary venku a improvizovali. Byl to pro mně neuvěřitelný zážitek." Jeho lásku k blues lze vysledovat zpět do až jeho raného mládí, kdy dychtivě sledoval a poslouchal všechny tehdejší bluesové velikány. "Jsem požehnán v tom, že dělám to, co mám rád a miluji to, co dělám." říká Hess, když se s ním někdo dostane do řeči o jeho hudbě.
Chicago Bob Hess se svým "Blues Expressem" strávili 10 let hraním v 'House of Blues' v Myrtle Beach a 'Froggy Bottoms' na pláži v Myrtle Beach, SC. Dan O'Reilly a Bob Hess říkají, "Byli jsme jako rodina. Milovali jsme to, co jsme dělali, a bylo to také cítit při každém koncertě a že jich byly snad tisíce za těch 10 let.
Bohužel má za sebou také trojnásobný boj s rakovinou. Jeden z místních bluesmanů Rev. Spider Webb, který hrál s Hessem v jeho "Boogie Blues Revue" v minulých dvou letech říká, "Když se Bob vyrovnal se zdravotnímy problémy a vrátil se na jeviště, byl to mystický večer" a pokračuje, "Některým se až zamlžily oči slzami radosti, když byli svědky návratu tohoto bluesmana na jeviště." Každotýdenní jamy se pak staly pravidelnými. "Ale jednou večer těsně před vystoupením Bobovo auto na parkovišti chybělo", říkl dále Webb. "Zjišťovali jsme proč Bob chybí a zjistili jsme, že je v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Stal se však "bluesový zázrak," Hess se zjevil na čtvrtečním jamu hned následující týden. Vypadalo to skoro, jako by právě vyšel z nemocnice, Bob přišel s obvazy a náplastmi visícími z pod jeho oblečení, které však bylo jako vždy bezchybné, takové jaké má mít skutečný bluesman- oblek, elegantní klobouk a kytara v ruce. Obecenstvo bylo u vytržení." Webb považuje všechny koncerty s Chicago Bobem Hessem za zlatý hřeb své kariéry a je pyšný, že mohl hrát s takovým muzikantem.
Vlastní CD skládající se z originálních skladeb, se odvíjí ve stylu elektrického moderního blues ("Graveyard Blues"), místy blues rocku ("Long Way From Chicago"), klasického Chicago blues ("Sugar Man","She's Gone") a někdy jsou to pomalé kousky ala Gary Moore ("Go Away Mr. Blues", "Nowhere Train"). Skladba "Funk In E" je instrumentálkou, kde dominuje Hessova kytara. Jeho zpěv místy silně připomíná Joe Cockera.
CD je, bohužel asi jediným, dokumentem o tvorbě Chicago Boba Hessa, výborného muzikanta, milovníka blues a bojovníka s nepřízní osudu.
Opět jsem se poctivě pídil po dalším vydaném albu na kontě Boba Hessa, ale nepodařilo se mi zjistit zhola nic.
www.youtube.com/watch?v=oWELDGAD8DI
www.youtube.com/watch?v=zhXd0UBe8LI
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
LI'L CHUCK THE ONE MAN SKIFFLE MACHINE-Blues In Full Swing (2015)
Styles: one man band, acoustic blues
Label: Backyard Music NZ
Tracklist:
01 - No Such Thing As Goodbye [00:02:30]
02 - Water Will Find Its Own Level [00:02:40]
03 - Scallywag Baby [00:03:32]
04 - Peas [00:02:22]
05 - Love Train [00:04:11]
06 - Cold Feet [00:02:16]
07 - San Francisco Bay Blues [00:02:45]
08 - Dilly Dilly [00:02:47]
09 - My Baby's Gonna Come (Someday Soon) [00:03:58]
10 - Nancy O [00:03:12]
11 - Feeling Good Tonight [00:02:03]
12 - Delia Jane [00:02:06]
13 - My House Is Falling Down [00:03:15]
"Li'l Chuck The One Man Skiffle Machine" (vlastním jménem David Thorpe) je 'one man band', který interpretuje "old time music" archaickým stylem, jako vystřiženým z doby před 70 léty. Obdařen schopností zvládat více nástrojů najednou a být pánem koordinace, hraje zároveň na harmoniku, rezonátorovou kytaru, buben, hi- hatku, kazoo, touster, zpívá a navíc posluchačům přináší dobrou a veselou náladu. Li'l Chuck strávil spoustu času prohrabáváním zásuvek s hudbou 30' - 50' let. Jeho převážně autorské písně jsou inspirovány právě touto érou blues, pre-war jazzu, western swingu a ragtime a nesou v sobě jednoznačně náboj hry pouličních umělců těchto starých slavných časů. Album bylo natočeno na Zélandu ve studiu Johna Gardenera "Peel Productions", za přítomnosti renomovaných zvukových techniků Johnny Pipa a Bena Delaneye, kteří byli vedeni snahou co nejvěrněji na desku přenést Li'l Chuckovi songy tak, aby ilustrovaly podstatu projevu 'one man bandu' se všemi nástroji nahrávanými současně. "Chtěl jsem, aby zvuk alba reprezentoval přesně to, co by jste slyšeli, kdybych hrál ve vašem obývacím pokoji," říká David Thorpe. Li'l Chuck má za sebou více jak 20 let hraní, včetně jedenácti let kdy pobývá na Novém Zélandu v Christchurch. Historie jeho muzicírování sahá až do dob jeho dětství ve Velké Británii. Původně totiž pochází z Anglie, ale s profesionálním provozováním hudby začal až v Christchurch na Novém Zélandu, po svém příchodu v roce 2003.
Album obsahuje 12 původních písní a Jesse Fullerovu "San Francisco Bay Blues", předvedených geniálním 'one man' multi-instrumentalistou.
Je opravdu zážitek vidět umělce, který tak bravůrně zvládá několik nástrojů najednou. U některých "one man bandů" je kvalita hry na jednotlivé nástroje limitována talentem a schopností daného jedince zvládat je všechny najednou. Ale u Thorpeho to neplatí. Když zavřete oči a posloucháte, není rozpoznatelné zda hraje kapela či jedinec. Obdivuhodné, fascinující, ojedinělé.
www.youtube.com/watch?v=akJYpdq__uc
www.youtube.com/watch?v=B7HDoMFVUw4
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CLIMAX CHICAGO BLUES BAND-A Lot Of Bottle (1970/2013)
Styles: electric blues, Chicago blues, rock
Label: Harvest (LP 1970), Esoteric Recordings (CD 2013)
Personnel:
Colin Cooper – Vocals, Saxes, Harmonica
Pete Haycock – Vocals, Guitars
Derek Holt – Vocals, Bass Guitar
Arthur Wood – Keyboards
Anton Farmer – Keyboards
George Newsome – Drums
Tracklist:
01. Country Hat - 1:57
02. Everyday - 2:25
03. Reap What I've Sowed - 4:36
04. Brief Case - 4:02
05. Alright Blue?/Country Hat (Reprise) - 4:16
06. Seventh Son (Willie Dixon) - 6:50
07. Please Don't Help Me - 2:57
08. Morning Noon And Night - 2:36
09. Long Lovin' Man - 3:36
10.Louisiana Blues (McKinley Morganfield) - 5:20
11.Cut You Loose - 5:24
12.Spoonful (AIR Studios, London, 1970) (Howling Wolf) - 6:37
13.Flight (Live At Blow Up Club 1971) - 7:07
14.Seventh Son (Live At Blow Up Club 1971) (Willie Dixon) - 4:19
15.I Reap What I Have Sowed (Live At Blow Up Club 1971) - 3:40
Climax Chicago Blues Band (později pouze Climax Blues Band) je britská blues rocková kapela, dnes ještě občas působící. Byla založena v anglickém Staffordu roku 1968 zpěvákem a hráčem na foukací harmoniku Colinem Cooperem (1939-2008), kytaristou a zpěvákem Pete Haycockem (1951-2013), kytaristou Derekem Holtem (nar. 1949), basistou a klávesistou Richardem Jonesem (nar. 1949), bubeníkem Georgem Newsomem (nar. 1947) a klávesistou Arthurem Woodem (1929 - 2005).
Toto třetí řadové album má již složení poněkud jiné než 2 předcházející, odešel Richard Jones a na klávesy zde místo něj hraje Anton Farmer. Toto nově remasterované album navíc obsahuje 4 vzácné, dosud nikdy nevydané skladby, studiovou nahrávku "Spoonful" a tři dříve nevydané živé nahrávky z roku 1971, pořízené v londýnském "Blow Up Clubu".
Deska začíná výbornou originální, ani ne dvouminutovou akustickou "Country Hat", odehranou na slide kytaru. Následuje bluesovka "Everyday". Třetí je tvrdá bluesrocková "Reap What I've Sowed", opět se slide kytarou a dlouhým Haycockovým kytarovým sólem, která jako by se tady objevila z alba některých současných mladých bluesových dravců. Další "Brief Case" s hutným saxofonem Coopera má jemný psychedelický nádech. Instrumentálka "Alright Blues" přináší dvě překrývající se harmoniky, nahrané Cooperem a spojené do jedné skladby. Skvělé jsou rovněž převzatá "Seventh Son" (Willie Dixon) a "Louisiana Blues" (Muddy Waters). Sedmá "Please Don't Help Me" je opět provázena bluesovou harmonikou Colina Coopera. Album pokračuje najazzlou "Morning Noon And Night" s doprovodem Cooperova saxofonu. 9 věc boogie-woogie "Long Lovin' Man" repertoár alba oživuje a "Cut You Loose" s dominantními varhany, album uzavírají. Všechny skladby, s vyjímkou 2 převzatých a 4 přidaných bonusů jsou vlastní. Toto album je patrně poslední plně bluesové, než nastal postupný odklon CCHBB od bluesové linky a skupina se začíná ubírat do vod progresivního rocku a popu, podobně jako Fleetwood Mac.
Climax Blues Band udělali komerční průlom až s deskou "Stamp Album" v roce 1975, ale to už bylo album, které toho s blues mělo společného už jen pramálo. Ústřední trio Haycock, Cooper a Holt zůstalo pohromadě do roku 1983. Cooper však zůstal s kapelou až do své smrti na rakovinu v roce 2008 a nový zcela změněný line-up se i nadále snaží udržet ducha původní skupiny.
Climax Blues Band patří do zlatého fondu britského bluesového boomu.
www.youtube.com/watch?v=1jQmV71IqLs&list=PL8a8cutYP7fqvgbdvi1pEgHSxWiH51zbK
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
CROOKED SAWS-This Machine Sells Cars (2015)
Styles: dirty blues, garage blues, alternative blues, deep blues, psychedelic, swamp
Label: Crooked Saws (16. ledna 2015)
Crooked Saws are: Jesse Damien Revel - guitar, vocals, Justin Fischler - drums
Tracklist:
01 - Three Minute Long Song [00:02:50]
02 - Slave Boy [00:02:23]
03 - Yeow [00:02:01]
04 - Shine On [00:03:48]
05 - The Ride [00:03:25]
06 - Veteran Resignation [00:03:39]
07 - Bad Luck [00:03:34]
08 - Hard Love [00:03:50]
09 - Sad Days, Lonely Nights [00:04:25]
10 - Gone Baby Gone [00:02:54]
11 - Something More [00:02:38]
Záhy po novém roce se začala na bluesové fanoušky valit nová CD a toto druhé album "Crooked Saws" je jedno z těch nejlepších.
2 muži + jeden obrovský zvuk = "Crooked Saws". Pocházejí z Minneapolisu, MN a jejich hudba je jako bahno, kamení, špína a surová rozervaná duše.
Jejich debut z roku 2012 "Mo'Fi", byl zaznamenán jednu sobotu odpoledne zpěvákem a kytaristou Revelem v jeho obývacím pokoji pomocí dvou mikrofonů a 8-stopého magnetofonu. Kapelou uveřejněné self video k úvodní skladbě debutového alba, mělo během chvíle více než sto tisíc zhlédnutí na YouTube. 14 dní po vydání tohoto 1 alba onemocněl Jesse Damien Revel tak vážně, že málem zemřel. Dva roky trvalo, než se mohl vrátit. V jeho žalostném zpěvu je prožité sakramentsky cítit.
Jesse i Justin hrají důrazně, ale ne ve spěchu skladby odkazující posluchače na hluboké kořeny blues. Tyto ponuré, žalostné, hluboké, minimalistické věci, vycházejí z odkazu Johna Lee Hookera, Skipa Jamese a Sona House, ale s vizí moderního přístupu k nim. Kromě zjevné lásky k blues, má bubeník Justin Fischler za vzor Johna Bonhama a zpěvák a kytarista Jesse Damien Revel zase vášeň pro soul a rock. Ze všech těchto ingrediencí se zrodily "Crooked Saws". Obsahem alba je radikální kázání ("Slave Boy"), skřípání, vrčení a vytí hladového psa ("Yeow"), depresivní napětí ("Shine On"), nebo třeba i rozjímání ("Veteran Rezignation"). Obzvláště pozoruhodné je hypnotické blues "Sad Days, Lonely Nights", které jako by vypadlo z alba Otise Taylora "White African" z roku 2001.
A co je nejdůležitější, při poslechu "Crooked Saws" budete cítit, že je to velmi upřímná hudba, do které jsou vtěleny osobní pocity umělce. Nechtějí aby jste je měli rádi, pouze vám kynou a ukazují.
Toto CD je přítok čerstvé vody do občas již zatuchlého stojatého rybníka. Jsou to mládím pokropené kořeny blues, hudba odehraná tvrdě a hlasitě, aby její sdělení zůstalo dlouho zapsáno v hlavách těch, co ji uslyší. "Crooked Saws" je "two-piece powerhouse", ze které se dá nabíjet a nikdy jich nebudete mít dost.
www.youtube.com/watch?v=84R-qchF3yc
www.youtube.com/watch?v=IA9PNKAE9C8
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
SIDESTREET RENY & LIL'BELL- Holler (2014)
Styles: acoustic delta blues, folk blues
Label: Sidestreet Reny & Lil'bell
Sidestreet Reny (J. Renard Collette) - vocals, guitar, harmonica, production and songs
Lil’Bel (Maribel Landaetta) - drums, vocals, washboard, precussions
Tracklist:
01. Terraplane (2:59)
02. Big Road (3:55)
03. Hollerin' Mercy (3:07)
04. Step It Up 'n Go (2:09)
05. Yoyo Daddy (3:46)
06. Take Me Back (3:56)
07. That's No Way (3:20)
08. I'm Joliet Bound (4:06)
09. My .32-20 (3:02)
10. A World Unknown (2:40)
11. Shake 'em On Down (2:42)
12. Trimmed 'n Burnin' (2:54)
Loňský rok byl k akustickému blues přívětivý. Toto je jedno ze skvělých alb roku 2014.
Side Street Reny praktikuje blues-funkový slide styl hraní na resophonickou kytaru. Je to chutný bluesový pokrm někdy s lehkou příměsí Karibiku. Podobnost s výbornou australskou dvojicí "Hat Fitz and Cara Robinson" je evidentní, i když ne záměrná.
Reny je syn otce, který zemřel na předávkování, když Renymu byly pouze 3 roky. Reny sám pak svedl vlastní bitvu s drogovou závislostí, která rovněž vedla k předávkování, když mu bylo 13. Skončil v léčebně a následně ve vězení pro mladistvé (Juvenile Detention). Vyhodili ho z každé školy v okolí a žil prakticky na ulici. Od 16 let se pohyboval po Evropě. Hodně cestoval a sdílel pódia s mnoha umělci, vystoupil na festivalech a klubech ve Skandinávii, Německu a USA. Tak si nashromáždil impozantní katalog písní a nahrávek, včetně 5 komerčně nevydaných CD a MP3 (k dispozici pouze on-line).
Renyho manželka Lil 'Bell, jejíž suchý přesný zvuk bubnu a činelů, spolu s velice křehkým doprovodným zpěvem perfektně doplňuje a umocňuje Renyho projev. Dvojice si umínila vytvořit si svůj vlastní zvuk a posunout hudební hranice v době, kdy snahou mnoha dalších je, aby byl jejich projev co nejvíce podobný tomu obecně vžitému.
Na tomto albu duo předvádí svůj přístup k bluesové klasice a spirituálům Roberta a Tommy Johnsona, Bukka Whitea a Rev. Roberta Wilkinse. První věcí, které si všimnete je uvolněnost a nepředstírání něčeho, čím nejsou. Prostě jen hrají muziku kterou mají rádi, kterou umí a nechávají na posluchači, jak se k tomu postaví on. Reny zpívá velice uvolněně a ani se nesnaží zakrýt podobnost s hlasem Charley Pattona. Jeho hlas je vyšší než u většiny současných bluesmanů a nenese žádné stopy agrese. Ne že by to byla přednost, ale dnes to někdy bývá v módě. Pro všechny výše zmíněné atributy je pro mne Sidestreet Reny jedním z nejlepších interpretů delta blues současnosti.
Stejně vrcholný zážitek jako instrumentální dovednosti obou protagonistů na CD "Holler", je kombinace jejich hlasů. Jakmile se Lil 'Bell přidá v dvojhlasu nebo doprovodných vokálech, stane se kouzlo - nastane harmonie a mír na zemi. Nic víc říkat nemá smyslu. Získejte toto CD, pusťte si ho a budete se hned cítit lépe !!
www.youtube.com/watch?v=CdgQV32-wCQ
www.youtube.com/watch?v=XMgrN-ghWH4
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
MATHIEU PESQUÉ & ROLL PIGNAULT-Blues Bound (2011)
Styles: acoustic blues, folk blues
Label: Eigenproduktion
Tracklist:
01:Stag O Lee (2:53)
02:Last Fair Deal Goin' On (4:02)
03:Blues Bound (2:41)
04:Melone Hut (2:08)
05:I Can't Be Satisfied (5:34)
06:City Light (4:54)
07:Landscape (3:35)
08:Lean On Me (3:55)
09:Roll's Tune (1:46)
10:Born Under A Bad Sign (3:27)
11:My Sweetheart (3:02)
12:Dry As A Bean (2:02)
Mathieu Pesqué se narodil v Pau na jihozápadě Francie. Na kytaru začal hrát v 17 letech. Je výborný kytarista a zpěvák.
Roland Pignault říkající si Roll Pignault, se narodil 16. listopadu 1971 v Pau. Je zpěvák, skladatel, hráč na foukací harmoniku a perkuse, grafik a také karikaturista.
Moderní interpretace odkazu Sonny Terryho a Brownie McGhee, to je francouzské akustické bluesové duo Mathieu Pesqué / Roll Pignault. Výborně vykreslují hloubku starých bluesových standardů Roberta Johnsona, Muddy Waterse, Alberta Kinga aj. Není to divoké černé blues od řeky, ale kultivovaný projev, který leze pod kůží stejně spolehlivě. Jejich snová blues umocňují neuvěřitelně nápadité perkuse a někdy jakoby 'za zdí', jindy dominantní harmonika Roll Pignaulta a velejemný fingerpicking styl Mathieu Pesquého. Stejně dobře se Mathieu cítí v roli zpěváka, jako se cítí jeho prsty na šesti strunách různých akustických kytar, které na albu střídá, ať je to dobro, akustická kytara, či lap steel.
V lecčems občas tito dva připomínají další skvělé duo z Francie "Mountain Men".
"Blues Bound" je příkladem, jak vlastní pocity probuzené interpretovanými tituly do nich přirozeně integrovat a předložit pak posluchači svoji verzi. Výsledkem je prezentace plná přirozenosti, technických fines a nápadité atmosféry alba.
Písně v žádném případě nejsou tuctovým klišé, což bylo konstatováno i kladnou kritikou, ale mají v sobě nakažlivý náboj, který v sobě nemá nic podbízivého. Už po vyslechnutí několika skladeb posluchač tuší, kterým směrem se bude CD ubírat, přesto však vás tito dva umělci dokáží na albu stále překvapovat. Tato deska je první spoluprací těchto dvou hudebníků. Z tohoto pohledu by Mathieu Pesqué a Roll Pignault měli vážně uvažovat o pokračování spolupráce.
Duo Mathieu Pesqué & Roll Pignault vás pravděpodobně přinutí k tomu, mít toto CD v přehrávači co nejčastěji.
www.youtube.com/watch?v=584O4MR7-eY
www.youtube.com/watch?v=tqddl8N4K44www.youtube.com/watch?v=Jpx7GB36Qns
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
AMY HART-Live At The Mayne Stage (2015)
Styles: Chicago blues, modern electric blues
Label: Vizztone
Tracklist:
02. Blues At The Top Of The World (Live) (3:08)
03. Get Ready (Live) (3:10)
04. Put Me Back (Live) (5:14)
05. Blue Eyed Blues (Live) (3:21)
06. Ribcage (Live) (4:02)
07. Red Dress Blues (Live) (4:24)
08. Get The Girls Dancin' (Live) (4:55)
09. Even Country Gets The Blues (Live) (4:39)
10. Congratulations (Live) (6:36)
11. Rich Ass Daddy (Live) (4:02)
12. You Drive Me (Live) (4:40)
Amy Hart se narodila a vyrůstala v Chicagu. S hudbou se potkala poprvé ve 2 letech u rodinného klavíru. Když byla na střední škole začala hrát na kytaru a snažila se psát písně. Její první profesionální vystoupení bylo v roce 1979 se skupinou "Flash Point" a "West Side Chicago Blues Bandem". Brzy byla pravidelným učinkujícím na různých pravidelných hudebních akcích, pořádaných v Chicagu. Také si zahrála s Junior Wellsem, a vystoupila před Koko Taylor a Jamesem Cottonem. Na počátku devadesátých let se Amy přestěhoval do Lake Tahoe a hrála během sezony v místních lyžařských střediscích a kasinech, aby se ještě více vyhrála a zdokonalila. Pak se vydala do Nashvillu, pokusil se o natočení svoji vlastní desky. V roce 1999 se jí podařilo nastartovat svůj vlastní label "Painted Rock Records" a na něm vydala v roce 2000 svůj debut "Every Beat of My Heart". Myslela že se vrátí zpět do rodného Chicaga a svoji vydavatelskou firmu rozjede i tam. Ale návrat zpět do Chicaga se nepovedl. V té době tady probíhala ekonomická válka mezi nahrávacími studii a vydavatelskými firmami. Proto se vrátila zpět do Nashvillu a v roce 2011 vydala své druhé CD "Congratulations". Toto album konečně rozjelo pořádně její etiketu a Amy se mohla vydat na turné, aby podpořila prodej svoji desky. Cestovala po amerických městech, bluesových festivalech a vystoupila i v mnoha vyhlášených bluesových klubech jako "BB Kings, Hard Rock Cafe, Bradfordville Blues Club, The Double Door Inn, The Paradise a Ground Zero Blues Club".
Toto její třetí album živák "Live At The Mayne Stage", bylo vydáno 24. března 2015 etiketou "Vizztone Label Group" a její "Painted Rock Records". Natáčelo se 16. července 2014 ve vyhlášeném chicagském klubu "Mayne Stage". Nové CD přináší i nový sound, který má na svědomí Gene Bush na dobro, Grammy nominovaný PT Gazell na harmoniku, manžel Amy Wally Hoffmann na kontrabas, Matt McDowell na bicí a Amy Hart zpívá a hraje na kytaru. Nový syrový zvuk kapely se nese ve stylu roots / Americana / country, se stále silným příklonem k blues.
www.youtube.com/watch?v=UJHi8VZiLmI
www.youtube.com/watch?v=mTsJODprzQ4
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
RORY BLOCK-The Lady and Mr. Johnson (2006) // Blues Walkin' Like a Man: A Tribute To Son House (2008) // Shake 'Em On Down: A Tribute To Mississippi Fred McDowell (2011) // I Belong To The Band: A Tribute To Rev. Gary Davis (2012) // Avalon: A Tribute to Mississippi n Hurt2013) // Hard Luck Child: A Tribute To Skip James| (2014)
2006 - The Lady and Mr. Johnson
1. Cross Road Blues (3:19)
2. Preaching Blues (Up Jumped the Devil) (3:04)
3. Milkcow's Calf Blues (2:29)
4. Walking Blues (2:44)
5. 32-20 Blues (4:15)
6. Rambling on My Mind (2:59)
7. Terraplane Blues (3:21)
8. Me And The Devil Blues (3:17)
9. Last Fair Deal Gone Down (3:22)
10. Come In My Kitchen (3:09)
11. Hellhound On My Trail (2:48)
12. If I Had Possession Over Judgement Day (2:49)
13. Kind Hearted Woman Blues (3:11)
2008 Blues Walkin' Like a Man: A Tribute To Son House
1. My Black Mama (4:28)
2. Downhearted Blues (4:41)
3. Preachin' Blues (3:32)
4. Jinx Blues (4:28)
5. Dry Spell Blues (4:00)
6. Shetland Pony Blues (3:36)
7. Death Letter (4:29)
8. County Farm Blues (3:34)
9. Grinnin' In Your Face (2:12)
10. Low Down Dirty Dog Blues (4:35)
11. Depot Blues (3:12)
12. Government Fleet Blues (7:06)
13. I Want To Go Home On The Morning Train (4:01)
2011 Shake 'Em On Down: A Tribute To Mississippi Fred McDowell
1.Steady Freddy (4:40)
2.Mississippi Man (4:53)
3.Kokomo Blues (4:01)
4.Good Morning Little Schoolgirl (5:16)
5.What's the Matter Now (4:53)
6.Shake 'Em on Down (4:15)
7.Worried Mind (3:43)
8.The Man That I'm Lovin' (3:40)
9.Ancestral Home (3:11)
10.The Breadline (4:21)
11.Wake Up This Morning (3:30)
12.Write Me a Few of Your Lines (3:59)
2012 I Belong To The Band: A Tribute To Rev. Gary Davis
01 - Samson & Delilah [00:04:24]
02 - Goin' To Sit Down On The Banks Of The River [00:04:05]
03 - Let Us Get Together Right Down Here [00:04:03]
04 - I Belong To The Band [00:04:10]
05 - Lord, I Feel Just Like Goin' On [00:04:05]
06 - Lo, I Be With You Always [00:04:53]
07 - Pure Religion [00:05:11]
08 - Twelve Gates To The City [00:04:06]
09 - Great Change Since I've Been Born [00:04:35]
10 - I Am The Light Of This World [00:05:23]
11 - Death Don't Have No Mercy [00:05:07]
2013 Avalon: A Tribute to Mississippi John Hurt
1. Everybody Loves John
2. Avalon
3. Candy Man
4. Frankie & Albert
5. Got The Blues Can't Be Satisfied
6. Louis Collins
7. Richland Woman Blues
8. Spike Driver Blues
9. Stagolee
10. Make Me A Pallet On Your Floor
11. Pay Day
2014 Hard Luck Child: A Tribute To Skip James
1. Nehemiah James (05:30)
2. Special Rider Blues (04:59)
3. Cypress Grove Blues (04:29)
4. If You Haven't Any Hay, Get on Down the Road (04:21)
5. Little Cow and Calf Is Gonna Die Blues (05:17)
6. Devil Got My Woman (04:44)
7. Jesus Is a Mighty Good Leader (04:06)
8. Hard Time Killing Floor Blues (04:15)
9. I'm so Glad (03:19)
10. Hard Luck Child (04:30)
Aurora "Rory" Block (narozena 6.11.1949, Princeton, New Jersey) je pozoruhodná americká bluesová kytaristka a zpěváčka, s renomé pravděpodobně nejlepší světové interpretky tradičního country blues. Těchto 6 CD, vydaných Rory Block v rozmezí let 2006-2014 se dá shrnout do tématického souboru věnovanému interpretaci skladeb jednotlivých bluesových mistrů.
Aurora Rory Block vyrůstala na Manhattanu. Její otec měl obchod na Greenwich Village, a tak Aurora zákonitě přišla do styku s místní folkovou a bluesovou scénou, jako byl Peter Rowan, Maria Muldaur a John Sebastian. V té době už hrála a zpívala a chtěla se věnovat studiu klasické kytary. Ve 14 letech se setkala s kytaristou Stefanem Grossmanem, který ji představil hudbu bluesových kytaristů mississippské Delty. Rory Block začala poslouchat jejich stará alba a snažila se podle nich naučit hrát písně, které obsahovaly. V patnácti odešla z domova hledat zbývající bluesové giganty, jako byl Mississippi John Hurt, Reverend Gary Davis, a Son House. Zároveň zdokonalovala svoji techniku hry na kytaru tradičním způsobem starých venkovských bluesových kytaristů.
Po přechodném období, kdy založila rodinu, se Rory Block vrátila v roce 1970 se střídavým úspěchem do hudebního byznysu. Ke změně došlo po podpisu smlouvy s nahrávací firmou "Rounder Records" v roce 1981. To ji opět povzbudilo k návratu ke své lásce, klasické formě blues. Od té doby si vybudovala pevnou pozici a renomé v tomto žánru a v roce 2006 se rozhodla začít vydávat, kritikou vysoko ceněná alba původních tradičních písní, počínajíc Robertem Johnsonem a Skipem Jamesem prozatím konče. Rory Block získala pět "W.C. Handy Awards", dvě jako "Traditional Blues Female Artist" (1997, 1998) a tři jako "Acoustic Blues Album of the Year" " (1996, 1999, 2007).
V roce 2010 Rory vydala svoji autobiografii v PC formátu pdf a omezeném nákladu s názvem "When A Woman Gets The Blues" (Když se žena dostane k blues).
Je radostí poslouchat alba Rory Block, ať vám přijde do ruky kterékoli z nich. Jsou plná upřímné snahy zprostředkovat svým posluchačům co nejvěrněji odkaz velikánů z Delty.
www.youtube.com/watch?v=4eEK4M61y10
www.youtube.com/watch?v=cfUuhvXshLs
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ROY ROGERS & NORTON BUFFALO-Travellin' Tracks (1992)
Styles: acoustic blues, slide guitar, harmonica blues
Label: Blind Pig Records ?
Members: Roy Rogers - all guitar, vocals, Norton Buffalo - harmonica, vocals, plus Scott Matthews - drums, Robin Sylvester - bass & Doug Harman - cello
Tracklist:
1 I Still Can't Forget You
2 Big Jake
3 The Message
4 Mercury BLues
5 The Buffalo Cajun Mambo
6 Down In Mississippi
7 You're Gonna Need Somebody On Your Bond
8 Jack Of Diamonds / Queen Of Spades
9 Hey There Grandpa
10 Move On Way From Here
11 Shake Your Moneymaker
Roy Rogers (narozený 28. července 1950, Redding, Kalifornie) je americký slide kytarista a hudební producent. Rogers se prezentuje řadou kytarových stylů souvisejících s delta blues, ale nejčastěji je uznáván pro svoji virtuózní prezentaci díla.
Phillip Jackson aka Norton Buffalo (narozený 28. září 1951, zemřel 30. října 2009 na rakovinu) byl americký zpěvák, skladatel, country a blues, hráč na foukací harmoniku, hudební producent, kapelník a umělec. Používal všechny typy harmonik, včetně chromatické a diatonické.
Samostatné hudební dráhy dvou skvělých muzikantů Roye Rogerse a Nortona Buffala se počátkem devadesátých let sešly k natočení 2 společných alb. "Travellin' Tracks" vyšlo 1992 a je druhým v řadě. Předešlé společné album "R&B", bylo neméně kvalitní a spatřilo světlo světa o rok dříve. Duo na obou albech prezentuje univerzální směs country, folku a blues, kterou Rogers a Buffalo odehráli nejenom technicky brilantně, ale i s náležitou vášní a citem a předvádějí zde oslnivou souhru kytary a harmoniky. CD obsahuje po 4 originálních skladbách Rogerse a Buffala a je doplněno o "Mercury Blues" K.C. Douglase, tradicionál "You're Gonna Need Somebody On Your Bond" a "Shakey Your Moneymaker" Elmora Jamese. Rogers má někdy tendenci přehrávat a dát tak na odiv svoji jedinečnou slide techniku, ale v případě tohoto alba se drží zpět a vše je podřízeno celkovému zvuku desky, kde ani jeden nástroj nevyniká ani nezapadne.
Toto CD je ukázkou mistrovství obou protagonistů a součástí zlaté éry počátku devadesátých let, kdy vznikala výborná akustická alba. Muzikanti do nich při jejich realizaci vtělovali stále více ze sebe a nelpěli tolik na tom, aby se výsledek co nejvíce podobal originálu.
www.youtube.com/watch?v=68d5d8uBobs
www.youtube.com/watch?v=WTTp0nit0Yc
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
THE BURN INS-On The Inside (2015)
Styles: blues rock, hard rock, garage blues, indie
Label: self released
Tracklist:
01. Take Cover (3:57)
02. Good Vibes (3:43)
03. Two Wolves (3:20)
04. The Grudge (3:27)
05. After Laughter (4:22)
06. Hear You (3:07)
07. Rag Doll (4:18)
08. Rocky Mountain Blue (3:20)
09. Stay (3:11)
10. Can't Stand Me (Good Friday Blues) (3:49)
11. Up All Night (3:46)
12. Take Me Home (4:12)
13. Where Am I Goin' (1:20)
Members: Kristine Lyall - bass, vocals, Aaron Mokry - guitar, Aaron Lyall - drums
Kanadské blues rockové power trio "The Burn Ins" vydalo svoje 4 řadové album, na kterém se prolínají hardrockové a bluesrockovými kousky.
Jako mnoho jim podobných kapel žijí "The Burn Ins" v podstatě na silnici. Neustále cestují se svým obytným autem a hrají kdekoli a kdykoli je to možné, protože to je jejich práce na plný úvazek od podzimu roku 2011. Když zrovna nevystupují, tráví čas doma s rodinou a přáteli. Kristine a Aaron Lyall v East Kootenay v Britské Kolumbii, Aaron Mokry je z Camrose v Albertě. Kapela 4 roky spolupracuje s neziskovou organizací "Extreme Tour". Spojením extrémních sportů a rockové hudby chtějí přitáhnout a zaujmout ohroženou mládež a vzbudit u ní pozitivní vztah k životu. Svůj čas, energii a částečný výnos z prodeje svých alb investují ve prospěch těch, co potřebují naději a pomoc a jak říkají, je to pro ně velice obohacující poznání.
Během několika posledních let byli na turné skoro neustále, projeli křížem krážem Washington, Oregon, Idaho, Kalifornii, Arizonu, Nevadu, Nové Mexiko, a podnikli několik cest až do Nashvillu. V roce 2013 absolvovali náročnou 3-měsíční non-stop cestu přes Manitobu, Saskatchewan, Albertu, Northwest Territories, Yukon, Aljašku a Britskou Kolumbii. Se svým vystoupením byli i na 3-týdenním tripu v Japonsku.
Album je ze všeho nejvíc bluesrockové album s rozpoznatelným vlivem "The Black Keys" a "The White Stripes".
Pro ty kdo se rozhodují zda dají přednost rocku či blues to je vhodný přechodový můstek.
www.youtube.com/watch?v=u79FFU6l98Y
www.youtube.com/watch?v=kWIzjIxPVlo
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
LEO BUD WELCH-I Don't Prefer No Blues (2015)
Styles: juke joint blues, electric delta blues, hill country blues, gospel blues, regional blues
Label: Fat Possum
The players: Leo "Bud" Welch Jr.-guitar, vocals, Jimbo Mathus-guitar, backing vocals, Matt Patton, Bronson Tew, Eric Carlton, Stu Cole, Sharde Thomas-backing vocals, and Tex
Tracklist:
01. Poor Boy
02. Girl In The Holler
03. I Don't Know Her Name
04. Goin' Down Slow
05. Cadillac Baby
06. Too Much Wine
07. I Woke Up
08. So Many Turnrows
09. Pray On
10. Sweet Black Angel
Je to neuvěřitelné, ale 2. května 2015 82-letý Leo "Bud" Welch vydal, teprve až v tomto požehnaném věku, své 2 album. Se svým debutem "Sagaboula Voices" si dal rovněž na čas, spatřilo světlo světa v roce 2014.
Welch je přímým následovníkem a pokračovatelem Mississippi Fred McDowella a svých již zemřelých současníků Juniora Kimbrogha a R.L. Burnsida. První album bylo spíše akustickou přehlídkou 'primitive gospel' blues a nic nenasvědčovalo tomu, co nás bude čekat na tomto druhém CD. Na něm vás smete opravdová smršť nefalšovaného juke joint blues, kterou tento 82-letý bluesový démon předvádí.
O tento stejně jako o předchozí bluesový skvost se postarala, jak už mnohokrát předtím, prozřetelná vydavatelská společnost "Fat Possum", v produkci šéfa labelu Bruce Watsona.
Welch více jak 50 let hrál gospely a blues v kostelích, bez ambice na vydání desky a pracoval 35 let jako dělník na pile. Leo "Bud" Welch Sr. se narodil v Sabougla, Mississippi v roce 1932. S kytarou začal poprvé v roce 1945. Po 2 letech už hrál tak dobře, že mohl začít hrát veřejně, jsa chválen staršími bluesmany. Jako mladíkovi mu byl nabídnut konkurz u BB Kinga, ale nemohl si dovolit výlet do Memphisu, neměl na jízdenky. Bud hrál blues nepřetržitě až do roku 1975. V roce 1995 odešel do důchodu, než byl v roce 2013 objeven nahrávací společností. Po vydání debutu začal cestovat po světě, hrát po klubech a na festivalech, což ve svém věku stále bravůrně zvládá.
"Dělám věci, o kterých jsem si nemyslel, že bych je ještě někdy mohl dělat," říká Welch, "Ani ve snu by mne nenapadlo, že bych mohl hrát někde jinde než doma v Mississippi, nebo cestovat do jiných zemí", dodává a pokračuje, "A najednou hraji pro všechny možné lidí a viděl jsem kus světa. Poprvé jsem seděl v letadle a byl přesvědčen, že mě tam nedostanou jinak jak knock outem, nebo mě budou muset táhnou za kravatu se zavázanýma očima. Najednou mám i všechny své účty včas zaplacené, což byl dříve velký problém."
Album otevírá nádherná "Poor Boy" pohřební skladba s evangelickým nádechem v duetu s Sharde Thomas za doprovodu "Rising Star Fife and Drum Bandu". A pak už to jde pěkně zostra při druhém skvostném juke joint blues "Girl in the Holler" kde dominuje Leův zpěv a zvuk chrčivé kytary Jimbo Mathuse. Další "I Don't Know Her Name" a "Goin'Down Slow" opět s neskutečnou Welchovou a Mathusovou dirty kytarou, jsou rovněž neskutečné pecky. Ve stále stejném tempu se přeneseme přes "Cadillac Baby" k funkové "Too Much Wine". A pak opět fofr s "I Woke Up" k překrásnému slow blues "So Many Turnrows". Poslední dva kousky "Pray On" a klasická věc Roberta Nighthawka "Sweet Black Angel" CD uzavírají.
Welch hrál 65 let jen pro úzký okruh přátel a rodiny, zcela neznámý pro bluesové nadšence. Děkujme jeho objevitelům za to, že si dnes můžeme vychutnat tuto senzační desku.
www.youtube.com/watch?v=k_F_0YYP45I
www.youtube.com/watch?v=aYDeFJyWwKE
www.youtube.com/watch?v=gJ97ysxJtFg
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
SEASICK STEVE-Sonic Soul Surfer (2015)
Styles: delta blues, slide, cigar box guitar, boogie, blues rock
Label: There's A Dead Skunk Records
Tracklist:
01. Roy's Gang 6:07
02. Bring It On 3:46
03. Dog Gonna Play 5:17
04. In Peaceful Dreams 2:43
05. Summertime Boy 3:55
06. Swamp Dog 4:52
07. Sonic Soul Boogie 5:21
08. Right On Time 3:21
09. Barracuda '68 4:21
10. We Be Moving 5:21
11. Your Name 6:58
12. Heart Full of Scars 4:06
Seasick Steve (vlastním jménem Steven Gene Wold, nar. 1941) je americký bluesový zpěvák a kytarista. Jako teenager se naučil na kytaru a ve 14 letech odešel z domova a jako tulák cestoval po celých Spojených Státech na nákladních vlacích a vykonával pomocné práce. V šedesátých letech krátce spolupracoval s různými hudebníky jako nahrávací technik. Při svém toulání se dostal do Evropy, kterou procestoval a nakonec zakotvil v Norsku, kde přechodně přebývá.
Své první album "Cheap" vydal až v roce 2004, ve svých 63 letech. Následovalo skvostné "Dog House Music" v roce 2006. Obě alba se stala vyhledávanými po pozvání Seasicka osvíceným Jools Hollandem do silvestrovského hudebního vydaní pořadu BBC "Later... with Jools Holland" v roce 2006. Po jeho následném vystoupení na festivalu v Glastonbury, kde působil jako zjevení, se stal vyhledávanou hvězdou. Hraje převážně na speciálně upravené kytary a často vystupuje pouze s bubeníkem Danem Magnussonem. K nim se příležitostně přidává bývalý basák "Led Zeppelin" John Paul Jones.
Jeho hudba je pevně spojená s country blues, delta blues a boogie blues. Texty jeho písní obsahují těžce získanou moudrost člověka, která může pocházet pouze od jedince žijícího mnoho let na ulici, na samém okraji společnosti.
Přiznám se, že jsem s recenzemi některého z alb svého velkého oblíbence Seasicka Steva dosud otálel a to proto, že jsem netrpělivě očekával toto jeho nové 7 řadové album "Sonic Soul Surfer".
Produkoval ho Seasick a natáčelo se na jeho malé farmě kde žije. Mělo by být dle jeho slov tím dosud nejambicioznějším. Spolu s dlouholetým bubeníkem Danem Magnussonem, na albu spolupracoval také Luther Dickinson (North Mississippi All Stars) na slide kytaru ve dvou skladbách a Georgina Leach na housle a Ben Miller na harmoniku na "Summertime Boy", písni oslavující život a slunce v Kalifornii.
Přiznám se, že mě album trochu zklamalo. Stále má drajv a sílu, ale problém je někde trochu jinde. Seasickovy koncerty je úžasná dech beroucí zaležitost, ale pokud se na ně zaměříte blíže zjistíte, že se za posledních několik let jejich dramaturgie skoro nezměnila. Hrají se stále stejné skladby a stále dokola vodí Seasick na pódium mladé holky při "Walkin' Man" na pódium, z toho se musí dělat špatně i samotnému Seasickovi. A podobné mi to přijde i s jeho deskami. Mám takový pocit jako bych věci z tohoto posledního CD již někdy někde slyšel a poslední 3 tracky od desáté "De We Moving" po dvanáctou "Heart Full of Scars", tam se zcela ztrácím, protože jedna věc se podobá druhým dvěma jako vejce vejci. To vše se však netýká Seasickových textů, ty jsou výborné vždy. Toto mé poznání by se dalo shrnout slovy: "pečenou husu miluju, ale jíst ji stále dokola nemohu".
Ten kdo tohoto umělce nezná a pustí si "Sonic Soul Surfer" bude nadšen, ten kdo ho zná déle, naváže tam, kde před 2 lety skončil s albem "Hubcap Music".
Neznamená to ale, že by Seasick Steve nebyl vyjímečným bluesmanem a jedním z nejoriginálnějších osobností, které se za poledních 10 let na bluesovém nebi zrodili. Ale myslím, že si musí si dávat setsakramentský pozor, aby ho mlynáři showbyznysu nesemleli. To nám ukáže už jeho příští počin.
www.youtube.com/watch?v=Laxy1yvNdHA
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
MUDCOOKIES-The Herd (2015)
Styles: juke joint blues, rockabilly, rockin' blues, blues-punk
Label: Mudcookies
Tracklist:
01. Ovis (4:02)
02. Trouble (4:46)
03. The Herd (3:34)
04. The Rat (4:02)
05. Heavy Legs Blues (3:18)
06. First World (3:01)
07. Too High (3:36)
08. Swallow Your Pride (3:13)
09. Pallet On Your Floor (2:56)
10. It's Gonna Take Some Time (3:18)
Members:
Kris D'Haeze - guitars, sax
Gilles Boone - bass, contrabas
Michiel D'Haeze - guitars, banjo, vocals
Stefan T'Jampens - drums
and guest Gwendolyn De Smet - violin
Belgičtí Vlámové "Mudcookies" nejsou kapelou kterou byste mohli dát do nějaké stylové hudební krabičky. Při tvorbě se nechávají inspirovat rozmanitými kořeny americké hudby a míchají je do jedinečného výsledného soundu. Slyšíme tu rockabilly, country, surf, grunge i punk. A to hlavní co to drží tuhle směs pohromadě je blues.
"The Herd" není první deska, v roce 2012 skupina vydala demo EP s 5 skladbami, které vyšlo v nákladu pouhých 200 kusů.
"Mudcookies" vznikly roku 2009 jako trio a od samého počátku skládali vlastní věci. Po nějaké době se v této činnosti vypracovali k vlastnímu nezaměnitelnému stylu, míchajícímu výše uvedené hudební ingredience. Zprvu se ještě neodvažovali vystupoval, ale jak jejich styl postupně získával pevný tvar a od roku 2011 tak začali činit pravidelně. V roce 2012 byl přibrán ještě Kris D'Haeze a kapela tak získala hutnější a plnější zvuk.
Album "The Herd" obsahuje 10 originálních skladeb. Pokud jste příznivci "Fabulous Thunderbirds", Steva Earla nebo "Paladins", tak si přijdete na své. Otvírák "Ovis" je jako z pera Ry Coodera. Následuje "Trouble" s výborným saxofonem. Třetí "The Herd" ve skoro až country a roots rytmu ukazuje poklidnou tvář bandu. "The Rat" je typickou peckou chicagského střihu ala Buddy Guy, či Muddy Waters s výbornou resonatorovou kytarou. Rockabilly je "Heavy Legs Blues" a "First World" s úžasnými houslemi Gwendolyn De Smet. Poslední 4 tracky jsou směsí tradiční americké hudby, poslení nádherná "It's Gonna Take Some Time" je vyvrcholením tohoto CD.
Album předjímá slibnou budoucnost těchto mladíků na hudebním poli hlavně proto, s jakým sofistikovaným dynamickým způsobem dokážou svoji hudbu oživit a schopností vše přetransformovat do skvělého výsledného soundu skupiny.
A deska má jednu velkou přednost, která by v dnešní době neměla být předností, ale samozřejmostí, a to výborný zvuk alba při jeho poslechu. Kupodivu dosti často ještě i dnes tak tomu ve všech případech není.
www.youtube.com/watch?v=qq15H_2NiIQ
www.youtube.com/watch?v=xZjcs4cjIrI
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
BLUESVILLE STATION-Rolling Stock (2015)
Styles: moderm electric blues, blues rock, boogie
Label: Rough Rider Records
Tracklist:
01. Wrong Side of the Bed
02. Slide On Mamma
03. What Will I Do
04. Wants to Be Blues
05. Gran Chicama
06. Rolling Stock
07. On the Slow Train
08. Apple Tree Creek
09. Junction Box
10. Ship's Goin' Down
11. Shooting Sister Blues
12. From Out of the Blue
Memebers:
Paul Holmberg on drums and backing vocals, guitarist Mark Buhmann, bass player Scott Dymock, and Brad Palmer on lead vocals, blues harp and guitar
Toto je sedmé řadové album tohoto kvarteta z australského Queenslandu. "Bluesville Station" jsou pravidelným účastníkem mnoha australských open air bluesových a rockových festivalů, hrají v motorkářských barech a hudebních klubech a pro svoje výborná živá show jsou vysoce ceněni. Na svých vystoupeních uvádějí posluchačsky vděčnou směs, obsahující skladby Erica Claptona, Neila Younga, CCR, Canned Heat, Muddy Waterse a Johnny Wintera.
Na albech však preferují originální skladby, které textově často, jak už to u tohoto žánru bývá typické, jsou hlavně o cestování, ženách a rychlých autech. Vlastních písní za tu dobu mají na svém kontě více jak 50.
"Bluesville Station" jsou oblíbeni i hudebními rozhlasovými stanicemi, mají výborné odborné recenze a stojí si vysoko v národní bluesové hitparádě.
Toto album produkoval Lee Caroll a nahrávalo se ve "Woodland Hills Studios". Výsledkem je 12 rockin' boogie skladeb plus několik country blues, podaných posluchačům formou kytarových duetů, šlapající rytmiky, skvěle sekundující harmonikou a odvážným vokální projevem. Bluesville Station i nadále dodávají zavedené zboží, které stylově navazuje na předchozí alba a jak jinak, texty jsou opět příběhy o autech, penězích, tajemných ženách a dobrodružstvích, která je potkala na cestách.
Čtveřice odvedla skvělou profesionální práci na albu "Rolling Stock", aniž by si dělala ostruhy na nějaké extra mimořádné počiny na hudebním poli. Úplně stačí, že toto CD určitě dokáže řádně rozpálit bluesové posluchače ať jsou odkudkoliv a co jiného si "Bluesville Station" mohou přát.
www.youtube.com/watch?v=4ZtJgZdlRlg
www.youtube.com/watch?v=BL5d_FpUPCUwww.youtube.com/watch?v=ogB0bRBjWVg
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CALVIN JACKSON & MISSISSIPPI BOUND-Goin' Down South (1999) /recording date 1998/
Styles: juke Joint blues, hill country blues, delta blues
Label: Beatville Records
Tracklist:
1. Hard To Get Along 5:05
2. Meet Me In The Bottom 4:48
3. Goin' Down South 6:24
4. It's Gonna Rain 3:57
5. Thin Ice 4:41
6. All Nite Boogie 5:09
7. Bright Lights Big City 4:30
8. When My First Wife Left Me 5:07
9. Put It All In There 4:55
10. Kokomo 4:23
11. Leaving Train Blues 5:28
12. Grinnin' 6:35
Members:
Calvin Jackson: drums/vocals, Mississippi Bound are: Cas Ian: guitar/vocals, Carel De Neeve: acoustic bass & special guest: Lazy Lew Beckers: harmonica & percussion
Tento materiál je opravdový nefalšovaný juke joint style, který když slyšíte, je vám okamžitě jasné, že sobotní večery a noci v pajzlech a hospodách na Mississippi bývaly a ještě asi jsou pěkně divoké. Hypnotický zvuk slide kytary a bubnu, k tomu neznělý hlas zpěváka, dokázaly rozpálit nejednoho černýho chlápka a holku. A právě jedním z nejlepších bubeníků tohoto stylu je Calvin Jackson. Narodil se v oblasti Tate County v severozápadní části Mississippi. Od 13 zpíval v kostelním sboru v rodné Senatobii. O něco později se stal zpívajícím bubeníkem populární gospelové skupiny "Jubille Hummingbirds". Po krátkém čase ji opustil a ve svých 16 letech již seděl za bubny u ikony hill country blues RL Burnsida v jeho "The Sound Machine Combu". Styl bubnování Calvina Jacksona je typický pro oblast severně od Mississippi, kde se technika hry na bubny dědila z otce na syna. Tak se hrávalo na jihu USA už skoro před 100 lety. Calvin učinkoval i s dalšími legendami např. Othou Turnerem, Abe Youngem a Napoleonem Stricklandem. S nimi absolvoval jako teenager i svoje první turné po Evropě, coby jejich bubeník. Po návratu doprovázel Jessie Mae Hemphill, Jr. Kimbrougha a RL Burnsidea při vystoupeních i nahrávaní jejich alb. Časopisem "Living Blues" byl nominován na "Best Drummer Award".
Marně jsem se pídil po nějakém dalším sólovém albu Calvina Jacksona. Toto je tedy pravděpodobně první a zatím asi jediné jeho sólové CD. Na albu ho doprovází nizozemské duo "Mississippi Bound". Kytarista Cas Ian má americké kořeny, avšak většinu života žije v Holandsku. Na kytaru je samoukem, učil se hrát metodou 'pokusu a omylu'. Spolu s basistou De Neevem dosáhli dokonalosti v interpretaci juke joint stylu. S Calvinem Jacksonem natočili u holanské značky 'Beatville Records' toto senzační album. Byli za něj nominováni na "W.C. Handy Awards 2001". CD obsahuje jak převzaté, tak originální tracky.
Není bez zajímavosti že se Cas Ian i u nás podílel jako speciální host na natáčení CD "Gone Fishing", s česko- americkým bandem "The Riverside Bluesband".
Měl jsem to štěstí vidět toto trio na již neexistujícím "Drážďanském Bluesovém Festivalu", před více jak deseti lety a musím říci, že to byl pro mne jeden z nejlepších bluesových setů, co jsem kdy viděl. Temný rytmus bicích Calvina Jacksona, jeho zpěv a skvělý doprovod "Mississippi Bound", mě alespoň na chvíli v představách přenesl do zaplivaného juke jointu někde u řeky.
Když slyšel veterán RL Burnside toto album, ptal se: "Opravdu ten kytarista není od Mississippi ?".
www.youtube.com/watch?v=taDc5E3Omqo
www.youtube.com/watch?v=P5Rpw4zr6h4
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
BABA RICHIE BLUES & THE RAAGS-Varanasi Never Sleeps (2015)
Styles: blues raga, delta blues, world, blues rock, raw blues
Label: Baba Richie & The Raags
Members: Richard Danielson: vocals, guitar, harmonica, Brynn Settels: keyboards, Moa Danielson: tabla, K.G. Westman: guitar, Mathias Danielsson: bass, Stian Grimstad: sitar
Tracklist:
01. Ganga River (5:53)
02. The Wheel (4:51)
03. Smokestack Lightnin´ (6:36)
04. Don´t Get Scared (5:59)
05. Into The Heat (4:57)
06. It Hurts Me Too (5:04)
07. Season Of The Witch (7:40)
08. Boogie In The Baya (5:41)
09. Hidden Track (2:14)
Varanasí nikdy nespí a já z tohoto alba asi taky nebudu. Míchání indického raga s blues není žádnou novinkou, skvěle to dělá třeba Australan Harry Manx, Doug Cox a jiní. Baba Richie & The Blues Raags zvolili trochu jiný přístup. Není to akustická komorní záležitost, ale hutný zvuk mnoha nástrojů. Tato švédská kapela ze Stockholmu toto neobvyklé album natočila v indickém studiu "Rub-a-Dub Records". Vzniklo během čtyř dnů ve Varanasí, v prosinci roku 2010, v malém studiu plném lebek jako dekorací (není divu je to přece Varanasí). Nikdy předtím tady ve studiu neslyšeli nic jiného než klasickou indickou hudbu a teď najednou - opravdu syrové blues.
Spojení indických nástrojů sitaru, harmonia, tabla a elektrické kytary, baskytary spolu s temnou harmonikou a drsným zpěvem je tedy opravdu hlína. Jako by na pocit z poslechu tohoto CD mělo vliv i prostředí, kde vznikalo. Kapela sešla z hor, kde hrála na "Himalayan Blues Festivalu" v Kathmándu v Nepálu, do města plného smrti, a to vše jako by tady z toho všeho bylo cítit.
I když je zvuk desky plný indických nástrojů, tak blues se v té orientální mase neztrácí. Nejlépe je to patrné u klasických kousků "Smokestack Lightning" a "It Hurts Me Too", nebo Donovanově "Season Of The Witch". Způsob hry na raga nástroje v těchto případech není tradiční a respektuje, až na vyjímky ("hidden track") bluesovou linku. Několik indických hudebníků při natáčení navíc hrálo ještě na tradiční indické nástroje sarangi a tanpuru. Vše navíc ještě povyšuje Richard Danielsson svým temným hrubým hlasem, hrou na kytaru a harmoniku. Přestože je toto první album skupiny, což se mi zdá neuvěřitelné, Danielsson má více jak 20 let zkušeností v hudebním prostředí a i ostatní členové nejsou 'muzikantská ucha'.
I když kulturně a svojí historií má Amerika a Indie k sobě daleko, spojení raga kontra blues funguje, a to určitě neskomale lépe než třeba debilní syntéza rocku a vážné hudby. No že by snad přece jenom na významu slova Indián, tak jak údajně špatně Kolumbus pojmenoval původní obyvatele Ameriky, přece jenom bylo něco pravdy ?...
www.youtube.com/watch?v=p5vc_q1Rx7Y
www.youtube.com/watch?v=LRazI4gzGcA
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
Dr. WILL special guest SAN2-Cuffs Off (2015)
Styles: modern electric blues, acoustic blues, voodoo blues, swamp blues
Label: Galileo Music Communication
Tracklist:
Hey Now Brother (Will Hampel)
Railroad Worksong (trad. Arr. Hampel)
The Moon Is Full Again (Bakker/Hampel)
Mean Old Frisco (Arthur Crudup)
Violent Love (Willie Dixon)
Mardi Gras Day (Hampel/Seuss/Benz)
Temptation (Tom Waits)
I Can´t Go Wrong (Willi Hampel)
Tasting Time (Bibergeil/Reiter/Kuempfel)
Hard Way (Walker/Mc Daniel)
Sitting On Top Of The World (Sam Chatman)
San Antonio (Bakker/Hampel)
Paintin´ The Town (Hampel/Deutschmann/Peschel)
No Shelter (Willi Hampel)
Ain´t No Grave (trad. Arr. Hampel)
Members:
Dr. Will - zpěv, bicí, Juergen Reiter - kontrabas, Sashmo Bibergeil - kytara, Uli Kuempfel - banjo, mandolína, kytara,and special guest SAN2-zpěv, harmonika
Hudební pobyt německého zpěváka a entertainera Dr. Willa (vlastním jménem Will Hampel) v New Orleans a kontakt s místní hudební scénou určil jeho další kariéře jasný směr. Po návratu v roce 1996 založil bluerockový kvartet "Medicine Men", s nímž slavil svoje první úspěchy. V mnichovském kludu "High Out" pořádal každotýdenní sessions. 1998 vznikl jeho další nový band "Gangsters Of Love", zaměřený na Louisiana R& B a New Orleans sound. Sklízel v Německu velké úspěchy na bluesových festivalech, v klubech a na večírcích. Stal se z něj jeden z nejpřesvědčivějších bluesových zpěváků a bavičů na německé bluesové scéně. Jeho inspirace Dr. Johnem a Screamin' Jay Hawkinsem je zřejmá, jak hudebním zaměřením, tak svým outfitem. Jeho červený oblek a cylindr z něj dělá hudebního doktora, který přináší svoji hudební voodoo medicínu, léčí a vyléčí všechny svoje posluchače. I jeho spoluhráči jsou lehce potrhlí a celek pak připomíná Captaina Beefhearta se svým Magic Bandem blahé paměti.
Dr. Will je bílým Screamin 'Jay Hawkinsem přehrabujícím se v našem černém nitru. Jeho hudba je mimo Hawkinse trochou Toma Waitse, špetkou Dr. Johna, lžící Bo Diddleyho, trochou Captaina Beefhearta a velkou dávkou humoru. Hudební záběr kapely je úžasný. Od neworleánského blues, zydeca, elektrického blues, rocku až po skvělé delta blues. To vše na této jeho nové desce můžeme najít. Uslyšíme tradicionály, delta blues, chicago blues, Toma Waitse i originální Willovy skladby v duchu NO. Na albu je jako host přizván zpěvák a hráč na foukací harmoniku, který si říká SAN2. Svým projevem dělá toto album ještě barevnějším. CD vyšlo spolu s výborným DVD, z něhož jsou ukázky v odkazech níže.
Deska je hlavně poctou americkému New Orleans, které Dr. Willa tak inspiruje. "Suchopárné Německo potřebuje více magie, Mardi Gras a whisky", říká Dr. Will a dělá na tom statečně.
www.youtube.com/watch?v=IBrLj99KUq0
www.youtube.com/watch?v=WWeRT8NK4mk
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JANIVA MAGNESS-Original (2014)
Styles: modern electric blues, female blues vocal
Label: Fathead Records
Track Listing:
01. Let Me Breathe
02. Twice As Strong
03. When You Were My King
04. I Need A Man
05. Everything is Alright
06. With Love (featuring Dan Navarro)
07. Mountain
08. Who Am I
09. Badass
10. The Hard Way
11. Standing
Members:
JANIVA MAGNESS -Vocals, ZACH ZUNIS -Guitar, GARY DAVENPORT -Bass, JIM ALFREDSON - Hammond B3 & Keys, MATT TECU - Drums
Janiva Magness (narozená 30. ledna 1957) je jedna z nejlepších bílých amerických bluesových a soulových zpěvaček s hlasovým rozsahem 2,5 oktávy. K dnešnímu dni bylo vydáno s tímto posledním už 11 jejich řadových alb.
Prvotní inspirace hudbou se z u Janivy zrodila díky velké sbírce desek svého otce, které doma nadšeně poslouchala. Navíc se jednou nezletilá Janiva zúčastnila koncertu Otise Rushe v Minneapolisu, a to nadobro změnilo její vnímání hudby. Magness později vzpomínala,"Otis hrál, jako by mu šlo o život".
Po vystudování pracovala v nahrávacím studiu v Saint Paul v Minnesotě, kde byla občas nucena dělat doprovodnou zpěvačku. Její práce obnášela i nahrávky s Kidem Ramosem a RL Burnsidem, a to ji přivedlo do Phoenixu v Arizoně, kde postupně začala formovat vlastní seskupení, které nazvala "Mojomatics". Na místní úrovni sklízeli úspěch a v roce 1986 přesídlili do Los Angeles. Její první album "It Takes One To Know One", natočené spolu s Jeffem Turmesem v roce 1997 bylo výborným, spíše akustickým projektem. Za dobu svého působení na profesionální bluesové scéně se potkala ve studiu a na pódiu snad se všemi důležitými postavami žánru a je držitelkou mnoha hudebních ocenění.
Od té doby toho spoustu zažila, hlavně v soukromém životě, kdy se v roce 2010 po 17 letech rozvedla s Jeffem Turmesem, umřelo jí během krátké chvíle 8 členů rodiny a přátel a navíc prodělala v roce 2012 vážnou operaci poraněného krku, což málem ukončilo její hudební kariéru.
Magness byla nominována v pěti kategoriích na ceny "Blues Music Awards 2013".
V roce 2014 Janiva Magness vydala toto album s názvem "Original". Pojmenování desky mělo jasný důvod, Janiva celou svoji kariéru, až do tohoto bodu byla interpretkou písní jiných autorů. "Bylo už opravdu načase", říká, "změnit tento přístup ke svojí tvorbě a pokusit se o originální materiál". Proto CD obsahuje 11 původních skladeb, z nichž Magness je autorkou 7 z nich. Po šesti letech odešla od "Alligator Records" a toto nové album zrealizovala ne etiketě "Fathead Rec.", což je společnost, u které natočila svoje první album.
Janiva Magness uvádí: "Když jste na pódiu před publikem a zpíváte své vlastní písně, tak neznám lepší pocit a místo na světě, kde bych byla raději".
www.youtube.com/watch?v=i3wxiuZ9yOM
www.youtube.com/watch?v=RCvwlwhO5xw
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
ANTHONY GOMES-Electric Field Holler (2015)
Styles: blues rock
Label: Up 2 Zero Entertainment
Members:
Anthony Gomes - Guitar, Lead Vocals
Theo Harden - Bass, Keyboards, Vocals
Fred Spencer - Drums
Tracklist:
01. Turn It Up! (3:16)
02. Back Door Scratchin' (3:23)
03. Whiskey Train (3:57)
04. Blueschild (3:55)
05. Nowhere Is Home (4:07)
06. Losing Game (3:31)
07. The Blues Ain't The Blues No More (2:26)
08. Junk In The Trunk (2:49)
09. Love Crazy (3:20)
10. Red Handed Blues (4:02)
11. Delta Raga (0:29)
12. Listen To The Universe (4:25)
Anthony Gomes (narozen 14. května 1970, Toronto, Ontario) je kanadský bluesrockový kytarista a zpěvák. Narodil se portugalskému otci a francouzsko-kanadské matce.
Hrát na kytaru začal velmi brzy, inspirován BB Kingem, Buddy Guyem, Ericem Claptonem a Jimi Hendrixem. Posléze na konci 90. let přesídlil do Chicaga, kde se učil hře na kytaru od bluesových mistrů. Během jeho krátkého působení jako spoluhráč Magic Slima & The Teardrops, dal Gomes dohromady svou vlastní kapelu a vyhrál první ročník "Buddy Guy Legends" v kategorii "Nejlepší neznámý blues band". Po vydání jeho prvního alba “Blues in Technicolor,” v roce 1998, se vydal na turné po Spojených státech a Kanadě a následně i po ostatních kontinentech. Vydal celkem 10 řadových alb, toto je jeho velmi očekávaná novinka, která vyšla 17. března 2015. Při jeho poslechu je patrný vliv jeho výše zmíněných idolů, spolu s rockovými vlivy Free, Bad Company a Led Zeppelin. "Blues Music Magazine" nedávno prohlásil, že Gomes může být řazen do popředí bluesrockového žánru, pro svoje výborné kytarové riffy a autentický zpěv. Sdílel pódium i s mnoha esy současného blues, stejně jako byl hlavní hvězdou svých vystoupení v 17 zemích světa.
Jeho projev není mlácením do kytary, ale je v něm obsaženo mnohem víc, o čemž se posluchač přesvědčí v průběhu záznamu. "Nowhere Is Home" má výbornou basovou linku a je velice melodická. Zvuk kytary je ostrý a teče pěkně čistě, refrén má vražednou melodii. "Losing Game" s klasickými varhany je změnou, zatímco "Junk in the Trunk" je čistý heavy-funk. Ze skladby "Red Handed Blues" jako bychom někde vzadu slyšeli Whitesnake. Zatímco "Listen To the Universe" je pomalá melodie s klávesy v pozadí v a Anthonyho groovy riffy - celkově "Gary Moore pocit". Anthony Gomes je dokonalý kytarista a neomylný zpěvák a musí ho brát vážně nejen posluchači blues, ale také staří tvrdí rockeři a klasičtí rockoví fanoušci obecně.
Toto album je plné ohromujícího muzikantství, se silným balením písní, Výborná deska plná vášně a invence.
Fanoušci Ritchie Kozena, Joe Bonamassy, Gary Moorea, Bernie Marsdena, atd, je třeba ihned zkontrolovat tohohle chlápka se svoji kapelou, jestli to není náhodou další kus do vaší sbírky !!!
www.youtube.com/watch?v=_9Zi48rlyx8
www.youtube.com/watch?v=v0dZRDyWDmY
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CORA FLUKER-Look How The World Has Made A Change (2013)
Styles: gospel blues, acoustic blues, country blues
Label: Ndh Music
Tracklist:
01 - Move, Daniel [00:01:50]
02 - Look How The World Has Made A Change [00:07:46]
03 - Shotgun Boogie [00:05:18]
04 - Out In The Woods [00:04:37]
05 - Dry Bones In The Valley [00:03:05]
06 - Come On Jesus [00:04:44]
07 - Pray For Me [00:02:28]
08 - Talkin' 'bout Jesus (With Ola Mae Bell) [00:10:45]
09 - Yonder Comes Jesus [00:03:10]
10 - The World, She's Windin' Up (With Ola Mae Bell) [00:02:51]
Cora Fluker se narodila v Livingstonu v Alabamě, kolem roku 1920. Prožila se svou rodinou nepředstavitelně těžké dětství. Musela už od mala se svými rodiči dřít na plantáži a podmínky byly tak nesnesitelné, že se v 9 letech odhodlala k útěku, ale byla chycena svým bílým vlastníkem pozemku a zbita téměř k smrti. Ukazovala později hrozné jizvy na svých zádech, které ji to způsobilo a prožité trauma si sebou nesla až do smrti.
Zpěvačka akustického gospel blues a kytaristka Cora Fluker bohužel patří k interpretům, kteří zůstali prakticky neznámí ve světě blues. Ví se jen zlomek o jejím životě. Díky organizaci "Music Maker Relief Foundation", která vyhledává a zaznamenává ještě na poslední chvíli polozapomenuté bluesové umělce amerického jihu a na deskách vydává poslední střípky jejich hudby, se zachovalo něco málo z jejího odkazu.
Děsivé zážitky z mládí ji, podle jejích slov, vedly k obrácení se k víře. Vypráví že pod starým stromem měla vizi Ježíše a od té doby věnovala svůj život kázání formou zpívání gospelů. Když zpívala, její hlas měl sílu hlásné trouby. Jako mladá hrála a zpívala a nemohla zastavit, dokud ji to její matka nenařídila.
Vokální technika Cory Fluker nazývaná lament (sténání), se používá při zpěvu gospelů. Je směsí extatického vzrušení a blues, spolu s odkazem afrických chorálů. Silný vzrušený hlas sloužil jako vášnivý nositel náboženských sdělení.
Koncem devadesátých let Cora žila ve městě Marion v Mississippi, obklopena svými dětmi a vnoučaty. U svého domku z recyklovaných materiálů nechala postavit malou kapli, která k němu přiléhala a každou neděli tam kázala, doprovízejíc se na kytaru ke svým písním, určeným ke slávě Páně. Ke konci života byla již ve špatném zdravotním stavu a nebyla už schopna hrát ani zpívat. Členům MMRF, kteří ji navštěvovali, už vyprávěla pouze o tom, jak všechna hudba přišla ze vzduchu a že žijeme proto, abychom se pak opět všichni znovu setkali v nebi. Nic jiného o jejím životě a hudbě se nezachovalo, než pár záznamů roztroušených na kompilacích, shrnutých tímto albem.
Na předešlém příběhu je vidět, na jakém fundamentu vlastně celé blues stojí. Je to opravdu ta "nabíječka" jak ho trefně charakterizoval pan Dorůžka, která je nabita energií bespočtem podobných umělců jako byla Cora Fluker. Žádná jiná hudba nemá tak silné kořeny jako ono a tudíž v sobě zákonitě ani nemůže nést stejný náboj. Může z blues pouze čerpat.
www.youtube.com/watch?v=QaQqQcAidKU
www.youtube.com/watch?v=tnZmuX4MM8g
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
TERRY GARLAND-Trouble In Mind (1991
Styles: acoustic delta blues, slide guitar
Label: Dead Line
Tracklist:
1. Kokomo [McDowell] (3:54)
2. Wang Dang Doodle [Dixon] (4:06)
3. Upside Your Head [Reed] (3:45)
4. Hospital Bill Blues [Garland] (2:53)
5. Forty-Four [Burnett] (4:12)
6. Trouble in Mind [Jones] (3:07)
7. Ain't Long Afore Day [McTell] (4:24)
8. Aberdeen [White] (4:23)
9. Trouble on the Way [Garland] (4:33)
10. Bad Luck and Trouble [Winter] (3:00)
11. Hard Time Killin' Floor Blues [Nehemiah] (4:50)
Terry Garland se narodil v Johnson City, TN. Na kytaru začal hrát v raném věku, kdy mu jeho strýc začal vštěpovat první kytarové dovednosti. K dalšímu zdokonalení se propracoval sledováním a poslechem velikánů: John Hiatt, Keith Richards, Robert Johnson, Jimmy Reed, Blind Willie McTell a Lightnin 'Hopkins. Terry dobře vnímal, že hráli blues na kytaru nebo klavír pouze sami. Byli hlasem i nástrojem. S touto inspirací si vytvořil svůj vlastní styl a zvuk, který s Terry Garlanda učinil renomovaného akustického bluesového kytaristu. Vystupoval jako předskokan na koncertech Ray Charlese, B.B. Kinga, Johnny Wintera, Leona Russella a Dr. Johna. Zcestoval USA, Evropu a Asii a má fanoušky doma i v zahraničí. Spolu se svými sólovými vystoupeními také občas hraje v duu s jinými hudebníky, pianistou Bruce Coursonem a harmonikářam Li'l Ronniem.Terry toto své první CD "Trouble in Mind" vydal v roce 1991, pak následovala další čtyři sólová alba. Jeho dílo získalo skvělé recenze v renomovaných hudebních časopisech "Living Blues" a "Back To the Roots Magazine". Je souborem akustických bluesových standardů, a vyjímečné unplugged verze "Wang Dang Doodle" Willie Dixona, plus dvou originálů. Garlandův hudební vhled a hloubka jeho projevu z něj dělá jednoho z nejinovativnějších hráčů 'contemporary blues and roots music'. Terryho filigránský finger-picking styl a percussive foot-stomping ve spojení s jeho vokální zdatností, tvoří sugestivní hudební produkt.Garland se usmívá, když cituje bluesového veterána Johna Lee Hookera, "Je to ve mně, a musí to ven !".
www.youtube.com/watch?v=upr656VFqIA&list=PL29JDwcqNiRbPtsLdvavtN99ecU_94Eb_
www.youtube.com/watch?v=8wzsevMnKIg
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
JACKSON DELTA-Acoustic Blues (1989) vinyl
Styles: acoustic blues, delta blues
Label: Virgin
Tracklist:
Side A:
A1 Statesborough Blues 3:39
A2 I Need You By My Side 2:45
A3 Back Up From Zero 3:43
A4 Path To The Liquor Store 3:30
A5 Sugar Bee 3:24
A6 Baby Please Don't Go 4:46
Side B:
B1 I Ain't Got No Baby Now 3:23
B2 Bad News Blues 3:29
B3 Sink Or Swim 2:58
B4 Talk To Your Mama 3:29
B5 C.C. Rider 2:53
B6 John Hardy 4:3
Members:
Guitar, Dobro, Vocals – Gary Peeples
Guitar, Vocals – Rick Fines
Harmonica, Drums, Vocals – Alan Black
Senzační dnes již neexistující bílé kanadské bluesové akustické trio, které vydalo pouze jednu magnetofonovou kazetu (pouze 250 kopií), plus 3 řadová alba, z nichž to živé z roku 1991 je rozšířeno o Gene Taylora na piano.
"Jackson Delta" byla za svoji krátkou existenci oceněna mimo jiné "Handy New Talent Awards", což do té doby nikdo z mimoamerických umělců nedokázal a měli 2 "Juno Nominations". V době své existence zcestovali rodnou Kanadu, USA a byli i v Evropě. Nesměli tehdy chybět na žádném větším bluesovém festivalu a zahráli si například s Colleen Peterson, Ann Rabson nebo Pinetop Perkinsem.
Jackson Delta se na scéně vynořila po téměř 15 letech hraní jednotlivých členů po kavárnách, klubech vysokých škol, koncertních sálech a festivalech, jako prvotřídní akustická roots bluesová kapela. Hudbu z delty Mississippi přenesli do kanadké delty řeky MacKenzie.
Míchali tradiční venkovskou hudbu amerického jihu s vlastním moderním psaním písní. Výsledkem tohoto přístupu jsou skladby s vzácnou hloubkou, vášní a jemností. A když tito tři obyvatelé Peterboroughu v Ontariu pojmenovali vtipně svou kapelu po Jackson Creek, který se vlévá do jezera Little Lake hned vedle centra Holiday Inn dokázali, že jedli i vtipnou kaši.
Album tím že bylo nominováno na "Juno Awards" okamžitě vzbudilio zájem koncertních promotérů a organizátorů festivalů o Jackson Deltu. CD obsahuje 7 klasických standardů, spolu s 5 originály a je mixem kytar, dobra, harmoniky, bubnu a zpěvu, prezentovaným s obrovským drajvem a energií.
Fanoušci milovali "Jackson Deltu" nejen pro čisté akustické blues, ale i pro chemii, která mezi třemi členy kapely fungovala. Počátkem roku 2000 se však cesty členů "Jackson Delta" rozešly. Od té doby se trio občas sejde na příležitostných akcích.
www.youtube.com/watch?v=mmXSNtOdmFA&index=1&list=PL0236AB672508BFEF
www.youtube.com/watch?v=BJuOzWMZz0U
www.youtube.com/watch?v=3UQ5mPHXlVA
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HANS OLSON-Arizona Blues (1995)
Styles: acoustic blues, delta blues, harmonica blues, country blues
Label: Willing Productions
Tracklist:
1 One of These Mornings 3:12
2 Full Time Love 3:30
3 When I Get the Blues 3:49
4 Me and Brownie Mc Ghee 2:18
5 She Ain't No Singer 2:46
6 Phoenix Boogie 3:22
7 Mr. Unlucky 5:23
8 I Feel Like I'm Coming Home 5:00
9 Betty and Dupree 5:24
10 Sail On 4:27
11 The Sun Club Jump 3:10
12 Arizona (What Are You Doing Tonight ?) 5:51
13 Where Is the Grey ? 6:03
Hans Olson (narozen 1952), je americký hudebník a skladatel, původem ze San Bernardina v Kalifornii. Nyní žije v Scottsdale v Arizoně. Olson vystupuje a nahrává obvykle sólově, i když za svoji hudební kariéru hrál i s několika kapelami. Jeho hudba je směsí blues, country, folku a originálních písní.
Je velkým arizonským patriotem. V roce 1986 Olson pomohl rozjet 'Sun Club', který byl centrem hudební scény v Tempe, Maricopa County v Arizoně. 'Sun Club' byl zásadní pro nastartování jeho kariéry, během níž Olson také pomáhal založit a provozovat "The Phoenix Blues Society", Arizonskou stranu zelených, "Arizonskou Bluesovou Síň Slávy", "The Arizona Music Heritage Foundation" a "The Arizona Music and Entertainment Hall of Fame".
Olson vydal třináct alb. Hrál a nahrával s Bonnie Raitt, Johnem Fogertym, Albertem Collinsem, Bozem Scaggsem, Al Kooperem, Tomem Waitsem, Arlo Guthriem, Canned Heat, Paulem Butterfieldem a mnoha dalšími.
Hans Olson je veterán s více než 40 lety odkroucenými v hudebním byznysu. Svou profesní kariéru počal jako zpěvák v rock´n´rollovém bandu v jižní Kalifornii v roce 1967. V roce 1970 už si ale Hans vyvinul velmi unikátní a silný sólo styl. Používá amplifikovanou akustickou kytaru a harmoniku. Je znám jako jeden z nejlepších "“harp-in-a-rack” hráčů na světě. Hansův zpěv je velmi silný a s přehledem s ním zvládá všechny hudební styly od lidových balad po drsné boogie blues. Od roku 1972 jezdí na turné po celém světě, ale nejraději cestuje po Arizoně, kde má skvělou pověst úžasného sólového umělce, který dokáže svoje posluchače hudbou bavit třeba i celou noc. Jeho styl je směsí chmurných boogie blues Johna Lee Hookera a syrové naléhavosti raného Boba Dylana.
Toto jeho asi nejbluesovější album je toho jedinečným dokladem. Skvěle vystavěné melodie, fantastická harmonika připomínající kytaru Erica Claptona, kdy každý její tón je jasně vystavěný a posluchač se s ním může náležitě pomazlit.
Album "Arizona Blues" je jedním z perel moderního akustického blues a ten, kdo blues bere vážně, by ho neměl ve své sbírce opomenout.
www.youtube.com/watch?v=u9g7tff2Ty8
www.youtube.com/watch?v=qtKo8QDIxPU
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
PEDER af UGGLAS-Blue Departure (2015)
Styles: blues, slide, roots, americana, pop rock
Label: Rootsy.nu
Tracklist:
01. Blue Departure
02. Passing Places
03. New Face
04. Reminder
05. Nordic Investigation
06. Awakening
07. Second Departure
08. The Missing Piece
09. Self Confident
10. Peace of Mind
11. Confusion
12. Still Blue
"Blue Departure" je několik hodin staré 5 sólové album švédského kytarového mistra Pedera af Ugglase. Tímto albem znovu potvrzuje svoji pozici jednoho z nejlepších kytaristů ve Skandinávii a také autota zajímavého mixu severského folku, blues, rocku a jazzu. Peder je brilantní kytarista s vyjímečnou schopností najít ty správné tóny, nálady a výrazy, které jdou přímo k srdci a duši jeho posluchačů.
Jeho první sólové album "Autumn Shuffle" z roku 2005 si získalo nadšené kritiky, které podpořily jeho vysoký prodej. Kromě sólových alb po mnoho let hraje s mnoha dalšími spřízněnými švédskými hudebníky jako Louise Hoffsten, Anders Widmark, Sara Isaksson, Stefan Sundström a spoustou dalších.
Peder je výborný slide kytarista, což je jeho hlavní poznávací znak, ale na albu také hraje na klavír, varhany, basu, bicí a perkuse. Většinu nástrojů si na alba nahrává sám. 12 instrumentálních Ugglasových skladeb asi nebude nic pro bluesové puristy, ale řekne nám hodně o tom jak lze aplikovat slide kytaru do trochu odlišného stylu než blues, které však je z jeho snivého alba chvílemi hodně silně cítit.
www.youtube.com/watch?v=e9GO1cVk7Hg
www.youtube.com/watch?v=lEWvot0HIQU
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
DELTA MOON-Goin' Down South (2004)
Styles: deltabilly, slide guitar blues, blues rock, delta southern rock, roots
Label: Deep Rush Records
Tracklist:
1. That's It 3:26
2. I Want to Go 4:09
3. Dreams Come Real 3:51
4. Stone Cold Man 4:12
5. Goin' Down South 3:43
6. Poplar Grove 3:48
7. All She Wrote 2:59
8. Nightclubbing 4:26
9. Shake Something Loose 3:39
10. I'll Die Trying 4:38 $
11. Nobody Knows 4:15
Members: Tom Gray - vocal, steel guitar, piano, dulcimer, Mark Johnson - guitar, Gina Leigh - vocal, Scott Callison - drums, Jon Schwenke - bass
Special guests: Vassar Clements - fiddle ("Stone Cold Man"), Mike Auldridge - Dobro ("All She Wrote")
Náhodné setkání dvou zakládajících členů DM Toma Graye a Marka Johnsona v Atlantě v Georgii počátkem tisíciletí, mělo vliv na pozdější vznik skupiny. Tom se snažil prodat dobro, které měl v kufru svého auta. Mark sice kytaru nekoupil, ale oba dva si vyměnili telefonní čísla a brzy se spolu opět setkali, sehráli se a začali spolu pravidelně hrát po klubech, kavárnách a barbecue jointech v okolí Atlanty. S pojmenováním kapely "Delta Moon" přišel Mark, když absolvoval pouť po stopách Muddy Waterse v okolí Clarksdale v Mississippi.
Kapela se rozrostla o další členy a poté co vyhrála na "International Blues Challenge 2003" v Memphisu, rošířila svá vystoupení na celé USA, Kanadu a nakonec i Evropu.
V hudbě DM se prolíná steel kytara Toma Graye s kytarou Marka Johnsona. Jejich double-slide style má zásluhu na tom, že hudba DM dýchá a žije. Kapela nezapře ve svém projevu vliv Petera Greena s jeho Splinter Group, Allman Brothers Bandu, Lynyrd Skynyrd a v neposlední řadě i odkaz delta blues. Sada obsahuje směs originálních a převzatých skladeb, z nichž "Goin' Down South" je melodií R.L. Burnsida a "Nightclubbing" je skvělá verze této písně Davida Bowieho a Iggy Popa. Skladby jsou pevně svázané oběma kytarami a spolu s pevnou přesnou rytmikou Scotta Callisona na bicí a Jona Schwenkeho na basu a úžasným vokálním výkonem Giny Leigh (škoda že dnes již Gina v sestavě DM nefiguruje) je výsledný produkt povýšen o několik pater výše. Je to moderní blues, hluboko zakořeněné v tradici.
Při jeho poslechu zapomenete na tlačítko "Přeskočit".
www.youtube.com/watch?v=YPDvAtJE84k
www.youtube.com/watch?v=AlwWKmCrJfY
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
BRIAN FRASER-Finger Pickin' Blues (2003)
Styles: folk-blues, acoustic blues, delta blues
Label: Black Market Music
Tracklist:
1. Dot Com - 2:27
2. Finger Pickin' Blues - 2:11
3. Highly Strung - 2:45
4. Half Way There - 2:23
5. The Ship Song - 5:02
6. Driftin' Blues - 3:44
7. Take My Time - 3:39
8. Every Game - 2:54
9. Well's Station - 4:03
10. Amazing Grace - 3:20
11. Blood On The Ducati - 3:06
12. Hat's Lament - 2:34
13. No One's Allowed - 2:53
14. Whispering Rain - 4:00
15. 10 O'clock Call - 2:57
16. Writers Curse - 2:07
Members: Brian Fraser-vocals, guitars, stompboat, tambourine, Ian (Washboard Sam) Phillips-washboard & backing vocals (track 4), Marisa (Red) Quigley-backing vocals (track 5, 16)
Brian Fraser je multi-oceněný umělec s více než 30 lety zkušeností v hudebním průmyslu. Jeho hektický hudební rozvrh zahrnuje trávení mnoha měsíců v roce cestováním jak po Austrálii, tak po ostatních kontinentech. Vystupuje sám nebo se svým "Brian Fraser Triem" na festivalech, v hospodách a klubech a všude tam má nespočet nadšených příznivců, kteří jsou unešeni jeho chlapáckým blues. Doma v Austrálii je držitelem nespočtu hudebních cen od "Alba roku", "Nejlepšího mužského umělce roku", "Nejlepšího australského bluesového bandu roku" a mnoha dalších ocenění.
Brian pochází z oblasti Geelong v australské Victorii a svoji hudební dráhu začínal jako zpěvák a kytarista s populární regionální bluesovou skupinou "Turning Blue". Natočil celken 7 alb, 3 s "Turning Blue", 3 sólová a jedno se svým triem. Má na svém kontě i jedno vydané DVD z roku 2009, kde s ním jako speciální host vystupuje Chris Finnen.
Jak napovídá název CD, toto Brianovo album je plné jak finger pickin' hraní, tak skvělé slide kytary a mužného vokální projevu. Texty jsou většinou o životních prožitcích hudebníka, který je stále na cestách, setkává se s mnoha novými lidmi a zažívá spoustu nových životních situací. Album obsahuje 13 původních Brianových písní, tři jsou převzaté. "Driftin' Blues" Charlese Browna s úžasnou Fraserovou slide kytarou, tradicionál "Amazing Grace" a Brianovu verzi skladby Nicka Cavea "The Ship Song".
Bylo pro mne těžké vybrat jedno ze 4 samostatných alb Briana Frasera. Jsou všechny stejně dobré. Obsahují totiž ten mnou již jednou zmiňovaný australský 'genius loci', který je možná pouze mým zdáním a přeludem, ale já to tak cítím.
www.youtube.com/watch?v=kn1JcljiCR8
www.youtube.com/watch?v=HEgYXsIg2b4
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
MOJO WORKINGS-Long Step (2015)
Styles: acoustic blues, electric blues, harmonica blues
Label: Mojo Workings
Tracklist:
1. Long Step
2. Find It Out
3. It Hurts Me Too
4. Sweet Little Cheater
5. Refuse
6. Pawn Shop
7. Done a Lot of Wrong Things
8. Everybody’s Talking
9. My Dog Hates You
10. I Got A Religion
11. Whiskey Stomp
12. Where’s My Rubber Alligator’s Tap
13. I Wanna Love You Too
14. See You On The Road Again
Members: Honfi Imre Olivér - vocals, guitar; Horváth János - vocals, guitar; Szabó Tamás - vocals, harmonica
plus na koncertech rozšířeni o: Pengő Csaba - vocals, bass & Mezőfi "Fifi" István - vocalc, drums, percussion
Pozoruhodné maďarské bluesové trio (občas kvintet), které vzniklo v roce 2011, vydalo letos na vlastní etiketě toto svoje druhé řadové album, které vám pěkně vleze pod kůži hned při poslechu první skladby. Se svým veskrze evropským pojetím blues si jistě podmaní spoustu bluesových příznivců a myslím, že právě nám tady v té naší české kotlině by mohl tento maďarský band být velmi blízký. Přátelsky působí i název skupiny, podle evergreenu, který proslavil především Muddy Waters. Převzatý materiál alba je velice různorodý, od J.J. Calea, Canned Heat, Johna Fogertyho přes Elmora Jamese, Boba Dylana až k melodii Freda Neila z filmu "Půlnoční kovboj". Na albu se navíc objeví i v Americe žijící úspěšný maďarský bluesový kytarista Little G. Weevil (Gábor Szűcs).
kapela se nebojí používal k obohacení svého soundu cigarbox, stompbox, diddley-bow, basovou harmoniku a často při zpěvu používají trojhlas. Velice tím svoji muziku zahušťují a činí ji barevnou.
Nezbývá než závidět našim bluesovým přátelům z Maďarska tutu výbornou bluesovou sešlost.
www.youtube.com/watch?v=NzOAoSRptSA
www.youtube.com/watch?v=zz5ptnvvGAw
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
HARRISON KENNEDY with COLIN LINDEN-This Is from Here (2015)
Styles: modern electric blues, soul blues, acoustic blues
Label: Electro-Fi Records (released 2014)
Tracklist:
1. Walkin' Or Ridin' (3:27)
2. Shake The Hand (4:16)
3. Falling Down (3:26)
4. Jimmy Lee (3:40)
5. Can't Let Go (4:12)
6. Friday Dream (3:06)
7. You, Me Or Us (4:14)
8. Crocodile Lies (2:45)
9. I've Got News For You (3:46)
10. Milk Cow Blues (2:40)
11. I Believe (3:34)
12. Judgement Day (1:35)
Members:
Harrison Kennedy - Vocals, harmonica, spoons, background vocals, Jesse O'Brien - Piano, organ, Werlitzer, Colin Linden - Guitar on tracks 1, 2, 4, Brian Griffith - Guitar on tracks 6, 7, 10, Chris Caddell - Guitar on tracks 3, 5, 8, 11, acoustic guitar on track 1, Gary Craig - Drums and percussion, John Dymond - Bass on tracks 1, 2, 4, 5, 6, 7, Terry Wilkens - Bass on tracks 8, 9, 10,Nick Blagona & Jesse O'Brien - additional percussion
Harrison Kennedy vystudoval anglický jazyk a chemii na McMaster a Brock University. Ale jeho vynikající pěvecké schopnosti upoutali pozornost a dostal v roce 1968 možnost se stát součástí popové supergroup “The Chairmen of the Board.” Ti vystupovali v mnoha renomovaných show hvězd jako byl Stevie Wonder, B.B. King, Funcadelic, James Brown čí Smokey Robinson. Zpívali i ve slavném 'Harlem's Apollo Theatre'.
Ale Kennedyho to táhlo zpět do Hamiltonu v kanadském Ontariu, kde předtím žil. Stále více tíhnul k lidové hudbě, hlavně country blues a začal hrát na kytaru a dal se i do psaní vlastní tvorby.
Teprve až ve svých 52 letech začal vydávat sólová alba, ale bohužel mu byla před několika lety diagnostikována rakovina. K radosti jeho příznivců toto těžké období zdárně překonal a vrátil se zpět do života plný nového elánu a energie. V jeho 72 letech by mu jeho věk málokdo hádal. Kennedy říká: "Musím se ještě tolik učit a tolik toho musím ještě udělat".
Od roku 2005, kdy vydal na značce "Black & Tan Records" své první sólové album s názvem "Voice + Story", je toto zbrusu nové album jeho osmým. Spojil se při jeho realizaci s renomovaným krajanem Colinem Lindenem, vyhlášeným bluesovým kytaristou a zpěvákem. Album obsahuje 12 písní především z dílny hráče na klávesy Jesse O´Briena a Kennedyho. Mezi tituly alba jsou některé vlastní aranže standardů jako třeba "Milk Cow Blues", "Fallind Down" a devátá skladba "I've Got News For You" je od Raye Alfreda, který ji v roce 1961 složil pro Raye Charlese.
Začátek alba se ubírá v komorním akustickém duchu, Lindenova výborná hra na dobro se prolíná s precizním pianem Jesse O'Briena. Tomu všemu kraluje zpěv černý jak krém na boty v podání Harrisona Kennedyho. Následné svižnější kousky, kdy vám nohy samy pod stolem pochodují v tanečním rytmu, se střídají s těmi pomalými a vy najednou máte chuť drapnout nejbližší buchtu a dát tanec. CD uzavírá akustické "I Believe" se skvělou Lindenovou slide kytarou a v poslední "Judgement Day" nás harmonika, klepání a zpěv Harrisona Kennedyho dovede na konec tohoto senzačního alba.
Harrison Kennedy zraje jako víno, toto album je jedním z jeho nejlepších, ne-li úplně nejlepší. Mohlo by posloužit jako vzor dynamického robustního propracovaného alba, pro mladé začínající bluesové muzikanty.
www.youtube.com/watch?v=5IETxjuvjww
www.youtube.com/watch?v=KDitoHTJzhI
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
SAVOY BROWN BLUES BAND-Shake Down (1967) vinyl, mono
Style: electric blues, blues rock, british blues
Label: Decca (1967)
Tracklist:
Side A
A1 I Ain't Superstitious
Written-By – Willie Dixon
A2 Let Me Love You Baby
Written-By – Willie Dixon
A3 Black Night
Written-By – Jessie Mae Robinson
A4 High Rise
Written-By – Beverly Bridge, Freddie King, Sonny Thompson
A5 Rock Me Baby
Written-By – B.B. King, Joe Josea
A6 I Smell Trouble
Written-By – D. Malone*
Side B
B1 Oh! Pretty Woman
Written-By – A. King*
B2 Little Girl
Written-By – Willie Dixon
B3 The Doormouse Rides The Rails
Written-By – Martin Stone (2)
B4 It's My Own Fault
Written-By – John Lee Hooker
B5 Shake'Em On Down
Arranged By – Bob Hall (3), Savoy Brown
Written-By – Trad.*
Members:
Bass Guitar – Ray Chappell
Drums – Leo Mannings
Guitar – Kim Simmonds, Martin Stone (2)
Piano – Bob Hall (3) (tracks: A1, B2, B5)
Vocals – Brice Portius
Savoy Brown, původně Savoy Brown Blues Band je britská bluesová skupina založená v roce 1965 v Battersea, South West a je jednou z perel britského bluesového boomu. Založil ji kytarista Kim Simmonds a harmonikář John O'Leary, po náhodném setkání na londýnské Soho v prodejně desek v roce 1965.
Součástí úplně první sestavy SB byl Kim Simmonds na kytaru, zpěvák Bryce Portius, klávesista Trevor Jeavons, basista Ray Chappell, bubeník Leo Manning a hráč na foukací harmoniku John O'Leary. Portius byl jedním z prvních černých bluesových hudebníků na britské bluesové scéně. Krátce po vzniku kapely Jeavonse vystřídal Bob Hall a na to odchází O'Leary. Nakones je angažován Martin Stone na kytaru. Tento line-up také nahrál toto debutové album "Shake Down". Produkoval ho známý Mike Vernon a Decca ho vydala pod názvem "Savoy Brown Blues Band-Shake Down".
Kapela pak měnila neustále sestavu a je tomu tak dodnes. Na všech nástrojových postech skupiny se za 50 let vystřídalo více jak 60 muzikantů. Otec zakladatel a hybatel kapely Kim Simmonds však setrvává až dodnes, kapela je totiž stále hudebně činná.
Deska obsahuje hlavně převzaté skladby z pera Willie Dixona, B.B. Kinga, John Lee Hookera a Alberta a Freddie Kinga. Pouze excelentní instrumentálka "Doormouse Rides the Rails" je z pera 2 kytaristy Martina Stona a je ukázkou prvotřídní souhry jeho a Simmondsovy kytary. Tato deska SB je dnes považována za britskou bluesovou klasiku. Je to tradiční bluesové album s několika hudebními vrcholy, kterými jsou Hookerův "It's All My Fault," tradicionál "Shake 'Em on Down," a opus Jessie Mae Robinson "Black Night".
Toto mono vydání alba z roku 1967 je sběratelským klenotem a je jejich fanoušky vyvažováno zlatem. Ironií je fakt, že tento debut Savoy Brown nikdy nevyšel v USA, i když šel objednat a poslat z Británie. Ale skoro se tam o něm nevědělo a tak první ve Státech vydané LP bylo až jejich druhé album "Getting to the Point" z roku 1968.
www.youtube.com/watch?v=Im1jX3f-130
www.youtube.com/watch?v=qf-XxVSCqMw&index=3&list=PLB3974B99524E0346www.
youtube.com/watch?v=qf-XxVSCqMw&index=3&list=PLB3974B99524E0346
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
KENT DuCHAINE and LEADBESSIE-Lookin Back (1993)
Styles: delta blues, slide guitar, country blues, acoustic blues
Label: Bayside Recording Studio (1993), CD Baby (2008)
Tracklist:
1 Can't Be Satisfied
2 Little Red Rooster
3 Preachin' Blues
4 St. James Infirmary
5 Travelin' Riverside
6 Trouble In Mind
7 Bukkas' Boogie
8 Crossroads
9 Boogieman
10 Come Into My Kitchen
11 Aberdeen Mississippi Blues
12 Walkin' Blues
13 Sweet Home Chicago
14 Shake Your Money Maker
Jistě jste si už podle výběru mnou inzerovaných alb všimli, že protěžuji akustickou formu blues, ale snad mi bude vámi odpuštěno. Nejinak je tomu i u Kenta DuChaina & Leadbessie a jeho 2 řadováho alba z roku 1993 "Lookin Back". Leadbessie není ani kapela, ani jméno ženy, ale Kent tak nazývá svoji 1934 National Steel Guitar, kterou vlastní od roku 1979 a má ji dodnes.
Kent DuChaine začal s hudbou, když ho v jeho 6-ti letech jeho otec učil hrát na ukulele. Ve 13 dostal první elektrickou kytaru a založil kapelu s kamarády ve svém rodném městě Wayzata v Minnesotě, hrající především pop na soukromých akcích a školách. Když si kdesi přečetl o Ericu Claptonovi, začal Kent zkoumat blues. Objevil desky Roberta Johnsona a byl ohromen a fascinován jeho hrou s bottleneckem, sjíždějícím po krku kytary. Kent zprvu používal nůž na máslo a když dokázal na kytaru s jeho pomocí konečně vyloudit onen kýžený klouzavý zvuk, ponořil se do bluesové hudby Roberta Johnsona, Muddy Waterse, Lightning Hopkinse, T-Bone Walkera, a Bukka Whitea naplno.
Kent se rychle naučil hrát na slide kytaru a brzy si vytvořil svůj vlastní divoký styl. V roce 1970 otevíral show pro jednoho ze svých hrdinů Bukka Whitea. Od 1972 - 1975 Kent působil ve Fabulous Thunderbirds Kima Wilsona. Fabulous Thunderbirds hráli po boku bluesových velikánů jako Fenton Robinson, Boogie Woogie Red, Luther Tucker, Hubert Sumlin a Eddie Burns. Pověst kapely rostla a Willie Dixon jí zařídil nahrávací smlouvu s Albertem Collinsem, John Lee Hookerem, Howlin' Wolfem a Margie Evens.
V roce 1989 spojil svoje síly s legendárním bluesmanem Johnny Shinesem. Cestovali spolu tři roky a uspořádali více než 200 vystoupení. V té době se podílel spolu se Shinesem a harmonikářem Snooky Pryorem na natáčení jejich společného alba "Back To the Country" a byl za to poctěn prestižní "WC Handy Award" za nejlepší bluesové album země. V roce 1991 'Smithsonian Institute' prokazoval poctu králi delta blues Robertu Johnsonovi a Kent a Johnny byli speciálně pozváni k vystoupení na "Roots Of Rhythm and Blues: A Tribute To Robert Johnson Era". To bylo zaznamenáno etiketou Sony / Columbia na albu a to nominováno na cenu Grammy. Kentovo a Johnnyho partnerství a přátelství bylo bohužel přerušeno, když Johnny Shines zemřel v dubnu roku 1992.
Od roku 1991 vydává Kent sólová alba. Toto CD obsahuje kompletně převzatý materiál, prezentovaný vyjímečným bluesovým hráčem, otřískaným více jak 70 zahraničními zájezdy, na kterých vypráví svým posluchačům příběhy o přátelství, lásce, zármutku a blues. Komunikuje s publikem, z nichž většina pak opouští jeho vystoupení s úsměvem a nevěřícným škrábáním na hlavě. Vypráví o historii blues, jeho velkých mužích a dokáže neuvěřitelně zapojit diváky do svého vystoupení. Někdy dokonce bývají při jeho vystoupeních k vidění slzy v očích těch, co pochopili. London Times jmenoval svého času koncerty DuChaina mezi pěti nejlepšími ve Velké Británii. Kent a Leadbessie mají fanoušky z celého světa a ti se nedočkavě ptají, kdy že už zase konečně vyjde to DuChainovo nové album.
www.youtube.com/watch?v=kdY9oQg1H0I
www.youtube.com/watch?v=KLQ0wAxhRWc
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
ST. MUD AVENUE-St. Mud Avenue (2015)
Styles: traditional stomp blues, blues jazz, old timey, jug & rag time
Label: St. Mud Avenue (2015)
Tracklist:
01. Rainy Day Rag (2:23)
02. Strange Kind Of Lovin' (2:14)
03. Six Feet Under (5:46)
04. Hipshake (4:51)
05. Free (3:59)
06. Up Above My Head (2:24)
07. You're Gonna Need Somebody On Your Bond (4:54)
08. Born In Mississippi (4:01)
09. I Want A Limousine (5:06)
10. Some Of These Days (3:26)
11. I'm So Lonesome I Could Cry (5:15)
12. Cannonball Rag (0:56)
Members: Stefano Ronchi – guitars, vocals, footdrums, Flavia Barbacetto – vocals, washboard, Fabio Kid Bommarito – harp, Stefano Cabrera – cello, Pietro Martinelli – doublebass
Italská kapela z Janova "St. Mud Avenue" byla založena jako duo v roce 2013 kytaristou Stefanem Ronchim a hráčem na foukací harmoniku Fabio Kid Bommaritem. Hlavním záměrem bylo, a stále je, kombinovat vlastní aranžmá klasických bluesových melodií s jazykem staré hudby. V roce 2014 se kapela proto stala velmi zvláštním kvintetem, kde se tradiční zvuky z Mississippi (footdrums, resophonická kytara a harmonika) snoubí s jazykem violoncella a kontrabasu. Debut kvintetu se konal v červnu 2014 na prestižní scéně italského "The International Blues Challenge" (IBC), kde "St. Mud Avenue" dobyli druhé místo. Následně začali pracovat na vzniku tohoto jejich prvního alba, které vyšlo v lednu 2015 na jejich vlastní etiketě.
Dva hlavní protagonisté mají zkušenosti z různých zavedených hudebních formací usazených na italské hudební scéně, jako "Gnu Quartet, Zibba a Almalibre, Blue Dolls" a mnoho dalších. Zejména Stefano Ronchi má navíc vlastní mezinárodní zkušenosti z hraní chicagského blues s Billy Branchem, Lurrie Bellem a Jamesem Wheelerem. Dnes jsou členové "St. Mud Avenue" oddáni starým mistrům z Mississippi, které se snaží s vášní a respektem k tradici venkovského blues přetransformovat do svého výrazu, aniž by nějak narušili poselství jejich písní. Mezi hlavní vlivy kapely patří Blind Blake, Mississippi John Hurt, Blind Lemon Jefferson, Rev. Blind Willie Johnson, John Lee Hooker, Robert Johnson, Slim Harpo nebo Robert Belfour. Použitím nožního bubnu, valchy, harmoniky a kytary se snaží dosáhnout svojí konkrétní představy o zvuku a rytmu, který byl charakteristický pro zaplivané juke jointy Mississippi 50 tých let. Neostýchají se ani kufrů, palet a sudů při dialogu s violoncelem a kontrabasem. Výsledkem jsou neotřelé skladby v hypnotickém rytmu tak typickém pro tradici tohoto stylu, ozvláštněné navíc o klasické nástroje.
www.youtube.com/watch?v=427E5RIUR0c
www.youtube.com/watch?v=o6mv5ORaOOc
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
MICK ABRAHAMS-The Best Of Aby Vol. 2 (2002/reissue 2015)
Styles: electric blues, blues standards, british blues
Label: Gonzo (reissue)
Tracklist:
01. Driftin' Blues (4:18)
02. Slow Down (4:24)
03. Goin' Down Slow (4:12)
04. Lies (4:49)
05. Do-Re-Mi (3:34)
06. Stormy Monday (6:33)
07. Trouble In Mind (3:04)
08. How Can A Poor Man (5:06)
09. Leavin' Home (4:36)
10. Road Roller (3:24)
11. Jesus On The Mainline (3:47)
12. Long Tall Sally (2:06)
Members: Mick Abrahams - Guitar, slide guitar, vocals
Plus varying combinations of the following: Nick Payne - Saxes and Harmonica, Nick Pentelow - Saxes, Mick Parker - Keyboards and Accordion, Clive Bunker - Drums, Paul Burgess - Drums, Graham Walker - Drums, Steve Rodford - Drums, Andy Pyle - Bass, Bob Skeat - Bass, Jim Rodford - Bass, Big George Webley - Bass, Dave Bronze - Bass, Jackie Challoner - Vocals, backing vocals, Sharon Watson - Vocals, backing vocals, Tracy Graham - Backing vocals, Nigel Williams - Drums
O tomto pánovi jsme již na těchto stránkách mluvili, a to v souvislosti s prvním albem Jethro Tull "This Was". Michael Timothyho "Mick" Abrahams (narozen 07.4.1943, Luton, Bedfordshire, Anglie) je kytarista a zakládající člen Jethro Tull a leader pozdějších Blodwyn Pig. Vydal spoustu alb, ať s Blodwyn Pig, či sólových a vždy se snažil zůstávat věrný blues.
Když vznikaly v polovině šedesátých let Tull, nebyla to vůbec kapela muže stojícího s flétnou na jedné noze, ale jedinečná naděje britského bluesového boomu. Že se věci vyvinuly jinak je také důvod, proč Abrahams od Tull odešel a nahradil ho Martin Barre. Chtěl hrát jen blues, a to mu nebylo dále umožněno.
Abrahams utrpěl infarkt v listopadu 2009, ze kterého se těžce zotavoval. V dubnu 2010 se na jeho webových stránkách ukázala zpráva, že trpí Ménierovou nemocí, která by mu zabránila v práci minimálně další rok. V prosinci 2013 vyšla zpráva s odkazem na jeho přetrvávající zdravotní problémy a zmínka, že doufá ve vydání nového alba v roce 2014. Bohužel jsme se dočkali pouze několika výběrů.
V průběhu let Abrahams vydal řadu sólových alb, ponořený v blues, které jak mysticky uváděl, mu bylo předáno samotným Robertem Johnsonem. Mickovi je teď více jak 70, a jak jsme zmínili výše, netěší se nejlepšímu zdraví, ale stále má srdce bluesmana a je nositelem pozoruhodného muzikantství. O tom svědčí tato sbírka některých Mickových oblíbených písní, tak jak se objevovaly na jeho živých koncertech a nahrávkách za posledních 16 let, a představuje sestavu 'The Mick Abrahams Bandu', většinou z roku 2002. Jsou to bluesové standardy, jemná blues, blues country, a dokonce i několik starých rockových pecek.
www.youtube.com/watch?v=qi7SO1sckl0
www.youtube.com/watch?v=hZlPpV6nB-U
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
THE GENERAL (GYPSY CARNS)-Beale Street Swing (2000)
Styles: delta blues, christian music, slide guitar
Label: Label: Nightfly Music
Tracklist:
1 Beale Street Swing
2 Cut My Wind
3 Sky Blues
4 End of the Age
5 Ezekiel a Watchman
6 Satan Don't Pay My Bills
7 Mean Mistreatin' Man
8 God Don't Never Change
9 Grandfathers' Lament
10 Kirra Leialani
11 Heaven's Cryin'
"The General" aka Gypsy Carns (The Blues Preachers) je ten, kterého toužím vidět naživo snad nejvíc.
S pomocí delta blues, přidáním směsi autentické americké hudby, v kombinaci s jeho mesiánskými sděleními, vzniká unikátní směs, ze které je uhněteno toto CD. Navíc je toto vše ještě podpořeno jeho obrovským elánem a odhodláním sdělovat lidem podstatné skutečnosti. To také dokládá prostřednictvím svých silných živých vystoupení. Jeho one-man band obnáší dvanáctistrunné dobro, harmoniku, stompbox kombinovaný s tamburínou, buben a navíc má na kotnících připnuty pásky s rolničkami. To je umocněno ještě jeho dynamickým chraplavým hlasem. Když ho slyšíte, věříte všemu o čem zpívá, ať se jedná o jeho zážitky na trati, komentuje-li politické dění a hlavně, když jde o písně spojené s duchovním či metafyzickým obsahem. Tady dává všem na odiv svou hlubokou víru v Boha.
V roce 2008 vedle mnoha jiných ocenění která kdy získal byl vyhlášen jako “Christian Blues Artist of the Year” na "Momentum Awards" v americkém Franklinu, Tennessee.
Když vyšlo toto album 26. září 2000, navíc podpořené ještě vysíláním písní z tohoto alba v 39 zemích světa, získalo okamžitě obrovské množství obdivovatelů.
Carns okouzlil tímto albem posluchače jak ve Spojených Státech, tak v Japonsku, Francii, Anglii, Německu, Itálii, Nizozemsku, Izraeli a Brazílii.
Se svým one-man bandem jako by byl předurčen k pouličnímu hraní na jedné z posvátných ulic všech bluesmanů "Beale Street" v Memphisu.
Název alba to naznačuje. Materiál na albu je až na 2 skladby původní. V "God Don't Never Change" je cítit Carnsův obdiv k Blind Willie Johnsonovi, v titulní "Beale Street Swing" zase k Bukka Whiteovi.
Carns vydal mnoho alb, ať před či po "Beale Street Swing" a ač jsou výborná, kvality inzerovaného nedosahuje bohužel už ani jedno z nich.
Bluesový kazatel General Gypsy Carns nás ohromí, když se na albu "Beale Street Swing" bez kopírování jakýchkoli jiných vlivů, setkáme na jedné straně s Ježíšem Kristem, Duchem svatým a ďáblem a na straně druhé s Howlin' Wolfem , Blind Willie Johnsonem, Leadbellym a Bukka Whitem. Fascinující zážitek.
www.youtube.com/watch?v=Oez-hAYKfPc
www.youtube.com/watch?v=kjr_kuCg9Eg
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
HOWARD "GUITAR" LUEDTKE-Alone With The Blues (2006)
Styles: acoustic blues, delta style, slide guitar
Label: False Dog (2006)
Tracklist:
01. Walkin' Blues
02. Sugar Mama
03. I'm in the Mood
04. Terraplane Blues
05. Nasty Boogie Woogie
06. Key to the Highway
07. Cypress Grove Blues
08. Just Look at the People
09. Bullfrog Blues
10. No More Troubles Now
11. I Gotta Find My Baby
12. Meanest Gal I Know
13. Home in the Woods
14. I'm Gonna Leave This Town
Howard Luedtke známý jako Howard "Guitar" Luedtke, je americký bluesový kytarista, zpěvák, skladatel a hudebník. Narodil se před více jak padesáti lety v Chippewa Falls ve Wisconsinu. Luedtke je považován za jednoho z nejlepších slide kytaristů na americkém středozápadě. Řadí se k takovým esům bottlenecku jako Mississippi Fred McDowell, Roy Rogers, John Campbell nebo Kent DuChaine. Howard hraje na kytaru od roku 1964. "Vyrostl jsem na Beatles, Hendrixovi a Stounech," říká Luedtke. "Pak v '69 nebo '70 jsem byl poprvé vystaven klasickému blues a byl jsem fascinován." Tím bylo o jeho budoucím osudu rozhodnuto. Počátkem 70 tých let Howard hrál v různých kapelách z oblasti Wisconsinu, než v roce 1982 založil svou vlastní kapelu s názvem 'Blue Max'. S ní vystupuje již dvě desetiletí. Luedtke s kapelou interpretuje nejčastěji bluesový materiál Johnny Wintera, Johna Lee Hookera a Willie Dixona většinou v bluesrockové podobě. Stihne ročně kolem 150 sólo i společných vystoupení se svojí kapelou. Howard zcestoval celý Středozápad a kus Evropy. Jeho power-trio, kde hraje od roku 1987 i jeho manželka Deb Klossner na basu bývá často při nahrávání alb a vystoupeních doplňován o široký sortiment bubeníků. V průběhu let se Howard "Guitar" Luedtke & Blue Max otevřel pro spolupráci takovým jménům jako Johnny Winter, Hubert Sumlin, Tinsley Ellis, Koko Taylor, Jeff Healey a Lonnie Brooks.
Avšak toto 4 řadové album je čistě sólový akustický projekt Luedtkeho. Akustická strana Howarda "Guitar" Luedtkeho jsou jeho oblíbené klasické bluesové melodie, spolu s několika jeho vlastními kousky. Na albu uslyšíme akustické verze písní například Roberta Johnsona, Willie Dixona, Canned Heat a dalších. Střídá několik různých kytar a předvedená blues halí do emotivního oparu své brilantní kytarové techniky. Styl jeho hry vychází dle jeho slov z jeho idolu Johnny Wintera, ale lze v ní vypozorovat i mnoho dalších vlivů.
Ten kdo miluje akustické blues tak jako já, tomu nezbývá než aby si náležitě vychutnal toto nádherné album. Nechtˇvás houpavý zvuk slide kytary Howarda "Guitar" Luedtkeho při interpretaci jeho oblíbených bluesových klasiků z Delty na chvíli přenese do starých dobrých časů.
www.youtube.com/watch?v=4g8MW8w_bdM
www.youtube.com/watch?v=rP-N9OKHaV0
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
5 $ RED-Moving Day (2015)
Styles: acoustic & electric blues, chicago blues
Label: 9 Lives Records (2013)
Tracklist:
01. You Got To Move (3:47)
02. Flycatcher (4:11)
03. King's Hollow (5:55)
04. Red Lipstick (5:58)
05. Bad Dog (6:00)
06. Snakes (5:01)
07. My River Song (4:58)
08. I Ain't Country Blues (5:23)
09. Crying Over You (4:34)
10. What Would You Have Me To Do (4:48)
Jammers include Karen Combs- vocals and gtr, Mark "the harp" Cabell- harp, Mike Lyzenga- gtr, Sammy Mendez-Torres drums, Jeremy Walters-gtr, Jerry Lee Brooks- gtr, Jim Rumbaugh- bass
All-stars jam z roku 2013, pořádaný 'Huntington Blues Society' z klubu 'The V Club Night', v Huntingtonu, West Virginia. Toto hudební setkávání je pořádáno pravidelně každou třetí středu v měsíci 'Huntington Blues Society', která je pobočkou 'West Virginia Blues Society'. Toto volné seskupení muzikantů si říká "5 $ Red". Hlavní protagonistka a organizátorka těchto jamů Karen Combs (kytara, zpěv), je zároveň vice-presidentkou 'HBS'. Ta vznikla v roce 2013 jako otevřené sdružení hudebníků a fanoušků v této oblasti Západní Virginie. Mise byla jednoduchá. Podporovat místní bluesové bandy a pořádat i další akce, jako soutěže bluesových kapel a organizace jejich vystoupení.
Toto pravidelné hudební sessions "5 $ Red" si získalo mezi fanoušky takovou popularitu, že ani všichni nebývají vpuštěni na jejich vystoupení v klubu, protože by se tam prostě nevešli. Zákonitě se tak zrodil nápad vydat toto album, aby se jejich hudba dostala více mezi posluchače.
CD je souborem akustických i elektrických blues, začínající vynikajícím podáním "You Got To Move" Mississippi Fred McDowella, se skvělou slide kytarou a mečivým zpěvem Karen Combs. Album pokračuje několika výbornými poklidnými elektrickými blues, s výbornou harmonikou Marka Cabella. Pátá "Bad Dog" se odvíjí ve stylu chicagského blues s kytarovými vyhrávkami sygnifikantně rámujícími tento bluesový styl. Okamžitě nás chytne houpavé boogie "I Ain't Country Blues", opět s dominantní harmonikou a téměř mužským projevem Karen. Poslední folk bluesová "What Would You Have Me To Do" nás nenásilně doprovodí ke konci tohoto alba.
S pocitem hraničícím s jistotou si myslím, že asi málokdo v Evropě zná toto skvělé lokální seskupení muzikantů ze Zápaní Virginie, ale o to více je patrné kolik a jak mnoho kvalitních bluesových bandů se ve Státech nachází. Ono blues není jenom o těch velkých, zavedených bluesových star, které zná celý bluesový svět, ale i o stejně kvalitních "těch co je zná málokdo". Ne každý má to štěstí se prosadit na vrchol, ale pokud ti "méně šťastní" mají radost ze svého hraní a fanoušci zase z poslechu jejich hudby, pak je myslím všechno tak jak má být.
www.youtube.com/watch?v=NdE4C5JEb0o
www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=S0dr1oQsptg
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
STRINGBEAN-Boardwalk Social Club (2014)
Styles: modern electric blues, country rock, blues reggae, blues rock, zydeco
Label: Blues Leaf Records (2014)
Tracklist:
01. Gravity (2:51)
02. Herbman (6:47)
03. Time To Go (2:43)
04. Luck Runs Out (4:21)
05. Ramshackle Reggae (4:35)
06. Someday Baby (3:17)
07. You're So Nice (3:36)
08. Only Human (4:54)
09. Sunshine Angel (2:39)
10. Lets Take A Walk (1:55)
11. Oh John (4:37)
12. Mean Red Spider (4:58)
13. Strengthen Me (3:24)
14. Wrong Turn (3:52)
Kenny ‘Stringbean’ Sorensen, jeho spoluhráči z kapely a armáda jejich fanoušků slaví vydání šestého alba bandu na etiketě 'Ocean Township', která je součástí labelu 'BluesLeaf Records'. Alba nazvaného jednoduše “Stringbean’s Boardwalk Social Club" (Stringbeanův Boardwalk Social Club). Kapela vás vezme na výlet napříč žánrem blues, country, zydeco, rocku a kdoví čeho ještě.
Hlavní protagonista, umělec, performer, zpěvák, harmonikář, kytarista a skladatel Kenny Sorensen je předním bluesmanem v oblasti Jersey Shore. Je věrný svým hudebním kořenům, ponořen převážně v blues, ale náklonosti k jiným žánrům se nebrání. Texty jsou především o létě, koupání a slunci, protože Asbury Park leží na pobřeží Atlantského oceánu.
Stringbean and The Stalkers jsou nedílnou součástí bluesové scény Asbury Parku, NJ, vždyť spolu působí už více jak 15 let. Kapela vystupuje každý týden v pondělí venku na promenádě před 'Asbury Park Yacht Clubem'. Na těchto večerech nabízí svým fanouškům a návštěvníkům města možnost shlédnout jejich jedinečnou směs blues, reggae a roots music. Při jejich jamech můžete vidět vystupovat spolu s nimi živě i některého z mnoha legendárních bluesových hráčů této oblasti, jako je například Sonny Kenn, Billy Hector a další.
V sestavě z natáčení tohoto posledního alba doprovázeli v nedávné době i legendárního kytaristu Huberta Sumlina na jeho nezapomenutelných hudebních show.
Album "Stringbean's Boardwalk Social Club" se natáčelo v Asbury Parku v 'Lakehouse Recording Studios' Jona Leidersdorfa. Leží na ostrově jezera Lake Avenue. Studio je vyzdobeno psychedelickými abstraktními malbami místního umělce Pata Schiavina a jeden z jeho obrazů je na titulní straně obalu tohoto CD. Kapela točila ve složení: Kenny 'Stringbean' Sorensen - vocal, harmonica, acoustic & electric guitar, Sim Cain - drums, Dan Mulvey - stand-up bass, Joe Murphy - guitar & guest on the album: Billy Hector - guitar, Sonny Kenn - guitar and area drummer-singer-impresario Vini Lopez.
Stringbean je pravý bluesman. Dělá muziku nenásilně a přirozeně a dělá to velmi dobře. Hra na kytaru a harmoniku není snadný úkol, ale on to dělá celý život a dělá to bez námahy. Stringbean je také nadaný skladatel. To posluchač záhy zjistí i při poslechu tohoto posledního CD.
Hubert Sumlin Sorensenovi jednou řekl: "Ty máš tady na sobě ale skvělé oblečení". Neměl tím však na mysli jeho oblečení, mluvil o Stringbeanově kapele. Bubeník Sim Cain je hvězda nístroje s jeho vlastním nezaměnitelným jedinečným stylem, Dan Mulvey na stand-up basu skvěle spojuje dohromady rytmickou sekci a Joe “Mood Swing” Murphy předvádí sebejistou výbornou práci u druhé kytary. A leader kapely je třešničkou na dortu tohoto alba. Celek respektuje bluesovou tradici, ale ne za každou cenu. Štítky, kategorie a škatulky odpadnou a zbude pouze svobodné hraní tak, jak to cítí tato výborná americká kapela.
Pokud budete mít šanci je někdy vidět hrát, buďte připraveni, že vás svým projevem nadchnou. Pokud ne, a to je pravděpodobnější, pusťte si je stejně jako já na této, nebo jakékoli jejich předchozí desce.
www.youtube.com/watch?v=rvCpPk0ICOc
www.youtube.com/watch?v=bjWQnPlDVys
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
DOUG MacLEOD-Exactly Like This (2015)
Styles: acoustic blues, country blues, delta blues, roots
Label: Reference Recordings
Tracklist:
01. Rock It Till the Cows Come Home (4:11)
02. Too Many Misses For Me (5:17)
03. Find Your Right Mind (5:28)
04. Ain’t It Rough? (5:49)
05. Vanetta (4:25)
06. Serious Doin’ Woman (7:04)
07. Ridge Runner (4:14)
08. New Morning Road (4:04)
09. Raylene (3:34)
10. Heaven’s the Only Place (6:40)
11. You Got It Good (And That Ain’t Bad) (4:51)
Featured Artists: Doug MacLeod: guitar, vocals, Denny Croy: acoustic bass, Jimi Bott: drums,percussion, washboard, Mike Thompson: piano
Vítěz Blues Music Awards 2014 v kategorii ‘Best Acoustic Artist’ a ‘Best Acoustic Album’ Doug MacLeod, je jedinečný bílý bluesman s oduševnělým hlasem a brilantní hrou na kytaru, který zpívá a hraje v akustické podobě především své původní písně a vkládá do nich svoje životní prožitky a zkušenosti a je to na nich setsakramentsky poznat. Doug o tomto albu prohlásil, že je poctou různým hudebním vlivům a lidem, kteří na něj umělecky měli vliv, jako je Louis Jordan, Tony Joe White, Wes Montgomery, Jerry Reed, John Lee Hooker, Duke Ellington a jeho první učitel Ernest Banks s jeho country blues. 11 původních zvukově vybroušených skladeb, má na svědomí zvukový inženýr Keith Johnson, ověnčený cenou Grammy za nejlepší zvuk. Natáčelo se ve "Skywalker Sound Studios" v Marin County, CA.
Není vůbec třeba rozebírat jednotlivé tituly. Z hudby MacLeoda čiší ryzí člověčenství, přetavené do sofistikovaně vystavěných písní tohoto alba. Jako by se před posluchačem odvíjel MacLeodův život od chvíle, co jako dítě večer slýchával ve své dětské postýlce, jak k němu doléhají ze sousedství písně Louise Jordana, až po svoji zralost, kdy jako zpěvák / skladatel / vypravěč a kytarista objíždí neúnavně jako trubadúr celou Ameriku a ostatní kontinenty a jako jeden z mála v tomto žánru interpretuje, skoro bezvýhradně, svůj materiál.
Možná že ho někdy potkáte jak vás míjí ve svém autě s kufrem plným krásné muziky. A třeba tomu tak již bylo, čeští bluesoví fans totiž měli to štěstí ho několikrát vidět i u nás.
Toto CD stejně tak, jako i předešlá MacLeodova alba jsou "Genuine Original Acoustic Music" v té nejlepší možné podobě.
www.youtube.com/watch?v=LWoTC-Zrmn4
www.youtube.com/watch?v=3cDJXHDleD0
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LUCKY 3 BAND-Howl ! (2014)
Styles: Chicago modern electric blues, rockin' blues
Label: Lucky 3 Records
Lucky 3 Band are: Frank Raven - harp, Jim Desmond - vocal, Jay O'Rourke - guitar
and Preson Graves - backing vocal
Tracklist:
01. Maxwell Street Blues (2:50)
02. Junkyard (4:31)
03. Boogaloo Test (2:25)
04. Too Much Funky Business (3:44)
05. So Alone (4:04)
06. Who's Hoodooin' Who? (2:49)
07. Old Dog (4:06)
08. Midnight On the Highway (4:57)
09. Wind Howlin' Blues (4:22)
10. Shakin' All Over (3:41)
11. Hoodoo Man Blues (5:00)
12. Too Much Alcohol (3:36)
13. I'm a Man (4:05)
Trio z Chicaga vydalo toto CD v roce 2014 na vlastní značce, stejně tak jako nejnovější EP "Blues Time" vydané 2015 rovněž vlastním nákladem. Toto recenzované album obsahuje 13 písní odvážného tvrdého nekompromisního blues, s výbornými vokály, harmonikou a kytarou ústřední trojice. Nahrávalo se v O'Rourkově studiu "Jay's Garage", v chicagské čtvrti North Side. Desmond se při zpěvu doslova svléká z kůže, bodejť ne když v Chicagu působí od 60 tých let a zpíval tady s kdekým, což zrovna v Chicagu není až tak těžké, za předpokladu že něco umíte. Všichni protagonisté působí dlouhá léta v Chicagu v různých, převážně bluesových seskupeních a hráli tady po klubech a hospodách s nejednou hvězdou (Jerry Portnoy, Carey Bell a další).
Raven je veterán chicagské bluesové scény a působil v seskupeních "Slamin' Watusis, The Blue Watusis, The Frank Raven Band nebo Raven Desmond Songs". Později po boku zpěváka Jim Desmonda vystupovali v takzvaném Blue Monday Sessions v klubu Buddy Guy's Legends, kde si zahráli s Lefty Dizzem a Buddy Guyem. Vystupoval také jako hostující sólista se skupinami "The Insiders”, “The Juleps”, “Pat Hall & The Fat Guys”, Iggy Yokam a “Prong”.
Desmond začal zpívat v 60 tých letech pod vlivem Beatles a přes množství stylů se dostal k blues, které je mu nejbližší. Hrál na harmoniku a zpíval v 70 tých letech s "Bionic Blues Bandem", Markem Hannonem, Jimmy Johnsonem, v letech 9o tých pak v "The Blue Watusis". Je skvělým skladatelem a vystupoval i v několika filmech.
O'Rourke přišel do Chicaga v roce 1977. Je vyhledávaným zvukovým inženýrem. Byl zaměstnán ve významných vydávacích společnostech (Alligator Rec, Epic Rec...). Dělal například s Warenem Zevonem a Ianem Hunterem na jejich albech.
"HOWL" vznikal během roku 2013 ve výše zmíněném studiu "Jay's Garage". 8 po sobě jdoucích skladeb je původních, 5 živých převzatých.
Úvodní "Maxwell Street Blues" s výborným Ravenovým riffem na harmoniku, hrubým zpěvem Desmonda a slide kytarou O'Rourka posluchače rázem vrhne na 'Maxwell Street', kde můžete koupit na co si vzpomenete a poslouchat při tom náramnou muziku. V "Junkyard" slyšíme otázky a odpovědi mezi harmonikou a zpěvákem. "Boogaloo Test" je pěkný funky kousek. V následných 4 titulech se míchá funky a voodoo nálada s New Orleans feelingem a slow tempem a dávají vyniknout výborné harmonice a zpěvu. V sedmé "Old Dog" o sobě Desmond prohlašuje, že je starým osamělým vlkem co se plaví na jachtě, věnuje se malování, avšak ještě nepatří do starého železa, neboť má v zásobě spoustu nových triků. Poslední původní 8 skladba "Midnight On the Highway" je skvělá akustická záležitost s nervní harmonikou a výbornou slide kytarou O'Rourka.
Další sada pěti písní je live z klubu "Space" kytaristy Dave Spectera v Evanstonu, IL. Jsou to verze Honeyboy Edwardse, Junior Wellse, J.B. Hutta a Ellise McDaniela.
Jestli máte rádi staré Chicago blues v novém kabátě, navíc s původními skvělými písněmi, které si říkají o nesmrtelnost, pak budete tímto CD nadšeni.
www.youtube.com/watch?v=cB7ZQLFRcks
www.youtube.com/watch?v=ObgHrsoDJeM
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
DARRELL NULISCH-One Night In Boston (2015)
Styles: modern electric blues, jazzy blues, live
Label: Darrell Nulisch
Tracklist:
01. The Warm Up (7:05)
02. Love At First Sight (5:58)
03. Morning Train (5:25)
04. Announcement (0:23)
05. Humbuggin Me (3:54)
06. After All (4:55)
07. Pouring Water On A Drowning Man (5:33)
08. No Use Crying (4:49)
09. Lonely Man (3:31)
10. Love Attack (6:50)
11. I'm Gonna Tear Your Playhouse Down (5:46)
12. Dead Love (4:02)
13. What Have I Done Wrong (7:11)
Darrella Nulische si můžeme vybavit z formace Jamese Cottona, kde byl v posledních 20 letech hlavním zpěvákem. Nulisch mimo to vydal celou řadu prvotřídních sólových alb. "One Night In Boston" je jeho osmé samostatné album v pořadí a první živé za svou plodnou kariéru. 35 let se Nulisch objevuje na bluesové scéně. V začátcích to byla spolupráce s Texasanem Ansonem Funderburghem and The Rockets, která započala v roce 1981. S ním pak vydal jako zpěvák 2 alba. Působil u Ronnie Earla, Huberta Sumlina, Hash Browna, Otise Granda a mnoha dalších.
K realizaci tohoto živého alba si Nulisch přizval partu skvostných bluesových veteránů, bubeníka Marka Texiaru, basáka Marty Balloua, skvělého Dave Limina na Hammond B3 organ. Monster Mike Welch a Sugar Ray and The Bluetones plní kytarové povinnostii a k jejich účasti není co dodávat.
Úvodní instrumentálka "The Warm Up" je výborné jazzy blues, kde se blues mísí spolu s jazzem. Následná "Love at First Sight" je pěkně našláplé texaské shuffle se vším všudy. "Morning Train" je věcí, ve které by spousta interpretů mohla působit trapně, ale Darrell ji zvládá s neuvěřitelnou noblesou.
V "Humbuggin Me" se Nulisch předvede jako vkusný hráč na foukací harmoniku. "After All" je slow blues se skvělými Hammondy a umírněným Welchovým sólem.
Celé album výborně těží z bohaté bluesové studnice, má proto všechny předpoklady, díky skvělému obsazení. Album se může pyšnit výborným zvukem, přestože je live. Bylo natočeno koncem loňského roku v malých klubech a lze jen doufat, že Darrella Nulische s tímto repertoárem a obsazením bude možno vidět i v létě na některém z bluesových festivalů.
www.youtube.com/watch?v=A0Uq3MnBA0U
www.youtube.com/watch?v=T9wdeMX2vfY
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
MIDNIGHT BLUES-Tattoos and Whiskey (2015)
Styles: blues rock, heavy blues, boogie rock
Label: 02/02/2015 on © Midnight Blues
Tracklist:
01. Riverside (3:37)
02. Muddy Water (5:26)
03. Graceland (4:58)
04. Burning Love (4:33)
05. Hey Hey (4:14)
06. Holy Water (3:38)
07. Cadillacman (4:37)
08. Hall Of Shame (6:03)
09. Texas Blues (3:51)
10. Guitar Solo And Medley (3:38)
11. I Can Jive (3:51)
12. I Hear You Knocking (2:55)
Personel:
Peter Domtorp (vocals, guitar)
Carsten Olsen (bass, vocals)
Soren Berlev (drums, vocals)
& guest Poul Martin (guitar)
Dánské heavy bluesové trio z Kodaně které vzniklo v roce 1994, tehdy ještě jako kvartet. Jejich repertoár tvořilo 10 převzatých skladeb, ale nadále svůj setlist rozšiřovali a vystupovali, kde to jen šlo. Na svatbách, party, hospodách, klubech a vystoupili i na několika dánských festivalech. V roce 1999 se 2 ze členů rozhodli kapelu opustit. Zůstali Peter Domtorp a Carsten Olsen. Získali do svých služeb nového bubeníka Sorena Berleva, bývalého člena dánských rockových "Gasolin". V té době už byli synonymem energického boogie rocku.
Toto 5 řadové album se odvíjí v intencích alb předchozích. 12 původních hard bluesových skladeb, srovnatelných s projevem Leslie Westa či Pata Traverse. High voltage blues pro ty, kteří mají rádi blues podané v té nejtvrdší poloze.
www.youtube.com/watch?v=XbxUxtry328
www.youtube.com/watch?v=iAiekDpzCoQ
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
OFF THE GRID-A Lonely Soul (2015)
Styles: blues rock, modern electric blues, ballads, acoustic blues
Label: Streetlife Records (březen 2015)
Tracklist:
01. A Lonely Soul A Restless Heart (4:29)
02. Maybe There's Someone (4:05)
03. This Ring (6:10)
04. Someday I Know (4:18)
05. So Little Do You Know (6:12)
06. Because I Found The Blues (3:16)
07. I Was Written In Your Eyes (4:12)
08. The Banker (2:47)
09. Will You Go With Me (4:14)
10. I Need A Drink (3:47)
Members:
Silvio Souren / drums / vocals, Rob Jeukens / harp, Paul Hendrix / bass, Gordon Smith / slide guitar, guitar, vocals, Ben Berendsen /guitar / vocals
Bluesová skupina z jihoholandského Heerlenu existuje od roku 2012 a toto je její první album. Rob Jeukens a Silvio Souren hráli v holandské kapele "Boozin' Blues", Gordon Smith je Angličan a působil s bubeníkem a zpěvákem Genesis Philem Collinsem v britských "Flaming Youth". Ben Berendsen byl kytarista, skladatela zpěvák ve "Full Flavor". Hudba kapely se skládá skoro bezvýhradně z jejich vlastních práci, které napsal Gordon Smith a Ben Berendsen a je v ní obsaženo množství různých stylů. Od blues, balad, přes rock a akustické blues třeba až k jazzovým názvukům. OFF THE GRIND si zakládají na tom, že nehrají žádné přebrané skladby, vše je původní materiál, a tak tomu je i na tomto albu. Výsledný produkt je příjemné elektrické blues s bluesrockovými ambicemi. Sehranost OFF THE GRIND je skvělá, je vidět, že všichni zúčastnění mají dlouholetou hudební praxi v předešlých seskupeních. Je to typicky evropské blues, vycházející z bohaté tradice holandských bluesových kapel minulosti a že jich nebylo málo.
www.youtube.com/watch?v=VzD-r9LEabI
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ALABAMA BLUES PROJECT-The Blues (2014)
Styles: modern electric blues
Label: Countdown Media
Tracklist:
01. Theme From Roseanne (3:44)
02. God Bless The Child (3:17)
03. Hey Bartender (2:43)
04. You Can't Sit Down (2:34)
05. I'm A Man (2:44)
06. Bad To The Bone (4:22)
07. I Got A Woman (2:59)
08. Never On A Blues Day (6:36)
09. Blues For Berkley Street People (3:16)
10. The Thrill Is Gone (4:02)
11. Still Got The Blues (4:15)
12. Smuggler's Blues (3:52)
13. I Put A Spell On You (3:22)
14. Boom Boom (3:21)
15. Honky Tonk (Part 1) (3:37)
16. You Gotta Move (5:10)
Začátky ABP se datují do roku 1995, kdy 2 bluesoví hudebníci Debbie Bond a Michael McCracken zrealizovali CD s názvem "Moody Blues Swamp" s nahrávkami regionálních bluesových veteránů Little Whitta a Big Boa. Po vydání následovalo evropské turné na jaře téhož roku. V roce 1998 institut ABP založil první bluesový vzdělávací program v Tuscaloosa County. Byla to škola poskytující praktické hudební vzdělávání ohroženým a zanedbaným dětem ve věku 8-18 let. Zpočátku ABP spolupracoval s "Kentucky Arts Association" a potom s "The Boys and Girls Club of Tuscaloosa". Vznikala celá spousta i mimohudebních aktivit a také letní tábory blues. Za tuto svoji pedagogickou činnost ABP získal mezinárodní uznání a ocenění od mnoha renomovaných uměleckých pedagogů.
Band ABP tvoří studenti kteří se setkali na těchto pravidelných letních táborech blues. Prvotní sestava ABP je z roku 2005 a tehdy ji tvořilo 11 studentů. Do seskupení se dostali pouze studenti, kteří vykazovali ty nejlepší předpoklady pro hraní v něm a následně dostávali unikátní příležitost se seznamovat se všemi formami blues, pravidelně společně zkoušet a v neposlední řadě i koncertovat a nahrávat. Můžeme jen závidět, že je možno někde zrealizovat něco tak záslužného, co by u nás nemělo sebemenší šanci na vznik, jako ostatně celá spousta dalších prospěšných aktivit, nejenom hudebních.
Alabama Blues Project měl možnost sdílet pódium s mnoha velikány blues, včetně Tinsley Ellise, Willie Kinga, Sama Laye, Dr. GB Burta, Eddie Kirklanda, Bobby Rushe, Bettie Mae Fikes a Carroline Shines. Alabama Blues Project je skvělá příležitost na profesionální rozjezd nadcházejících bluesových hudebníků. CD je složeno výhradně ze známých bluesových standardů a jedná se o moderní elektrické blues chicagského střihu.
www.alabamablues.org/#!video/c121c
www.youtube.com/watch?v=FxY8WgJ3jVc
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
CAPTAIN BEEFHEART & HIS MAGIC BAND-Safe As Milk (1967, 1999) vinyl
Styles: blues, rock, psychedelic
Label: Buddah Records (1967)
Side A:
"Sure 'Nuff 'n Yes I Do" (Don Van Vliet, Herb Bermann) – 2:15
"Zig Zag Wanderer" (Van Vliet, Bermann) – 2:40
"Call On Me" [1] – 2:37 (Van Vliet)
"Dropout Boogie" – 2:32 (Van Vliet, Bermann)
"I'm Glad" – 3:31 (Van Vliet)
"Electricity" – 3:07 (Van Vliet, Bermann)
Side B:
"Yellow Brick Road" – 2:28 (Van Vliet, Bermann)
"Abba Zaba" – 2:44 (Van Vliet)
"Plastic Factory" (Van Vliet, Bermann, Jerry Handley) – 3:08
"Where There's Woman" (Van Vliet, Bermann) – 2:09
"Grown So Ugly" (Robert Pete Williams) – 2:27
"Autumn's Child" (Van Vliet, Bermann) – 4:02
Members:
Don Van Vliet – zpěv, harmonika, bass marimba
The Magic Band are:
Alex St. Clair Snouffer – kytara, baskytara, doprovodný zpěv
Jerry Handley – baskytara, doprovodný zpěv
John French – bicí, doprovodný zpěv
Ry Cooder – kytara, slide kytara, baskytara
Hosté:
Samuel Hoffman - theremin
Milt Holland – tamburína
Taj Mahal – tamburína
Někomu se může zdáti podivné zařadit do důležitých bluesových alb minulosti zrovna Captaina Beefhearta, ale opak je pravdou. Bohužel se to týká pouze tohoto debutu, následná alba to už je z jiného soudku. Deska vznikala v době kdy vrcholil bluesový boom a ten měl vliv i na Van Vlieta, který se i později vyznával ze své lásky k blues. Debut je jím silně ovlivněn a Van Vliet si také k jeho realizaci přizval bluesové osobnosti té i nynější doby Ry Coodera a Taj Mahala. Van Vliet si velice zdatně vede na harmoniku a jeho zpěv velice podobný Howlin' Wolfovi je nezaměnitelný.
Deska vznikala na jaře roku 1967 v Sunset Sound Studios, konečné smíchání alba proběhlo v RCA Studios (Hollywood, CA). Předcházelo ji vydání několika singlů u A&M Records v roce 1966. Následné album však A&M Records odmítli vydat, jako riskantní počin, proto se Van Vliet obrátil na Boba Krasnowa, který tehdy pracoval pro "Kama Sutra Records" (přejmenovaná posléza na Buddha Rec.), kde již album vydali.
Vliet napsal všechny tituly, mimo "Grown So Ugly" Roberta Pete Williamse. S ním se na písních podílel, tehdy pouze 20-ti letý Ry Cooder, Herb Berman a člen Magic Bandu, baskytarista Jerry Handley.
Vliv blues se projevuje hnedle v úvodní "Sure 'Nuff n' Yes I Do", která je založena na "Rollin' & Tumblin' " v podání Muddy Waterse. Všechny písně jsou opředeny duchem Delta blues a umocněny fantaskními Van Vlietovými texty. Škoda že v další Beefheartově tvorbě dochází k odklonu od blues, i když je možno v jeho dalších albech občas vypozorovat bluesové názvuky.
V roce 1999 "Buddha Records" vydali remasterovanou verzi "Safe As Milk", nešťastně rozšířenou o 7 bonusových skladeb, které nijak hudebně nesouvisí s původním vydáním a s blues nemají společného zhola nic.
www.youtube.com/watch?v=HyZtlgnu9nw
www.youtube.com/watch?v=hCSPf5Viwd0
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
PAPERMOON GYPSYS-Papermoon Gypsys (2015)
Styles: blues rock, rockin' blues, modern electric blues, rock
Label: Wright Records/ Sony/ Orchard, Wright Records, Inc.
Members: Kenny "Big Daddy" Williams- guitars/ vocals, Lexi G- vocals, Rich Smith- drums, Ron Moreno- bass
Hlavní 2 protagonisté Kenny "Big Daddy" Williams a jeho dcera, která si říká Lexi G jsou z Dana Point v Kalifornii. Mixují různé styly blues, moderního R&B nebo i hip popu a dalších žánrů. Kenny začal s hrou na kytarou v 7 letech a vyučil se jí u jazzového kytaristy Marka Anthonyho a rok ho na ni vyučoval i klasický kytarista Roberto Torres. A nelze zapomenou ani na kytaristu Willa Raye, milovníka kytar Telecaster, který byl Williamsovi rovněž kytarovým mentorem. V 80-tých letech působil Kenny jako metalový kytarista a navštěvoval "Institute of Audio/Video Engineering" a stal se zvukovým mistrem.
Je vůdčí osobností "Papermoon Gypsys" spolu se svou výborně zpívající dcerou. Styl jejich hudby není nijak vyhraněný, jako by PG nasávali ze všech možných rezervoárů blues a příbuzných žánrů. Lze v kytaře otce Kennyho vysledovat vliv Jimi Hendrixe a zpěv jeho dcery Lexi G zdá se být ovlivněn Ettou James nebo Koko Taylor.
Se svou kapelou vzbudili v Jižní Kalifornii zasloužený rozruch a všimla si jich nahrávací společnost "Wright Records/Sony Orchard". Ta se zasloužila se o vydání tohoto výborného alba, které působí nad rámec bluesového žánru a pomáhá evolucionalizaci světa blues a rocku.
www.youtube.com/watch?v=4l3ypU5M9Lg
www.youtube.com/watch?v=6ee0CPrPmko
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
CARVIN JONES-Victory Is Mine (2015)
Styles: electric Blues, blues rock
Label: Pasion Records
Members: Carvin Jones - Guitar & Vocals, Levi Velasquez - Drums, Joe Edwards - Bass
& Spain Guests
Tracklist:
01. Party Hardy (4:33)
02. Victory Is Mine (3:55)
03. Just Got Paid (3:06)
04. Blues Is My Life (4:52)
05. I'm Lost (3:50)
06. Don't Burn Down The Bridge (3:20)
07. 3 O'clock Blues (4:46)
08. Robin Hood (4:45)
09. Tell Me How You Like It (3:50)
10. Tears Come Down Like Rain (5:47)
Časopis "Guitarist Magazine" zařadil Jonese mezi 50 největších bluesových kytaristů všech dob. Narodil se v Luftkinu (TX). S blues se potkal velice záhy, od mala totiž slyšel neustále z gramofonu svého dědečka B.B. Kinga. V 11 letech mu babička koupila jeho první kytaru. Začal se na ni intenzivně učit a využíval každé příležitosti k veřejnému hraní. Po střední škole sjezdil se svým vystoupením celý Texas. Rozhodnul se změnit místo a v roce 1989 se přestěhoval ke svému strýci a tetě do Phoenixu v Arizoně. Jim podle svých slov vděčí za svoje následné úspěchy. Tady zakládá svoji první kapelu "Carvin Jones Band", se kterým začal intenzivně koncertovat po klubech v okolí a získal si tím počátkem 90-tých let velkou popularitu. Fantasticky se zlepšoval ve své hře. Hrál totiž sedm dní v týdnu a v březnu 2000 oslavil své 3000 vystoupení. V roce 2011 jich měl již 6000, kolik jich má dnes, si můžete spočítat sami. Nepředstavitelná záležitost !!
V roce 1999 začal koncertoval po Evropě (v roce 2014 hrál např. i v českobudějovickém klubu Highway 61 (21.3. 2014), nebo v Kadani. Vystupoval s Buddy Milesem, Jeffem Beckem, Gary Moorem, Johnem Mayallem, Jimmie Vaughanem a s mnoha jinými. Účastnil se mnoha bluesových festivalů po celé Evropě a natočil řadu vystoupení pro různé evropské televizní stanice.
V roce 2012 změnil Jones obsazení na současné. Bubeník Levi Velasquez a baskytarista Joe Edwards mají oba silný smysl pro rytmus, hrají s přesností hodinového stroje a svou hrou dokazují, že jsou na světové úrovni.
Na tomto novém albu, vydaném španělsko-tureckým labelem Pasion Records, The Carvin Jones Band spolupracoval se špičkovými španělskými hudebními talenty (Aurora Beltran, Carlos Segarra, Jimmy Barnatán a Jorge Pardo), se kterými společně band objede celé Španělsko s koncertní šňůrou, na podporu svého nově vydaného alba. Carvin Jones je totiž ve Španělsku velice populární.
Album "Victory Is Mine" je jedno z nejlepších vydaných alb Carvina Jonese. Díky španělským spoluhráčům je velice barevné, texaský původ Carvina je však slyšet v každém tónu a jeho ovlivnění Stevie Ray Vaughanem a Jimi Hendrixem je jasně patrné. Skladby jdou ve svižném rytmu až k sedmé v pořadí "3 O'clock Blues", kde je nakřáplý vokál Carvina doprovázen druhým hlasem Aurory Beltran. Aurora zpívá spolu s Carvinem i v další slow věci, poslední "Tears Come Down Like Rain". Zvuk alba je vkusně a s citem obohacen dechovou sekcí.
Nezbývá než vřele doporučit.
www.youtube.com/watch?v=V2KmjB-GdjY
www.youtube.com/watch?v=0CNvJV5vwLc
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
TINSLEY ELLIS-Tough Love (2015)
Styles: blues rock, modern electric blues
Label: Heartfixer Music
Tracklist:
01. Seven Years (4:17)
02. Midnight Ride (4:39)
03. Give It Away (4:16)
04. Hard Work (3:06)
05. All In The Name Of Love (5:05)
06. Should I Have Lied (4:02)
07. Leave Me (5:02)
08. The King Must Die (5:10)
09. Everything (4:00)
10. In From The Cold (6:07)
Members: Tinsley Ellis - guitar, vocals, harp, Kevin McKendree - keyboards, Steve Mackey - bass, Lynn Williams - drums
Southern-bluesrockový Tinsley Ellis, narozený 1957 v Atlantě, nyní žijící na Floridě, je již dlouhá léta zavedeným bluesovým muzikantem. Má za sebou 11 vydaných alb, doslova tisíce odehraných koncertů a je jedním z nejvíce uznávaných bluesrockových kytaristů. Navazuje na jižanskou tradici Duanna Allmana a texaského kytaristy Freddie Kinga. Technika jeho hry již za ta léta dospěla k dokonalosti, která se dá poměřovat s nikým menším než je Eric Clapton nebo Jeff Beck. Jeho rockující urban blues, ozvláštněné tu funkem, rock 'n' rollem, nebo melancholickou rockovou baladou, má své ctitele po celém bluesovém světě.
Na kytaru začal hrát v 8 letech, tehdy již ovlivněný kapelami britského bluesového boomu The Yardbirds, The Animals, Cream nebo Rolling Stones. Posléze se zamiloval do kompletního triumvirátu Kingů a hodiny trávil hrou na kytaru. Když poprvé ve 14 uviděl na koncertě B.B. Kinga, jeho muzikantský osud byl zpečetěn. Bylo jasné že se nemůže stát nikým jiným, než bluesovým kytaristou.
Za svou kariéru spolupůsobil s těmi největšími hvězdami žánru (Allman B.B., Buddy Guy, Otis Rush, SRV, Willie Dixon, Koko Taylor nebo Albert Collins). Ať vystupuje sám se svojí kapelou, nebo po boku hvězd, vždy hraje jako by to bylo naposled. A to má za sebou průměrně 150 vystoupení za rok.
Název tohoto posledního alba Tinsley vysvětluje asi takto: "Myslím že život bluesového hudebníka je velice těžký, třeba když ve 4 ráno bloudí po chodbě hotelu s otlučenou kytarou a hledá pokoj. Je to drsná láska a tvrdý byznys". Ellis tvrdí, že na 10 skladeb tohoto alba je velice pyšný, protože se navzájem doplňují a tématicky se drží názvu alba. Všechny jsou také autorsky spjaty s Tinsleyem. Úvodní "Seven Years" je klasický otvírák s typickými bluesrockovými riffy a expresivním vokálem. U dalších titulů "Midnight Ride" a "Give It Away" se střídá tempo a nálada skladeb od melancholické po veselou. V “All in the Name of Love” poznáme jasný vliv Erica Claptona a je to přesně ten typ písně, za který ho jeho fanoušci mají rádi. “Should I Have Lied” a “Leave Me” jsou holdem B.B. Kingovi, kterému vděčí za to, že se stal bluesmanem. Album uzavírá pomalé “In from the Cold”, s chladnou Tinsleyho kytarou a výbornými klávesami.
Toto poslední album zastihlo Tinsley Ellise ve skvělé formě a pohodě a je to na albu samozřejmě vidět. Jeho věrní fanoušci budou tímto albem nadšeni.
www.youtube.com/watch?v=IUwRIyi9I00
www.youtube.com/watch?v=WMmvQXC_eWc
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
VELMA POWELL & BLUEDAYS-Step Into the Blues (2015)
Styles: modern Chicago blues, blues female vocal
Label: Be Cool
Tracklist:
01. Real (3:27)
02. Richman's Blues (5:52)
03. Blues Doctor (3:47)
04. Wake Up (2:43)
05. Sugar (2:26)
06. Blues In Their Genes (3:43)
07. Black Coffee (3:46)
08. Your Soul (4:07)
09. Lawyer (3:27)
10. We Bring The Blues To You (6:22)
11. Bluedays (4:32)
12. 100 Ways (5:25)
Members: Velma Powell-vocals, Carlos Sanz-guitar, vocals, Jorge Otero “Jafo”-bass, Nacho Castro-drums and guest David Garcia-harp, Johannes Winter-organ, Álvaro Arribas-tenor sax, Eduardo Velasco-baritone sax, Daniel Francisco-trumpet, Jorge Cuadrillero "Cuadri"-trombone
Chicagská černá zpěvačka Velma Powell je dědičkou nejčistší tradice chicagského blues. Je bluesovou divou navazující na Sippie Wallace, Big Mama Thornton, Esther Phillips, Koko Taylor nebo Ettu James. Její repertoár je založen na chicagském blues 40-70 let. Nějaký čas již působí na Pyrenejském poloostrově ve Španělsku a za tu dobu stihla spolupracovat třeba i s mezinárodně uznávaným Vargas Blues Bandem a seskupením La Orquesta Mondragón. Na tomto albu se doprovodu ujala velezkušená španělská kapela ostřílených bluesových mazáků "BLUERAYS". Tento band má za sebou 15 let působení, 700 odehraných koncertů, 4 vydaná alba a pověst skvěle šlapajícího bandu s velkou jevištní show. Ke spolupráci si tuto partu přizval pro její kvalitu Ňaco Goni, John Mayall, Billy Boy Arnold, Gary Moore, Bob Margolin, Lurrie Bell a také Velma Powell. "BLUERAYS" nemá žádný problém se pohybovats někde mezi texaským a chicagským stylem blues.
Album je debutem Velmy Powell, kterému předcházelo vydání singlu "Sugar". Ten je i součástí tohoto alba. To stojí především na vlastních skladbách, odehraných ve stylu Chicago blues. Sound je ještě umocněn harmonikou a dechovou sekcí v některých titulech.
Pro bluesového fanouška ctícího bluesové tradice bude tato deska balzámem, ten kdo bude čekat na nějaké nové prvky, implantované do tradičního bluesového projevu se jich asi nedočká.
www.youtube.com/watch?v=Pu85S6VK-P0
www.youtube.com/watch?v=bGK12G8as80
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
AKI KUMAR-Don't Hold Back (2014)
Styles: harmonica blues, electric blues, Chicago blues
Label: Greaseland Records (2014)
Tracklist:
1. Judgement Day 4:09
2. Hoochie Coochie Coo (feat. Rusty Zinn & Frankie Ramos) 3:09
3. Don't Hold Back 5:07
4. Buzzin' (feat. Little Jonny & Johnny Cat Soubrand) 4:07
5. Let Me Get Closer 4:09
6. She Don't Want Me No More 3:13
7. Drifting Blues 5:46
8. Blue Baby (feat. Bob Welsh) 3:44
9. I'll Get You Too 3:36
10. Wish Me Well 3:57
11. Freight Train (f. Vance Ehlers, Little Jonny & June Core) 4:05
12. The Mumbai Express (feat. Kid Andersen) 2:59
13. Ajeeb Daastaan Hai Yeh (feat. Lisa Leuschner Andersen) 4:48
Tento bluesový produkt se skládá z 9 covers a 4 vlastních titulů. Hlavní protagonista Aki Kumar (vlastním jménem Akarsha Kumar) se narodil v Bombaji v Indii. Jako dospívající zde studoval klávesové nástroje a tabla (indické bubny), posléze pak tremolo harmoniku, běžný to nástroj hindské hudby. V roce 1996 odešel za studiem do Spojených Států.
Charlie Musselwhite kdysi zasadil hluboké kořeny west-coast harmoniky na západním pobřeží a z této líhně vzešlo již mnoho skvělých harmonikářů v čele s Rickem Estrinem, Markem Hummelem nebo Norton Buffalem. Dynamický frontman a hráč na harmoniku Aki Kumar je novou vycházející hvězdou mladé harmonikářské generace z oblasti SF Bay Area. Stává se postupně mistrem amplifikované harmoniky moderního chicagského blues. Zdědil styl harmonikářských legend 50 a 60 let minulého století a navíc do svého výrazu vtěluje vlastní harmonikářský podpis.
Kumar debutuje na tomto albu, které vydal v koprodukci s Chrisem "Kid" Andersenem, který se na albu podílí i hráčsky. Andersen obsluhuje kytaru, klávesy, tabla a sitar. Další 3 kytaristé na albu jsou Rusty Zinn, Little Jonny a Johnny "Cat" Soubrand z Terry Hanck Bandu. June Core a Vance Ehlers hrají bicí a basu, zatímco Frankie Ramos saxofon. Bob Welsh sedí za pianem a Andersonova manželka Lisa Leuschner Andersen zpívá vokály.
Převzaté skladby interpretuje Kumar se samozřejmostí vtělenou do svého zpěvu, kde není ani náznak cizího akcentu a brilantní hry na harmoniku. Jako by se narodil v blízkosti zahulených barů na chicagské West Side, kde tato hudba před více jak před 60 lety vznikala. Ať je to Slim Harpo, Little Walter, Willie Dixon, či Charles Brown, Kumar je ctí a nepřekopává jejich skladeb v cosi jiného, pouze přimíchá něco ze sebe. Svým zpěvem vybavil Kumar všechny písně, mimo jediné, a to "Freight Train", kde vokál přebírá Little Jonny. Kumar následně předvede skvělou hru na chromatickou harmoniku ve vlastní skladbě "The Mumbai Express", založené na Junior Parkerově hitu "Mystery Train" a dává ji příchuť své vlasti. Poslední "Aeeb Daastaan ??Hai Yeh," populární hindská píseň z 60. let, vás dostane stejně jako bluesové skladby. Aki ji zpívá v rodném jazyce, podporovaný vokály Lisy a Kidem na tabla a sitar.
Album působí, jako by ani nebylo prvotinou, ale jedním z mnoha alb již zavedeného umělce. Je to rozhodně jeden z nejlepších debutů, co jsem za dlouhou dobu slyšel.
www.youtube.com/watch?v=huranfmKvh8
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
SALTY DOG-Lose These Blues (2011)
Styles: slide guitar blues, electric blues,
Label: N/A (30.8. 2011)
Tracklist:
01 - Lose These Blues [00:03:56]
02 - The Dark Of Night [00:04:58]
03 - The Keeper [00:03:59]
04 - What I Got Is Mine [00:03:10]
05 - Machine Gun [00:03:55]
06 - King Snake Boogie [00:04:29]
07 - Young & Free [00:04:15]
08 - Train Is Coming [00:03:19]
09 - Long Way From Home [00:02:27]
10 - The Thrill Is Gone [00:07:35]
11 - Too Rollin' Stoned [00:05:43]
Members: Steve Plater-cigar box gtr/Danelectro gtr, Marion Turner-voc., harp, Nick Gunsser-bass, Geoff Hassell-dr., Rhiannon Simpson-dr. ( 10 & 11)
Jedinečný syrový a odvážný zvuk australských SALTY DOG, vás chytne hned od prvních tónů zemitého cigar boxu Steve Platera a vokálu Marion Turnerové. Plater i Turnerová jsou multi-držiteli mnoha australských i mezinárodních hudebních ocenění (nejlepší bluesové duo, Marion je trojnásobnou držitelkou ceny za nejlepší ženský bluesový vokální projev...). Jejich sound je zemitou směsí swamp rocku, delta blues a Mississippi hill country blues a je z něho cítit úcta ke starým bluesovým průkopníkům, prezentovaná unikátní Platerovou hrou a medově zastřeným hlasem Marion, spolu s její vyspělou hrou na foukací harmoniku. Pro svúj unikátní styl jsou zváni na bluesové festivaly po celé Austrálii i mimo ni. Dělali supporty např. Tony Joe Whiteovi, Johnu Mayallovi, Ericu Burdonovi a mnoha dalším. Plater cigar boxy vyrábí a velice úspěšně prodává a umí je fantasticky ozvučit. Ten zvuk kytary, někdy podobný didgeridoo, můžete ocenit i na tomto albu.
Toto album je společným dílem dua Plater/Turnerová, kde 8 skladeb je vlastních a 3 převzaté. Hendrixova "Machine Gun", "Thrill Is Gone" Ricka Darnella a Roye Hawkinse a "Too Rollin' Stoned" Robina Trowera.
Nezbývá než si toto, nebo i jiné stejně kvalitní album "Slaného Psa" opatřit a vychutnat si jejich hypnotické, divošské blues.
www.youtube.com/watch?v=FxLhxNyRw9o
www.youtube.com/watch?v=OdImrg3l9yo
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
KRISSY MATTHEWS-Scenes From a Moving Window (2015)
Styles: modern electric blues, blues rock, funky blues
Label: Promise Records (vyšlo 2. března 2015)
Tracklist:
01. If I Had a Time Machine (6:04)
02. I've Been Searching (3:29)
03. It Ain't Worth It (5:15)
04. Day by Day (7:29)
05. Can't Get It Down on Paper (4:32)
06. Out of Control (5:59)
07. Bubbles and the Seven Phones (5:28)
08. Searching the Desert for the Blues (4:06)
09. Roadsick Blues (3:23)
10. Heading South (9:44)
11. Language by Injection (5:11)
12. Bad Boy (5:18)
Members: Krissy Matthews - guitars and vocals, Max Maxwell - drums, Keith Matthews - bass & various other musicians...
23 letý kytarista, zpěvák a skladatel Krissy Matthews (nar. 1992) jde od úspěchu k úspěchu, díky celému spektru svých mimořádných schopností, přetavených do výborné hry na kytaru, zpěvu a psaní vlastních písní. Získal si pověst jednoho z nejslibnějších mladých bluesových umělců 21. století. Krissy dostal svoji první kytaru v 8 letech. Ve svých 11 letech, když byl s rodiči na dovolené v Norsku, objevil blues v podobě norského bluesmana Amunda Maaruda, kterého náhodou viděl hrát na ulici. V roce 2004 si ho všimnul John Mayall, kterému přinesl při jeho vystoupení do zákulisí svoje demo nahrávky. Mayall ho pozval při přídavku do své show.
V rodné Británii pak zakládá svoji první čtyřčlenou kapelu "Krissy's Blues Boys", ve které hrál jeho bratr Keith druhou kytaru. Vystupovali po hospodách okolo svého bydliště, přestože mu bylo v té době pouze 12 let. O další rok později se mění na elektrické power trio, kdy bratr přešel na basovou kytaru. Ještě s bubeníkem Markem Freemanem pak společně trio natáčí v roce 2005 svoje debutové album "Influence". Druhé a třetí album "No Age Limit" (2007), a "Allen In Reverse" (2009), už přesvědčilo kritiku i média o tom, že tady máme jednoho z nejnadějnějších mladých bluesových kytaristů vůbec. Kdo může říci, že v 17 letech má za sebou již 3 vydaná CD.
Toto nové album je již jeho 7 titulem. Při jeho vzniku spojil síly s legendárním Pete Brownem, který psal pro Cream, Grahama Bonda, Petera Greena nebo Jeffa Becka a ten mu album současně i produkoval. Všechny věci, mimo "Searching the Desert for the blues" Blind Willie McTella jsou dílem Matthewse s Brownem. Album je přehlídkou "contemporary electric modern blues" současné mladé evropské bluesové scény i když tento přívlastek se na 11 let profesionálně hrajícího a desky vydávajícího Matthewse příliš nehodí.
Krissy Matthews vystupoval již ve 20 evropských zemích včetně Česka.
www.youtube.com/watch?v=WTmWZt4FWBI
www.youtube.com/watch?v=dnIjGxoe9sg
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
TINY LEGS TIM-Stepping Up (2015)
Styles: modern electric delta blues, slide guitar
Label: Sing My Style
Tracklist:
01. Heart Of The City (4:32)
02. Stepping Up (4:03)
03. I Got Something (4:19)
04. Keep Me Satisfied (4:56)
05. Big City Blues (4:17)
06. Get It Back (4:07)
07. Walk With The Devil (4:38)
08. So Long So Long (3:45)
09. When I'm Gone (4:03)
10. If & Why (5:56)
Personnel:
Tiny Legs Tim (Tim De Graeve) - Guitar, Vocals
Frederik Van den Berghe - Drums
Bass René Stock - Double
Steven Troch - Harp
Pokud vám umělecké jméno mladého belgického bluesmana, který si říká Tiny Legs Tim (nar. 1978), vlastním jménem Tim De Graeve, něco nebo někoho připomíná, pak jste na správné adrese. Podobnost s přezdívkami starých bluesmanů jako byl Sleepy John Estes, Blind Lemon Jefferson, Leadbelly a nespočet dalších, není čistě náhodná. Jako by na nás s jeho hudbou promlouval duch Roberta Johnsona, Bukka Whitea a dalších dávných mistrů bluesové kytary. Se svým blues projel celou Evropu, hrál i jako support Johna Mayala, Iana Siegala a dalších zavedených bluesových hvězd a je zván na ty nejprestižnější evropské bluesové festivaly. Vystupuje jako "One Man Band", někdy se spřízněnými spoluhráči (Lightnin' Guy, Oliver Mally...), nebo v "The Tiny Legs Tim Triu", pro potřeby tohoto alba rozšířeném na 4.
Tiny prokazuje, že jeho prezentace blues není pouze omílání zavedených bluesových klišé. Vypracoval si velmi osobitý styl, do kterého vtělil svůj skutečný životní příběh těžkého životního osudu, statečnosti, naděje a nakonec i šťastného konce. Jeho přezdívka "Tiny Legs Tim" se vztahuje k trvalým zdravotním následkům, které zanechaly stopy na jeho nohou, po celé řadě operací, které musel prodělat při boji s vážnou nemocí. Tento boj ho odsoudil k šestileté nečinnosti. Má tedy "něco odžito" a také plné právo na tuto svoji přezdívku. Po uzdravení začal bluesové posluchače udivovat svým autentickým projevem, který je radostnou oslavou života, plný optimismu a naděje a pozitivního myšlení.
Na tomto albu nás o tom bezezbytku přesvědčuje. "Stepping Up" je v pořadí třetí řadové a obsahuje 10 Tinyho vlastních skladeb. A jsou to písně opravdu skvostné, ve stylu moderního elektrického delta blues. Doprovází ho jeho přátelé Frederik Vanden Berghe (bicí), René Stock (basa) a Steven Troch (harmonika). Nejsou to žádní nováčci, všichni už získali ostruhy buď v Tinyho triu, nebo v jiných renomovaných bandech. Je těžké si vybrat, který z titulů je lepší nebo horší, než-li ty ostatní. O tom nechť si případný posluchač rozhodne sám, já vnímám toto CD jako vyrovnané od začátku do konce.
Tento mladý belgický bluesman, s obličejem Harryho Pottera, je high-class blues Made in Belgium.
www.youtube.com/watch?v=iaoQZdUay0s
www.youtube.com/watch?v=G-4meqKwYI4www.youtube.com/watch?v=Txm-p4TrGLM
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTIS TAYLOR-White African (2001)
Styles: acoustic blues, psychedelic blues, hypnotic blues, contemporary blues
Label: Northern Blues
Members: Otis Taylor - vocals, acoustic guitar, banjo, harmonica, mandolin, Cassie Taylor - back. vocals, Kenny Passarelli - bass, key., Eddie Turner - lead guitar
Tracklist:
1. My Soul's In Louisiana - Otis Taylor 03:35
2. Resurrection Blues - Otis Taylor 05:59
3. Momma Don't You Do It - Otis Taylor 02:24
4. 3 Days And 3 Nights - Otis Taylor 04:21
5. Round And Round - Otis Taylor 01:47
6. Stick On You - Otis Taylor 03:30
7. Rain So Hard - Otis Taylor 03:52
8. Lost My Horse - Otis Taylor 03:10
9. Saint Martha Blues - Otis Taylor 04:15
10. Ain't No Cowgirl Otis Taylor 02:14-
11. Hungry People - Otis Taylor 05:01
Otis Taylor je dnes jednou z největších bluesových ikon současné světové bluesové scény. Narodil se v Chicagu (30.6. 1946), ale jeho rodina se záhy přestěhovala z Chicaga do Denveru v Coloradu, kde mladý Otis vyrůstal. Jeho prvním nástrojem, na který hrál bylo banjo. jeho otec chtěl, aby se stal jazzmanem, ale Otisovi se to nezamlouvalo. Následně opustil banjo a soustředil se pouze na kytaru a foukací harmoniku. Začal hrát profesionálně a putoval s různými bluesově orientovanými bandy po Státech i Evropě (mimo jiné byl i členem kapely Zephyr). Po neshodách s některými hudebníky opustil hudební dráhu a věnoval se civilnímu povolání, byl například i starožitníkem. K hudbě se vrací v roce 1995 svým debutovým albem "Blue-Eyed Monster", které vyšlo v roce 1996. Už na něm je patrné jakým směrem se bude ubírat Taylorova hudební kariéra.
Otis je multi-instrumentalista, zvládá vedle kytary a zpěvu výborně i foukací harmoniku a banjo.Má na svém kontě od roku 1995 do dnes již 16 vydaných alb, u různých vydavatelství, "White African" je v pořadí třetí řadové. Tímto albem se dostal do širokého povědomí bluesových fanoušků a není se čemu divit. Album je jedním z vrcholných bluesových alb první dekády 21. století. Už podle názvu alba je patrné, že Taylor není vzhledem čistokrevný afroameričan, má světlejší pleť a vypadá spíše jako Rumun. Možná právě tomu vděčí za svůj originální projev, kde chvílemi nám jeho skladby připomínají John Lee Hookera, chvílemi psychedelický band šedesátých let, nebo hudebníky z Mali v Africe. Je to hypnotická, silně emotivní hudba, která přivádí vnímavého posluchače do hudebního rauše. Od úvodní "My Soul's In Louisiana", až po závěrečnou "Hungry People", nás prostoupí při poslechu alba "TO NĚCO", pro které blues posloucháme. Ten pocit, který umí zprostředkovat pouze blues a je to nadstavba, kterou žádný jiný hudební žánr nemá. Nemá smyslu rozebírat jednotlivé tituly, je to jeden kotel kouřící bluesové krmě, z kterého vdechujeme celé spektrum vůní, které nakonec splynou v jeden silný vjem.
Otise Taylora měli čeští bluesfans možnost již několikrát shlédnout, naposledy na loňském "Blues Alive" v Šumperku. Na svých posledních albech Taylor stále více začleňuje do své hudby prvky world music, přidal housle a jeho výraz se stal pro bluesové příznivce daleko méně čitelnějším.
www.youtube.com/watch?v=8OG8Fjv42nM
www.youtube.com/watch?v=kLGXlHJ7F4c
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
THE SMOKESTACK RELICS-Trailer Park Panhandlin' (2015)
Tracklist:
1. Old Time Religion 2:28
2. Back in the Country 2:16
3. Cecilia Marie 3:16
4. Alabama Choogle 3:32
5. Cocaine for Breakfast 2:59
6. 61 & 49 3:42
7. Shotgun 5:01
8. Devil Song 3:34
9. Thomas James the Old 2:24
10. Give Your Ass to God 3:36
11. God Damned My Soul 3:20
Bratrské duo pěkně nabroušeného garage swamp blues z amerického Colorada, vydalo toto podivuhodné album na labelu "Good Ol' Boy Records" 16. ledna 2015. Bratři Cameron (guitar, slide guitar, cigar box, banjo,vocals, bass drum) a Collin Webb (guitar, harmonica, vocals, tambourine), servírují pěkně opepřený hudební guláš, ukuchtěný z těch nejkvalitnějších ingrediencí Ameriky. Je v něm přidáno hodně blues, následně rocku, americana, alt-country a jak bývá u takových mladých divočáků zvykem, nakonec i trochu punkového koření. Výsledkem je velice dobře chutnající hudební pokrm, který vás pěkně rozehřeje.
Hned úvodní "Old Time Religion" je verze tradicionálu z roku 1873, s chraplákem Camerona, jeho cigar boxem a odpovídající foukačce Colina.
Následná "Back in the Country" je verzí countryovky Roye Acuffa. A takto v podobném duchu běží album kupředu, Dirty sound nás provází celým albem až k závěrečné, rozjetého posluchače pomalu sklidňující, dvojhlasem zpívané, téměř folkové "God Damned My Soul".
Toto CD stejně, jako spousta dalších podobných alb mladých hudebníků, kteří se "nabíjí ze stejné baterie" nás utvrzuje ve zjištění že "BLUES ALIVE !".
www.youtube.com/watch?v=wlJzGqRifAg
www.youtube.com/watch?v=ZRMkHynoOQM
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
new
NASH-MacINNES-Long Live the Blues (2015)
Tracklist:
01. Come On In My Kitchen (3:33)
02. Not Fade Away (2:24)
03. As The Years Go Passing By (3:31)
04. Long Live The Blues (2:58)
05. Grinnin' In Your Face (2:12)
06. The Maker (3:14)
07. Into The Blue (3:30)
08. The Walter Horton Story (How I Met My Harmonica) (3:00)
NANCY NASH a.k.a. Sazacha Red Sky - kanadská ochránkyně zvířat, ekoložka, harmonikářka a zpěvačka, držítelka mnoha prestižních hudebních ocenění. Své první album "Natural Born" vydala v roce 1978 a bylo ještě popové. Po něm následovalo dalších 6 alb, než spolu s Camem MacInnesem vydala "Long Live the Blues". Jako vokalistka také působila v projektech Bon Jovi, Loverboy, Long John Baldryho, Dr. Hook & Medicine Show a Cher. Nancy Nash se narodila a vyrůstala v Pentecostal (North Battleford, Saskatchewan, CA). Zpívala v kostelech a v tanečních skupinách. Jako teenager a svobodná matka se posléze přestěhovala do Edmontonu a tam potkala skladatele Paula Clarka, který ji představil bluesovému bandu "Hot Cottage". Při natáčení kapely spolu s černým harmonikářem Big Walter 'Shakey' Hortonem si s ním střihla mladinká Nancy duet a byla jím natolik okouzlena, že počala cvičit na harmoniku a Horton se stal jejím mentorem. Spolu s bohatou hudební kariérou se věnuje i zřizování útulků pro opuštěná zvířata.
CAM MacINNES - kanadský hráč na elektrickou a resonatorovou kytaru, ekolog, producent, skladatel a studiový inženýr. Cam měl pestrou hudební kariéru. Jako hudebník se pohyboval po celém světě, včetně Londýna, Cardiffu, Nashvillu, New Yorku a také po celé Kanadě. Působil ve formacích Sun, Franklin Stove, Mary Jo Eustace, Gayle Ackroyd, Melody Ranch, Besharah, Ana and Bill Colgate, Hot Cottage a mnoha dalších. Ze svého působení v "Hot Cottage" se znal i s Nancy Nash. Pak šli každý jinou cestou, potkali se opět v roce 2001, kdy MacInnes hrál na albu Nancy Nash "Sing It to the Wind". Pak se jejich cesty znovu na dalších 11 let rozešly, aby se pak potkaly při natáčení tohoto alba.
Album vznikalo se studiu Victoria BC v Edmontonu, kde dvojice nahrála 8 skladeb, ze kterých je sestaveno toto, bohužel pouze 24 minutové, album. Vyšlo pod jejich značkou "Nash-MacInnes" a produkoval je bývalý člen "Hot Cottage" kytarista Robert Edwards. Nahrávky jsou plné syrového vokálního projevu Nancy a její skvělé harmoniky, doprovázené MacInnesovou emotivní kytarou. Dennis Ferbey se postaral o basovou linku. CD je složeno z legendárních skladeb “As the Years Go Passing By” Alberta Kinga, Nancy accapela podanou “Grinnin' In Your Face” Son House a “Come On In My Kitchen" Roberta Johnsona. Oba protagonisté mají na albu i vlastní skladby. Poslední "The Big Walter Horton Story/How I Met My Harmonica" z pera Nancy, je její osobní výpovědí o setkání s Walterem Hortonem a o obrovském vlivu na utváření její hudební kariéry.
CD je skvělým akustickým albem, při jehož poslechu může bluesový posluchač ocenit vyzrálost MacInnesovy kytarové hry a zpěv a brilantní harmoniku Nancy Nash.
www.youtube.com/watch?v=_4931XUbGGg
www.youtube.com/watch?v=K2NkHxTcym0
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
EDI FENZL & JÖRG DANIELSEN-Whiskey, Women & Jelly Beans (2014)
Tracklist:
01. One Of Those Mama Songs (4:23)
02. Great Big Confusion (3:11)
03. Gamblin Blues (6:07)
04. Heeznbee & Booznboo (2:25)
05. St. James Infirmary (5:47)
06. Bad, Bad Whiskey (4:52)
07. Sugar Coated Love (4:31)
08. Enough Of That (4:58)
09. Jelly Beans (3:47)
EDI FENZL - kytara, zpěv - (nar. 1976 Vídeň) vyrůstal v hudební rodině a slyšel doma spoustu jazzu a blues z desek, které si pouštěl jeho otec, jazzový kytarista. Ve 12 viděl v kině film "Blues Brothers" a o 2 roky později jim ve škole učitel hudby pustil vystoupení Jimi Hendrixe z Woodstocku a směr, kterým se bude Edi ubírat byl dán. Koupil od kamaráda levného Stratocastera a počal se učit hrát na kytaru. V roce 1995 založil trio "Fenzl Experience", ovlivněné Johnny Winterem, Stevie Ray Vaughanem a hlavně Jimi Hendrixem.
JÖRG DANIELSEN - kytara, zpěv - (nar. 1982 Vídeň) se stal už ve škole postrachem spolužáků tím, jak se je snažil přesvědčovat, aby poslouchali blues. V 16 letech ho jeho otec vzal ho do klubu "Bluesman" ve Vídni, kde uviděl poprvé naživo blues na vystoupení bluesmanů Petera Kerna a Sigi Fassla. Tento zážitek na něj měl hluboký dopad. O 3 roky později založil ve Vídní kapelu "The Vienna Blues Association" a začal se věnovat profesionální kariéře muzikanta.
Ke spojení těchto 2 našich severních sousedů v duo s názvem "The Edi Fenzl & Jörd Danielsen Duo" došlo v roce 2013. Poprvé se spolu oba, v té době již zavedení muzikanti, potkali při jamování na oslavě padesátin Hermanna Posche, jednoho z dalších členů početné rakouské bluesové komunity. Ke zlomu došlo za další 2 roky na jiném sessions vídeňského bluesmana Hannese Kasehnse. Po něm se dohodli na společném hraní a toto album je jeho prvním produktem. Vznikalo v průběhu roku 2014, vyšlo 11. 1. 2015 na rakouském labelu "Styx Records". Je mixem převážně elektrického, občas akustického blues, vycházejícího z Jimmy Hendrixe, SRV nebo Buddy Guye. Obsahuje jak vlastní skladby, tak několik převzatých ("Gamblin Blues", "St. James Infirmary", "Sugar Coated Love"...) ve svých úpravách. Výsledkem je příjemné album, které je dalším střípkem k poznání sousední rakouské bluesové.
www.youtube.com/watch?v=psEl08WW1O8
www.youtube.com/watch?v=rwwa2wiQdB0
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------