MIlí bluesfans,
tak jsem se konečně po skoro 3 letech znovu přihlásil ke svému projektu "blues melting pot", o kterém jsem si skálopevně myslel, že už ho nechám spát. Na svědomí to měl fakt, že jsme se pustili do realizace našeho serveru BLUENAS, což byla vše zaplňující robota.
Kdo nic podobného nezkusil, ten by asi neuvěřil, že tato činnost obnáší, nebojím se říci, několik tisíc hodin práce na PC. Zvláště tehdy pokud se k tomuto kroku jedinec rozhodnete ve chvíli, kdy už je server narvaný 50.000 tituly. Tyto byly řazeny ne alfabeticky jako nyní, ale jednotlivé kapely se schovávali ve chlících dle stylů (např. TEXAS BLUES, DELTA BLUES, SOUL BLUES etc.).
V této nejméně vhodné chvíli tato akce odstartovala. Jazýčkem na vahách se navíc stal i fakt, že už ani sám administrátor v mnoha případech netušil co kde a jak je umístěno a nemohl to najít. Při několikatisícovém počtu ani nebylo divu. Mimochodem, bylo třeba při této práci vzít každý jednotlivý titul, zkontrolovat ho a poslat do nového chlívečku s jednotlivými začátečními písmeny abecedy.
Teď je vše se nyní nad stalo přehledným, dualismy jsem odstranil, grafika je sjednocena, názvy CD opraveny tam, kde vyskytovala nějaká chyba.
Jenom obrovská láska k blues a lidská snaha se podělit o radost z poslechu této muziky s někým, kdo to cítí podobně, mě k tomu vedla. Teď jsem rád, že to je za mnou, uživatelé snad budou spokojeni a já se mohu věnovat i něčemu jinému, jako například tomuto webu.
Kvituji s povděkem. že se naše řady pomalu rozrůstají a server začíná plnit to, co jsme si předsevzali. Že jeho odsah bude nabídnut širokému okruhu bluesových fanoušků.
Myslím že to, co je na něm k dispozici, nesnese srovnání s ničím podobným. Ne že bych se vytahoval, ale vede mně k tomu zkušenost a jistota, že by se jediná osoba do něčeho podobného jako já, nikdy nepustila.
To vše přátelé, máte nyní k dispozici. Doufám že vámi budou striktně dodržována nepsaná pravidla jeho provozování. Pokud se tak nestane o nabízenou možnost všichni nevratně a svorně přijdete.
Váš Knox
NEŽ SE PUSTÍTE DO PROHLÍŽENÍ JEDNOTLIVÝCH ALB V PŘÍSLUŠNÝCH MĚSÍCÍCH, PROJDĚTE SI OBSAH TÉTO STRÁNKY. OBSAHUJE SEZNAM TITULŮ V JEDNOTLIVÝCH MĚSÍCÍCH, MŮJ KOMPLETNÍ SEZNAM CD & DVD, ANKETU etc.
Boll Weevil Blues
Foto : Eyd Kazery, 1919 Chadwick dr. Jackson, MS 39204
Fenomén BLUES...
Chtěl bych se, s velkým respektem a obavami o výsledek mého snažení, podělit s Vámi čtenáři o nesmělou úvahu na téma: Co je to BLUES a proč je nadčasové, jiné, tajemnější, pravdivější a kdoví jaké ještě a to narozdíl od většiny ostatní hudby, snad jen s vyjímkou hudby vážné ?
Předem bych rád upozornil, že postrádám jakékoliv vzdělání ve smyslu hudební vědy, či novinářské praxe apod. Jsem pouze 45 let více než pilným posluchačem a sběratelem hudebních alb. Zprvu rockových, dnes již jen a výhradně bluesových. Podařilo se mi za tu dobu shromáždit skoro 43.000 bluesových titulů, včetně DVD.
Mou jedinou kvalifikací pro napsání této mé, pravděpodobně velice troufalé úvahy, jsou pouze tisíce hodin strávených poslechem hudby. A také dosti opovážlivý dojem, že přeci jen trochu mám mandát k tomu co kecat.
Koncem 60-tých let, ve svých 12 letech jsem se, jak jinak, zamiloval do Beatles, Bee Gees a jim podobných. To vydrželo do období vrcholící puberty, kdy se předmětem mého zájmu staly kapely jako CCR, Deep Purple, Uriah Heep, ELP, nebo Black Sabbath. Na střední škole se hudební obzory, mimo jiné i díky podobně zaměřeným spolužákům, počaly rozšiřovat dvěma směry. Ten první se štěpil ještě na další 2 prameny, a to jazzrockový( Mahavishnu Orchestra, Weather Report, Billy Cobham aj.) a artrockový ( Jethro Tull, Genesis, Zappa, Yes, Led Zeppelin, King Crimson...) A pak ten druhý, který se pro mne časem stal tím nosným a určujícím, což byl pomalý a jistý příklon ke kapelám šedesátých a raných sedmdesátých let, hlavně k těm, které představovaly, v té době již bohužel končící, britský bluesový boom (Stouni, Free, Savoy Brown, Humble Pie, Rory Gallagher, Fleetwood Mac, John Mayall...) a také sanfraciskou bluesovou scénu (Canned Heat).
Předešlé nezmiňuji proto, abych se pochlubil, jaký jsem sběratel a posluchač, ale abych na mém příkladě ukázal, kde jsou myslím ty klíčové a určující body, která pravděpodobně způsobí naprosté a bezvýhradné propadnutí tomuto žánru. Nechci demagogicky tvrdit, že ke zdárnému průběhu by to mělo vypadat úplně stejně, ale určitě hodně a hodně podobně.
Tak tedy-
Hledisko číslo 1 - Hudba by v sobě měla něco nést a obsahovat. Z logiky věci vyplývá, že to co by tohoto poselství v sobě mělo nésti nejvíce, by měly obsahovat kořeny, ze kterých veškerá populární hudba vyrostla. A to je neoddiskutovatelně BLUES. Pokud tento předpoklad chce někdo zpochybnit, má možnost a je to jeho nezadatelné právo. Ale mohu ho neskomně ubezpečit, že se bude namáhat zbytečně.
Hledisko číslo 2 - Je vyloučeno, aby člověk, který chce proniknout do podstaty blues, ihned plně pochopil, co že to vlastně to blues může člověku předat, jaké že to pocity dokáže zprostředkovat, aniž by předtím mnoho let poslouchal, v tom nejhorším případě alespoň rock.
Hledisko číslo 3 - Pokud je človíček již v takzvané 'přechodové fázi' a poslouchá zároveň bigbít a blues, je zvídavý a bere muziku vážně, zákonitě se přes bluesrockové věci pomalu, přirozeně a nevratně přehoupne do kategorie BLUES.
Hledisko číslo 4 - Myslí-li si někdo, že už se stal jen a pouze bluesovým patriotem, ať se neupíná pouze k jednomu bluesovému stylu, který má nejraději. Je žádoucí se seznamovat se všemi bluesovými zákoutími, bez vyjímky. O to snadněji nám na závěr vše do sebe hladce zapadne. Snažme se dopátrat, kde jsou kořeny toho všeho a co tomu předcházelo ? Nevyhýbat se ani občasnému poslechu příbuzných žánrů (country, jazzu, rocku, soulu).
To poslední na co narazíme, je na konci této, do minulosti směřující pomyslné časové osy BLUES. Tak se nazývá ten 'velký třesk', který se počátkem minulého století stal. Někdo by mohl namítnout: "Lze jít přeci ještě dále do minulosti. K původní hudbě černých otroků, do Afriky. Je to sice hudba náramná, ale je zcela prosta jakéhokoliv pozdějšího 'bílého ušpinění', které pro nás dělá právě blues lépe pochopitelnějším.
Hledisko číslo 5 - V žádném případě neopomenout důkladné zkoumání a poslech Starých Mistrů. Je dobré si dotvářet názor na jejich hudbu sledováním videí, v ideálním případě, pokud máme tu možnost, zajít si na koncert některého z ještě žijících a velké Mistry pamatujících, nebo jejich odkaz nesoucích muzikantů (Boo Boo Davies, Corey Harris, Alvin Youngblood Hart, Guy Davis...). Pokud by ani toto se mnou nepohnulo a pro budoucnost bych zcela tuto kategorii blues mínil vyřadit z oblasti mého hudebního zájmu, nechť se rozloučím s domněnkou, že to k pochopení blues nebudu potřebovat a vrátím se tam, kde jsem byl na počátku. K pasivnímu poslechu blues, spolu s ostatními hudebními žánry dohromady, bez jakéhokoli ladu a skladu a vnitřního rozlišování.
Hledisko číslo 6 - Blues se stane jednou provždy životním stylem a názorem.
A jak že se to pozná, když ten správný feeling příjde a začne vás ovládat ? Kdy k tomu dojde se dopředu samozřejmě odhadnout nedá, ale postupně na sobě zjistíte, že jste najednou v jakémsi stavu opojení vždy, když zaslechnete blues, které je vašemu srdci blízké. Dokáže někdy i rozplakat a možná má schopnost dát člověku nahlédnou do předpokoje nirvány.
Velice dobře působí, jako aktivátor všelikých příjemných asociací. Tím připomíná drogu, ale v tomto případě zcela povolenou. Je obrovským erotickým stimulem. Je zábavné a vizuálně atraktivní, bez jakýchkoliv příkras.
Pokud vážený čtenář dospěl až sem, při čtení mých opovážlivých a smělých řádků a zcela zásadně se jeho názor na výše zmíněné liší, přesto mu ze srdce děkuji, došel na konec a to mi stačí.
Smyslem sepsání těchto řádků, je pouze nutkání, se o cosi těžko sdělitelného podělit s někým, kdo to snad cítí podobně.
Zdraví Petr